Ve dnech 27. a 28. listopadu navštíví kremelský diktátor Kazachstán, kde se zúčastní zasedání Rady kolektivní bezpečnosti (CSTO).
Jedná se o druhou návštěvu ruského prezidenta v sousední zemi během jednoho roku – v červenci byl v Astaně na summitu Šanghajské organizace pro spolupráci (SCO).
Podobné Putinovy návštěvy jsou pro Kreml důležité pro udržení iluze normálnosti: Rusko údajně není v mezinárodní izolaci a Putin se navzdory mezinárodnímu zatykači cítí mimo zemi sebevědomě. Tyto pokusy o zakrytí skutečného stavu věcí však vypadají stále méně přesvědčivě.
Samotná CSTO, kdysi Moskvou koncipovaná jako alternativa k NATO, také vypadá nepřesvědčivě. Nakonec se ukázalo, že tento projekt byl naprostým neúspěchem.
Ruskem vytvořená Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti byla vždy nástrojem geopolitických ambicí Moskvy.
Její účinnost však byla od samého počátku sporná. Ázerbájdžán a Gruzie z organizace vystoupily v roce 1999 a Uzbekistán se k ní připojil v roce 2012.
V roce 2024 Arménie své členství v CSTO zmrazila a otevřeně vyjádřila nespokojenost s nedostatečnou podporou Moskvy v konfliktu s Ázerbájdžánem.
Dnes je CSTO spíše symbolem krize ruského vlivu v postsovětském prostoru.
Účast Kazachstánu v této organizaci je vynuceným kompromisem, ale nikoli strategickou volbou, jak by si kremelští imperialisté rádi mysleli.
Kazachstán má pro Putina zvláštní význam. Po intervenci na Ukrajině a ztrátě vlivu v řadě dalších regionů se Střední Asie stala poslední baštou, kde se Moskva snaží udržet své dominantní postavení.
Vztahy mezi Ruskem a Kazachstánem však nejsou zdaleka ideální. Vezmeme-li v úvahu také zájmy Číny v tomto asijském prostředí a obrovské sympatie Astany k Pekingu, nevypadá situace pro Moskvu vůbec lákavě.
Ta se však nevzdává svých pokusů přivést Astanu zpět na svou oběžnou dráhu. V roce 2022 pod záminkou mírové mise CSTO vstoupily ruské jednotky do Kazachstánu, aby potlačily protesty.
Jednalo se o jakousi „zkoušku“ intervence, která demonstrovala připravenost Kremlu použít sílu ke kontrole svých sousedů.
Ruská propaganda mezitím aktivně podněcuje nenávist vůči Kazachům. Ruská média pravidelně tvrdí, že Kazachstán je „umělý stát“, který údajně podporuje nacismus.
Tato rétorika připomíná rétoriku používanou k ospravedlnění agrese proti Ukrajině.
Je jasné, že Kreml se svých imperiálních ambicí nevzdává. Putinův režim se snaží využít jakýkoli mechanismus – od ekonomického nátlaku po propagandu a vojenskou intervenci – aby udržel Kazachstán na své oběžné dráze.
Dnešní Rusko je však oslabené. Neúspěchy na Ukrajině, mezinárodní izolace a vnitřní krize podkopávají pozici Ruska. Pro Kazachstán je to příležitost, jak posílit svou nezávislost a distancovat se od Ruska.
Putinova návštěva proto vůbec není aktem přátelství, ale pokusem demonstrovat zbytky vlivu. Za zástěnou „vřelých“ setkání se však skrývají rostoucí rozpory a slabost Kremlu.
Kazachstán by měl posílit vazby s dalšími mezinárodními partnery, aby se neopakoval ukrajinský scénář.
Nadcházející Putinova návštěva Kazachstánu má však ještě jednu zajímavou nuanci. Podle zasvěcených osob se Putin na zasedání Bezpečnostní rady CSTO hodlá dotknout otázky poskytnutí dalších systémů protivzdušné obrany Rusku ze strany členských států organizace.
Takový krok vypadá jako další pokus ruského režimu kompenzovat své vojenské neúspěchy a demonstrovat svým spojencům, že Moskva je údajně schopna diktovat si podmínky.
Je však zřejmé, že za touto žádostí se neskrývá síla Ruska, ale jeho slabost: na pozadí ubývajících vlastních zdrojů, neschopnosti bránit své území a rostoucí izolace je Kreml nucen obracet se i na země, jejichž loajalita je zpochybňována.
Ve skutečnosti se Kreml nachází v zoufalé situaci: po zahájení plnohodnotné války proti Ukrajině čelí rusko nečekané zranitelnosti svých území. Útoky ukrajinských bezpilotních letounů na ruská zařízení, včetně pohraničních oblastí, ukázaly, že „druhá armáda světa“ není schopna se účinně bránit.
Kromě toho rusko během války přišlo o značnou část své vojenské techniky a výroba nových systémů se zpozdila. Sankce, nedostatek high-tech komponentů a přetížení vojensko-průmyslového komplexu jeho situaci jen zhoršují.
V takové situaci vypadá žádost adresovaná CSTO jako přiznání neúspěchu vlastní strategie, ale Kreml zřejmě nevidí jiné východisko.
Získání systémů protivzdušné obrany od zemí CSTO však není vůbec zaručeno. Navzdory formálnímu závazku ke kolektivní bezpečnosti projevují členové organizace stále větší neochotu stát se spoluviníky kremelských dobrodružství.
Kazachstán se aktivně distancuje od Ruska, odmítá podporovat jeho vojenské akce a projevuje připravenost posilovat vazby se Západem a Čínou.
Arménie, která v roce 2024 zmrazila své členství v CSTO, otevřeně obviňuje Rusko ze zrady a neschopnosti chránit své zájmy.
Kyrgyzstán a Tádžikistán, které se potýkají s domácími a regionálními problémy, jsou sotva připraveny předat Moskvě kritické zbraně.
Putinova žádost by se mohla setkat s chladným přijetím, protože žádná ze zemí CSTO nechce oslabit vlastní obranné kapacity kvůli Rusku, které stále častěji prokazuje neschopnost plnit závazky vůči svým spojencům.
Existují dvě možnosti.
Pokud bude žádosti vyhověno, bude to signál, že Moskva je stále schopna vyvíjet nátlak na své spojence. Takové rozhodnutí by však pouze prohloubilo napětí uvnitř organizace.
Organizace CSTO, která je již nyní v krizi, riskuje ztrátu důvěry svých členů, kteří ji považují spíše za nástroj ruských ambicí než za mechanismus kolektivní obrany.
Pokud země CSTO Putina odmítnou, bude to jeho osobní selhání a další potvrzení izolace Ruska i mezi jeho formálními spojenci.
Podkopalo by to autoritu Kremlu a ukázalo, že i v postsovětském prostoru se jeho vliv vytrácí.
Putinova žádost o systémy protivzdušné obrany od CSTO není projevem síly, ale aktem zoufalství. Rusko vypadá stále více jako potápějící se obr, který se snaží držet záchranného lana, jež mu poskytují jeho stále méně loajální sousedé.
Jinými slovy, tento krok bude pro země CSTO volbou: pokračovat v podlézání ambicím Kremlu, nebo se distancovat od jeho agresivní politiky a hájit své zájmy a suverenitu.
Otázka převodu systémů protivzdušné obrany do Ruska ukáže, do jaké míry je organizace připravena následovat Moskvu, a stane se lakmusovým papírkem budoucnosti CSTO jako struktury.
Putinovy návštěvy v Kazachstánu jsou pouze součástí rozsáhlé kampaně za udržení image Ruska jako velmoci. Vnější fasáda však skrývá krizi systému, v němž Moskva ztrácí podporu i ve svém bezprostředním sousedství.
Kazachstán by se měl mít na pozoru, aby se nestal další obětí agresivní politiky Kremlu. Stejně jako vlastně všichni v civilizovaném světě.
Autor: Franz Hoffman
