Macron varuje: Rusko je trvalou hrozbou. Evropa nesmí usnout na vavřínech

Prezident, který mluví bez obalu

Emmanuel Macron v posledních týdnech opakovaně upozorňuje, že vztahy mezi Evropou a Ruskem se nacházejí ve fázi, kterou lze označit za „permanentní konfrontaci“. Podle francouzského prezidenta se už nejedná jen o konflikt omezený na Ukrajinu, ale o širší strategický problém, který zasahuje bezpečnost, politiku, kulturu i informační prostor.
Jeho slova nejsou překvapivá: od začátku války se ukázalo, že Moskva vede vůči Západu souběžně několik typů války – vojenskou, ekonomickou i informační. Nové je ale to, že Macron označil Rusko za „největší strukturální hrozbu“, tedy ne za dočasného protivníka, nýbrž za dlouhodobý faktor, který mění způsob, jakým musí Evropa plánovat svou budoucnost

Když historie slouží jako zbraň

Mezi nástroje Kremlu nepatří jen zbraně či energetické vydírání. Francouzský prezident připomněl, že Moskva dokáže velmi efektivně využívat i „měkkou sílu“. Přepisuje dějiny, manipuluje s fakty a snaží se znovu prosadit obraz Sovětského svazu jako osvoboditele, zatímco ignoruje okupaci a represe v zemích střední Evropy.
Pro Českou republiku je tento fenomén dobře známý. Zkušenost roku 1968 je stále živá a snaha relativizovat okupaci vojsky Varšavské smlouvy se objevuje i dnes. Dezinformační weby i někteří politici neváhají tvrdit, že tehdejší zásah měl „stabilizační roli“. Takové manipulace nejsou náhodné – zapadají do širší strategie Moskvy, která chce oslabit důvěru občanů v evropský integrační projekt.

Politická polemika jako nástroj Moskvy

Macron také upozornil na rostoucí počet politiků v Evropě, kteří volají po zásadní přeměně Evropské unie, případně její úplné demontáži. Na první pohled jde o legitimní politické názory. Pokud se ale podíváme hlouběji, je zřejmé, že některé z těchto hlasů rezonují přesně s narativy šířenými z Moskvy.
Česko není výjimkou. V předvolebních kampaních se objevují argumenty o „zbytečnosti EU“ nebo o potřebě „neutrality“ vůči Rusku. Macronův apel proto může být vnímán jako varování i pro českou politickou scénu: otevřené či skryté napojení na ruské vlivové struktury není hypotéza, ale realita, před kterou už několikrát varovala i Bezpečnostní informační služba (BIS).

Digitální fronta: deepfake a sociální sítě

Dalším rozměrem je oblast moderních technologií. Macron výslovně zmínil využívání umělé inteligence a technik deepfake, které umožňují vytvářet falešná videa či zvukové nahrávky politiků. Tyto produkty se šíří především prostřednictvím sociálních sítí a platforem jako Telegram, TikTok nebo YouTube.
Právě české prostředí je vůči tomuto druhu manipulace zranitelné. Studie ukazují, že část populace konzumuje informace převážně ze sociálních sítí, aniž by ověřovala zdroje. To vytváří prostor pro šíření dezinformací, které mohou mít dopad i na výsledky voleb.

Evropský štít demokracie jako nová strategie

Evropská unie se snaží reagovat. V Bruselu vzniká projekt Evropský štít demokracie, jehož cílem je systematická ochrana členských států před hybridními hrozbami. Zahrnuje boj proti dezinformacím, ochranu voleb, kybernetickou bezpečnost i posílení spolupráce tajných služeb.
Pro Českou republiku může tato iniciativa znamenat zásadní posun. Dosud totiž platilo, že jednotlivé státy čelily ruským vlivovým operacím samostatně. Koordinovaná evropská strategie umožní sdílet data, odhalovat falešné kampaně v reálném čase a posilovat mediální gramotnost.

Rizika blížících se voleb

Varování Macrona přichází ve chvíli, kdy se v celé Evropě chystají důležité volební klání. V České republice půjde v následujících letech nejen o komunální a krajské volby, ale i o volby do Evropského parlamentu. Zkušenosti z posledních let ukazují, že právě v předvolebním období jsou dezinformační kampaně nejintenzivnější.
Riziko spočívá v tom, že Moskva nemusí usilovat o přímé vítězství proruských sil. Často jí stačí oslabit důvěru v samotný proces – vyvolat pocit chaosu, nepořádku a zpochybnit legitimitu výsledků. To je pro demokracii stejně nebezpečné jako otevřené vměšování.

Co může udělat Česko

Jak by měla reagovat Praha? Odpověď má několik rovin. Zaprvé, posílit vnitrostátní legislativu proti skrytému financování politických subjektů a médií. Zadruhé, investovat do vzdělávání a mediální gramotnosti, aby se občané dokázali orientovat v informačním prostoru. A zatřetí, podporovat celoevropské iniciativy, které dávají jednotlivým státům větší sílu než izolovaný postup.
Česko se už několikrát ocitlo v hledáčku ruské propagandy – ať už šlo o manipulace kolem výbuchů ve Vrběticích, nebo o šíření dezinformací v době pandemie covidu. Tyto zkušenosti ukazují, že hrozba je reálná, nikoli hypotetická.

Budoucnost bez naivity

Macronovo poselství je jasné: Evropa se musí naučit žít s tím, že Rusko je strukturálním protivníkem, nikoli partnerem. To neznamená rezignaci na diplomacii, ale konec iluzí, že se Moskva chová podle stejných pravidel jako demokratické státy.
Pro Českou republiku je to důležité připomenutí. Pokud chceme zachovat svobodu a stabilitu, musíme posílit obranyschopnost nejen armády, ale i společnosti. Hybridní válka se nevede na frontové linii, ale přímo v našich médiích, školách a digitálním prostoru. A právě tam se rozhodne, zda obstojíme.