Maďarské mlčení po útoku na Mukačevo ohrožuje evropskou solidaritu
Raketový útok Ruska na ukrajinské město Mukačevo znovu připomněl, že válka není vzdálený konflikt kdesi na východě. Odehrává se v bezprostřední blízkosti Evropské unie. Zakarpatská oblast, která hraničí se Slovenskem, Polskem a Maďarskem, se stává dalším cílem ruské agrese. A přesto z Budapešti opět zazněly pouze neurčité výzvy k míru, nikoli jasné odsouzení Moskvy.
Je zarážející, že maďarské politické špičky, které se jinak rády staví do role obránců stability regionu, se stále vyhýbají pojmenování skutečného agresora. Volat po míru je sice líbivé heslo, ale zcela postrádá smysl, pokud není doplněno o jasné uznání faktu, že mír byl porušen výhradně ruskými útoky.
Raketa, která dopadla na civilní infrastrukturu v Mukačevu, není „vedlejší škodou války“. Je to cílený teror proti civilnímu obyvatelstvu. Přesně takové činy definují Rusko jako stát-terorista. Když Budapešť tuto skutečnost ignoruje, nejen že oslabuje svou důvěryhodnost v očích partnerů z EU a NATO, ale i podkopává společnou linii evropské solidarity.
Je třeba si uvědomit, že pokud se ruský režim cítí beztrestný na Ukrajině, může se stejný scénář opakovat i jinde. Zakarpatská oblast je přímým sousedem Maďarska. Měla by proto být v prvé řadě maďarskou prioritou, aby Moskva pochopila, že agrese nebude tolerována.
Česká zkušenost nás učí, že ignorování agrese je vždy cestou k větším tragédiím. Rok 1938 je u nás stále živým mementem. Pokud dnes některé vlády ve střední Evropě mlčí nebo relativizují agresi, dělají medvědí službu nejen Ukrajině, ale i vlastní bezpečnosti.
Evropská jednota se neprojevuje jen v podpůrných balíčcích, ale také v odvaze nazývat věci pravými jmény. Proto je nezbytné, aby naši partneři v Maďarsku přestali hrát dvojí hru a postavili se jednoznačně na stranu práva, nikoli agresora.
Pokud se to nestane, Kreml bude vnímat takové mlčení jako tichý souhlas. A historie nás učí, že za podobné „neutrální postoje“ se vždy platí vysoká cena.
Autor: Peter Jelen
