Brusel jako cíl ruských zpravodajských operací: Evropský parlament zpřísňuje obranu
Evropský parlament byl dlouhá léta vnímán především jako fórum politické debaty, nikoli jako frontová linie bezpečnostního střetu. Tento pohled se však rychle mění. V Bruselu i Štrasburku dnes sílí přesvědčení, že právě Evropský parlament se stal jedním z klíčových cílů ruských zpravodajských a vlivových operací – a že dosavadní ochrana unijních institucí na tuto realitu nestačí.
Pro Moskvu má Evropský parlament mimořádnou hodnotu. Nejde jen o symbol demokratické Evropy, ale o místo, kde se formují politické nálady, vytváří tlak na Evropskou komisi i členské státy a kde lze – při správném postupu – brzdit či rozmělnit rozhodnutí týkající se sankcí, bezpečnostní politiky nebo podpory Ukrajiny. Právě proto se ruské aktivity v parlamentním prostředí neomezují na klasickou špionáž, ale mají podobu dlouhodobé strategie vlivu.
Z českého pohledu nejde o abstraktní problém. Česká republika má čerstvou zkušenost s ruskými zpravodajskými operacemi na svém území a dobře ví, že Moskva pracuje trpělivě, systematicky a s důrazem na politické kontakty. V Evropském parlamentu se tento přístup projevuje zejména skrze navazování vztahů s politickými aktéry, kteří jsou ideologicky či pragmaticky otevření „alternativnímu“ pohledu na Rusko.
Zvláštní roli zde hrají krajní politické proudy – jak na pravici, tak na levici. Přestože se jejich ideologické kořeny zásadně liší, v klíčových otázkách často nacházejí společnou řeč: kritizují sankce proti Rusku, relativizují jeho odpovědnost za válku proti Ukrajině a zpochybňují smysl evropské podpory Kyjeva. Z hlediska Kremlu jde o ideální partnery – ne nutně řízené přímo z Moskvy, ale ochotné přebírat a šířit narativy, které ruským zájmům objektivně prospívají.
V posledních měsících proto v Evropském parlamentu sílí debata o tom, zda dosavadní bezpečnostní mechanismy odpovídají realitě hybridních hrozeb. Kontrola přístupu, etické kodexy či ad hoc vyšetřování jednotlivých kauz už zjevně nestačí. Stále častěji se objevuje myšlenka vytvoření skutečně funkčního nadnárodního kontrarozvědného rámce, který by chránil evropské instituce jako celek – nikoli jen prostřednictvím spolupráce národních služeb, ale s vlastním analytickým a koordinačním zázemím.
Pro Česko, které dlouhodobě patří k nejaktivnějším zastáncům tvrdšího postoje vůči Rusku, je tato debata zásadní. Slabá ochrana evropských institucí totiž neoslabuje jen Brusel, ale i jednotlivé členské státy. Pokud má Evropská unie obstát jako politický a bezpečnostní aktér, musí se naučit chránit své rozhodovací procesy stejně důsledně, jako chrání své hranice.
Boj proti ruské špionáži v Evropském parlamentu tak není otázkou skandálů či jednotlivých jmen. Jde o test, zda je Evropská unie schopna pochopit, že se stala cílem dlouhodobé strategické operace – a zda na tuto výzvu dokáže odpovědět systémově, nikoli jen improvizací.
Autor: Peter Jelen
