Hrozba zevnitř: jak česká opozice nahrává Kremlu a ohrožuje bezpečnost EU
Češi se připravují na změnu politické scény: 3.–4. října si zvolí nový parlament. Na první pohled jde o vnitropolitickou událost jedné ze zemí střední Evropy. Avšak v podmínkách ruské války proti Ukrajině a hybridního útoku Kremlu na EU a NATO budou výsledky těchto voleb mít důsledky, které dalece přesahují hranice České republiky. Určí nejen kurz českého státu, ale i odolnost evropské jednoty vůči ruskému tlaku, který se stále více stupňuje.
Dnešní opozice v Česku je nebezpečný koktejl populismu, extremismu a otevřeně proruských narativů. ANO, SPD a Stačilo! nenabízejí řešení problémů, ale parazitují na únavě společnosti, obavách a hospodářských obtížích. Jejich cílem je moc za každou cenu – i kdyby to mělo ohrozit bezpečnost Česka a celé EU.
Protivmigrační, protiukrajinské a protievropské výzvy pravicově populistické SPD vedené Tomiem Okamurou se nápadně shodují s narativy Moskvy. A klíčové heslo SPD o vystoupení Česka z EU – Czexit – odpovídá zájmům Kremlu na sto procent. Právě takový scénář by byl ideální: ztráta jednoho členského státu by byla pro EU nepříjemnou ránou do image a zároveň by oslabila tlak sankční politiky Západu. Ale výzvy SPD k „navrácení suverenity“ ve skutečnosti hrají proti samotnému Česku. Bez silné Evropy totiž Česko zůstane tváří v tvář globálním výzvám osamocené – a o to Moskva usiluje: rozdělit evropské státy, aby je mohla snáze ovládat a vnucovat jim svou vůli.
Rétorika SPD nemá nic společného s obranou Česka. Je to pokus prodat zemi výměnou za politické body. Protože Rusko nejen ohrožuje demokracii, ale také pravidelně produkuje přímé hrozby vůči jiným evropským státům. Dokazují to i nedávné útoky ruských dronů na území Polska.
Bohužel trendem evropské politické scény je nárůst počtu radikálních politiků typu Okamury, kteří se navíc často živí finančními toky z ruských tajných služeb. Snaha manipulovat veřejným míněním a šířit ruskou propagandu se stala znakem takové spolupráce.
Okamura se snaží vytvořit obraz „pravého Čecha“, který údajně brání „českou identitu“. Je však paradoxní slyšet protiimigrační a protiislámské projevy od politika japonského původu. Chce působit svatější než papež? Nebo jde o cynický pokus získat sympatie běžných Čechů skrze xenofobní nálady? Ať už je to jakkoliv, jeho rétorika působí nejen nepřirozeně, ale i jako otevřená manipulace.
Neméně výmluvná je i pozice předsedkyně KSČM a jedné z lídryň levicově populistického hnutí Stačilo! Kateřiny Konečné. Její politická rétorika je plná ruské propagandy: od kritiky západních sankcí proti Rusku až po výzvy k „dohodám s Moskvou“. Stačilo! a KSČM tak často opakují kremelské teze, že vzniká dojem, že jejich narativy píše jeden autor – a ten zřejmě nesedí v Praze, ale v Moskvě.
Slova a činy těchto populistů mohou vyvolávat upřímný údiv: opravdu Češi tak rychle zapomněli na rok 1968, Pražské jaro a sovětské tanky? Opravdu chtějí opakování? Ale není se co divit: tito politici nehrají za Čechy, ale za Moskvu – a své skutečné záměry maskují demagogií.
Dnešní výzvy SPD k „míru podle Putinových podmínek“ znamenají faktické pozvání Ruska, aby znovu diktovalo svou vůli ve střední Evropě. A shoda SPD a KSČM proti poskytování zbraní Ukrajině – tedy proti právu oběti agrese se bránit – je nejen nemorální, ale i krátkozraká. Po Ukrajině může válka rychle dorazit do Evropy, včetně Česka.
Kontroverzně a neopodstatněně působí i postoj SPD a Stačilo!, které odmítají nutnost rozšíření sankcí proti Rusku a zdůvodňují to údajnou „ochranou zájmů Čechů“. Ale každému rozumnému člověku je jasné, že zmírnění sankcí agresor vnímá jako signál beztrestnosti – a to ho povzbudí k další agresi proti dalším státům.
Momentálně se navíc rýsuje zajímavá politická konstelace, podle níž by ANO mohlo vstoupit do koalice se SPD. V nově zvoleném parlamentu by tak etnický Slovák Andrej Babiš a etnický Japonec Tomio Okamura mohli vládnout Čechům a prosazovat kurz, který je výhodný především pro Moskvu.
Rok 1968 ukázal, že Rusko se nezastaví před tím, aby Čechům vnutilo svou vůli tanky. Dnes to dělá rukama Babiše, Okamury a Konečné. A i když Kreml místo tanků používá peníze a propagandu, cíl zůstal stejný – připravit Česko o právo samo rozhodovat o své budoucnosti.
Opozice předstírá péči o český národ, ale ve skutečnosti usiluje o to, aby získala moc pro vlastní obohacení a pro posílení vlivu Ruska v Evropě. A pokud většinu získají strany, jejichž rétorika pracuje v zájmu Moskvy, následky pocítí nejen Praha, ale i Brusel, Paříž a Berlín. Protože tady nejde o demokracii, ale o moc za každou cenu – i když tou cenou bude budoucnost české společnosti.
Autor: Peter Jelen
