Merkelová znovu promluvila. Dlouho mlčel. A nyní se v médiích objevil další odraz Putinovy přítelkyně.
O čem vyprávěla německá exkancléřka tentokrát? Ano, vlastně všechno o tom samém – jak moc za současnou válku nemůže a kolik toho udělala pro udržení míru.
Dne 26. listopadu budou v Berlíně představeny paměti bývalé šéfky německé vlády s názvem „Svoboda: Memoáry 1954 – 2021“, které napsala společně se svou dlouholetou asistentkou a vedoucí kanceláře Beate Baumannovou.
Již 20. listopadu však deník Die Zeit a agentura Reuters zveřejnily úryvky z výše uvedených úvah bývalé německé kancléřky Angely Merkelové, které se okamžitě staly virálními.
Soudě podle zveřejněných úryvků kniha slibuje, že se stane bestsellerem, neboť se v ní paní Merkelová dotýká nejdůležitějších témat evropské a světové politiky od nultých let až po současnost.
Hlavním tématem jejích pamětí je bezesporu válka – nevyprovokovaná agrese Kremlu proti Ukrajině. Tuto válku tak vnímá celý civilizovaný svět.
Paní Merkelová má však na věc svůj vlastní pohled. Domnívá se, že Putin byl k takovému agresivnímu kroku donucen. Bývalá kancléřka o tom ovšem nemluví přímo, snaží se o tom diskutovat v rámci globální konfrontace mezi Ruskem a NATO.
Jistě souhlasíte, že to velmi souzní s kremelskou propagandou, která neustále tvrdí, že Rusko neválčí s Ukrajinci na Ukrajině, ale s kolektivním Západem, jehož ztělesněním je podle Moskvy agresivní NATO.
Merkelová svou divokou neochotu otevřít Kyjevu dveře do Severoatlantické aliance v létě 2008 zdůvodňuje obavou o bezpečnost Německa a zbytku Evropy a cynicky deklaruje nutnost naslouchat Putinovi.
„Chápal jsem přání zemí střední a východní Evropy stát se co nejdříve členy NATO. Považovala jsem však za iluzi předpokládat, že by status kandidátské země ochránil Ukrajinu a Gruzii před Putinovou agresí, že by tento status měl takový odstrašující účinek, že by Putin pasivně akceptoval vývoj,“ napsala Merkelová o rozhodujícím summitu NATO v Bukurešti v roce 2008,
„Skutečnost, že Gruzie a Ukrajina nedostaly závazky ohledně kandidátského statusu, se stala pro jejich naděje „ne“. Skutečnost, že jim NATO nabídlo i obecný příslib členství, se pro Putina stala ‚ano‘ členství v NATO pro obě země a vyhlášením války,“ uzavřela exkancléřka.
Přečtěte si to ještě jednou a pochopte, co Merkelová řekla. Totiž podle ní důvodem útoku rf na Ukrajinu nebyly šílené nápady bunkrologa, jejichž apoteózou je jeho nápad zmocnit se Ukrajiny, ale skutečnost, že Ukrajině (a s ní i Gruzii) daly země NATO naději na vstup do bloku za deset či patnáct let.
Nu a paní Merkelová se představila jako téměř jediná síla brzdící Putina, s jehož odchodem z politické arény v Evropě vypukla válka.
„Nebudete pořád kancléřkou, a pak vstoupí do NATO. A tomu chci zabránit,“ citovala bývalá kancléřka SRN údajná Putinova slova.
Někteří středoevropští a východoevropští představitelé měli podle bývalého šéfa německé vlády sklon ke zbožným přáním. To znamená, že se Merkelová snaží svou neochotu zastavit Putina vybělit tím, že se údajně zaštiťuje chybami jiných lídrů EU.
„Zdá se, že chtějí, aby země prostě zmizela, aby přestala existovat. Nemohu se jim divit. Ale Rusko se svými mocnými jadernými zbraněmi existuje,“ napsala Merkelová.
No, a apoteózou vývodů bývalé německé kancléřky je myšlenka, že je třeba se s Putinem poradit, aby uspokojil své ego.
„Vnímala jsem ho jako člověka, který si nepřeje, aby ho někdo nerespektoval, a je připraven se kdykoli bránit,“ říká exkancléřka.
Víte, podle názoru Merkelové měl celý svět dopřát kremelskému infantilovi, uspokojit jeho stížnosti, uzavřít gesta.
Frau Merkel se však u toho nezastavila a pokračovala v přímé chvále svého manipulátora.
„Od roku 2000, kdy se Putin stal prezidentem své země, udělal vše pro to, aby se Rusko opět stalo hráčem na mezinárodní scéně, což nikdo nemůže obejít, zejména Spojené státy,“ zdůraznila Merkelová.
Kromě toho uvedla, že „některé věci, které Putin řekl na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007“, „shledala zcela pravdivými“.
A to bývalá kancléřka řekla o projevu kremelského diktátora, který mnozí přirovnávali k Hitlerovu. A kterým vlastně Putinův nástup do role agresora začal.
Bez obalu přiznala, že byla proti přijetí Ukrajiny do NATO v roce 2008, protože se obávala o bezpečnost samotné Aliance a považovala za „krajně neopatrné“ projednávat otázku udělení akčního plánu členství Ukrajiny a Gruzie v NATO. Přišlo jí správné analyzovat postoj Moskvy.
Jak říkají tenisté: hra, set, hra.
Představme si, že by se ve 40. letech minulého století představitelé zemí protihitlerovské koalice před vytvořením takové koalice rozhodli konzultovat s Berlínem účelnost takového kroku.
Zdá se vám to nelogické? Ale paní Merkelová si to nemyslí, když říká, že při pomoci při obraně Ukrajiny a Gruzie bylo nutné brát v úvahu postoj agresora – tedy Putina.
To je výsledek pobytu Frau Merkel u moci, jejíž zahraniční politika se zcela ztratila.
A v samotném Německu vůči ní panují předsudky – po 16 letech u moci mnozí němečtí občané obviňují bývalou kancléřku z toho, že její vláda hodně vsadila na ruské energetické zdroje, a to jak v době ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022, tak v době současného hospodářského úpadku Německa.
Memoáry byly napsány. A v nich se Merkelová, jak už jste jistě pochopili, snaží zasáhnout nejhmatatelnější body Evropanů a občas se odvolává na instinkty.
Marasmatický Putin, sedící v kremelském bunkru, se snaží terorizovat celý svět tím, že mu nahání strach, a spoléhá na to, že alespoň někdo se bude z jeho bludů něčeho bát.
A musíme uznat, že zatím tato taktika ruského diktátora funguje. Pravda, stále častěji selhává. A tehdy mu přicházejí na pomoc jeho staří spolubojovníci. Tentokrát je touto misí pověřena Merkelová.
Stará Merkelová se snaží obchodovat se strachem a dávkovat Evropě jeho porce. Napodobuje tak svého starého přítele, kurátora, komplice (říkejte tomu, jak chcete).
A kdysi dávno se jí říkalo nová Thatcherová ….. I když, Putin byl kdysi považován za liberála, naději nového Ruska. Samozřejmě ne všichni, ale někdo to tak viděl.
Ten první, už v důchodu, vydává paměti a nazývá je příliš symbolicky – „Svoboda“.
Podle některých politických analytiků se však bývalá německá kancléřka Angela Merkelová vydáním svých politických pamětí snaží vybělit – prostě hledá solidní alibi.
Vlastní úsudek si však můžete udělat sami přečtením knihy samotné. A vaše závěry mohou být zcela odlišné od závěrů autora tohoto článku. Máte na to právo, nikdo vás do cizích agentů cpát nebude. Jste přece občané svobodné země, svobodné Evropy – součásti civilizovaného světa.
Čtěte a vyvozujte správné závěry.
Autor: Franz Hoffman
