Vybudování evropských obranných kapacit ve světle ruské hrozby je komplexním a dlouhodobým počinem, který bude vyžadovat trvalé politické a finanční investice evropských států, které jsou členy Severoatlantické aliance (NATO). V nové publikaci to uvedl britský think-tank Mezinárodní institut strategických studií (IISS), který dokument představil na obranném summitu v Praze. Evropské země v NATO po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 se podle materiálu začaly více zabývat kritickými nedostatky ve vojenských schopnostech a v připravenosti.
Evropští členové NATO podle institutu vynakládali v letošním roce o téměř 50 procent více peněz na obranu než v roce 2014, kdy Rusko anektovalo Krym. Přesto přetrvává nejistota ohledně dlouhodobé dostupnosti, udržitelnosti a efektivity evropských výdajů a toho, zda budou dostatečné pro dlouhodobou podporu obranné výroby a inovací. Evropa se totiž nyní snaží dohánět to, co delší dobu zanedbávala, domnívá se institut.
Za poslední dva roky evropský obranný průmysl výrazně zvýšil některé výrobní kapacity, zejména v odvětvích, kde je největší poptávka Ukrajiny. Týká se to protivzdušné obrany nebo dělostřelecké munice. Institut podotkl, že například roční produkce munice ráže 155 milimetrů německého koncernu Rheinmetall se zdesetinásobila na 700.000 kusů. Firma toho podle IISS docílila i investicemi do stávajících zařízení a nových továren v Maďarsku, Litvě a na Ukrajině. V roce 2026 by podle think-tanku mohl Rheinmetall vyrábět až milion granátů ročně.
Co se týče podpory Ukrajiny vojenským materiálem, evropské země například darovaly letouny F-16 nebo vybavení ze sovětské éry. Rychlost, s jakou ale následně státy chtěly doplnit své armádní zásoby, předčila výrobní kapacity. Spojené státy tak kromě pomoci Ukrajině dodávaly vybavení i evropským spojencům, některé státy se například pro obrněná vozidla či dělostřelecké systémy obracely na Brazílii, Izrael či Jižní Koreu. Evropské státy zůstávají například u raketového dělostřelectva nebo protivzdušné obrany s prodlouženým dosahem závislé na USA, tam, kde je to možné, ale začaly od roku 2022 mnohem více samy investovat do výroby, uvádí publikace.
Kromě požadavků na nastartování obranně-průmyslové výroby musí Evropa řešit i personální úroveň armád. Klíčové ozbrojené síly podle dokumentu zůstávají poddimenzované, což by v budoucnu mohlo činit potíže při plnění závazků NATO. Mnoho evropských zemí má problémy s náborem vojáků, mladí lidé nejsou motivováni, míní institut. V některých státech jsou problémy i demografické, poukazuje IISS s ohledem na klesající počet budoucích potenciálních rekrutů.
Česko a Polsko zmínil IISS v tom smyslu, že se snaží mimo jiné rozšířit řady aktivních záloh. V některých zemích východní a severní Evropy se pak zvažuje nebo zavádí i určité formy branné povinnosti. Česko mělo podle zprávy ministerstva obrany počátkem letošního roku 27.826 vojáků z povolání a 4266 členů aktivních záloh. Podle strategických plánů by do roku 2030 chtěla mít armáda 30.000 vojáků z povolání a 10.000 příslušníků aktivních záloh.
„Evropské státy se vydaly na dlouhou cestu k obnově svých obranných schopností. Síly, rozpočty a obranně-průmyslové kapacity se dříve redukovaly kvůli politickým rozhodnutím vlád. Tytéž vlády nyní potřebují znovu objevit ‚svalovou paměť‘ obrany a bezpečnosti, zajistit trvalou politickou pozornost a investice, aby odpovídaly nové strategické realitě v Evropě,“ dodal IISS.
