Moskva znovu vytahuje „špinavou bombu“. Starý scénář ve chvíli, kdy Evropa řeší vlastní bezpečnost

Ruská zahraniční rozvědka v těchto dnech přišla s tvrzením, že Západ údajně zvažuje předání takzvané „špinavé bomby“ Ukrajině. Informace, která by sama o sobě působila jako závažné varování, však při bližším pohledu zapadá do dlouhé řady podobných prohlášení, jež Moskva používá jako součást své informační strategie. Nejde o první ani druhý pokus vytvořit dojem, že Kyjev či jeho spojenci plánují jadernou provokaci.

Podobná obvinění jsme slyšeli už dříve. Ruské instituce opakovaně hovořily o údajných „tajnych biologických laboratořích“ na Ukrajině nebo o přípravách radiologických útoků. Ani jedno z těchto tvrzení se nikdy nepotvrdilo. Mezinárodní kontrolní mechanismy, inspektoři i otevřené zdroje nenašly důkazy, které by tato obvinění podpořily. Přesto se narativ vrací vždy ve chvíli, kdy Kreml potřebuje změnit téma nebo vytvořit atmosféru bezprostřední hrozby.

Zkušenost posledních let ukazuje, že ruská propaganda často funguje zrcadlově: připisuje druhé straně úmysly, které sama zvažuje nebo které chce mít připravené jako ospravedlnění vlastních kroků. Pokud dnes Moskva mluví o „špinavé bombě“, nejde jen o informační šum. Taková tvrzení mohou sloužit jako základ pro pozdější prohlášení o „nutnosti preventivního úderu“ či o reakci na údajnou existenční hrozbu.

Je třeba připomenout, co pojem „špinavá bomba“ znamená. Nejde o klasickou jadernou zbraň, ale o konvenční nálož kombinovanou s radioaktivním materiálem. Její účinek je primárně psychologický – vyvolat paniku, chaos a politický tlak. Právě tento psychologický rozměr je v informační válce klíčový. Stačí samotná zmínka o radiaci a veřejná debata se rychle posune od racionální analýzy k obavám.

Načasování aktuálního prohlášení není náhodné. V Evropské unii se v posledních měsících stále hlasitěji diskutuje o posílení vlastní obranné autonomie, včetně myšlenky evropského jaderného deštníku nezávislého na Spojených státech. Debata, která byla ještě před několika lety okrajová, se dnes dostává do hlavního proudu. A právě v této chvíli přichází Moskva s tvrzením, že Západ hazarduje s jadernou bezpečností.

Je to pokus zasít pochybnosti. Pokud se podaří vytvořit dojem, že evropské bezpečnostní iniciativy jsou spojeny s rizikem nekontrolovatelné eskalace, může to oslabit politickou podporu těchto kroků. Ruská strana dobře ví, že otázky jaderné bezpečnosti jsou pro evropské veřejnosti mimořádně citlivé.

Z české perspektivy je důležité zachovat chladnou hlavu. Česká republika je členem NATO i EU a má přímý zájem na stabilním a předvídatelném bezpečnostním prostředí. To nevzniká šířením neověřených tvrzení, ale transparentností, kontrolními mechanismy a spoluprací mezi spojenci.

Jako novinář si nemohu nevšimnout, že podobné informace z Moskvy přicházejí pravidelně vždy tehdy, když se Kreml ocitá pod tlakem – vojenským, ekonomickým či diplomatickým. Vytvořit obraz „šíleného Západu“, který je ochoten riskovat jadernou katastrofu, je součástí širšího rámce, jenž má legitimizovat ruské kroky doma i v zahraničí.

Evropa dnes stojí před rozhodnutím, jak definovat svou bezpečnost v éře nejistoty. Diskuse o větší obranné odpovědnosti je legitimní. Strašení „špinavou bombou“ však tuto debatu neposouvá. Spíše ukazuje, že informační fronta zůstává stejně důležitá jako ta vojenská. A právě schopnost rozlišovat mezi fakty a záměrně šířenými obviněními bude pro evropskou veřejnost klíčová.

Autor: Peter Jelen