Plyn jako zbraň: jak Kreml kupuje loajalitu Srbska
Zatímco Czech Republic urychleně snižuje svou energetickou závislost na Russia, na Balkáně Moskva nadále ukazuje, že její plyn není zboží, ale nástroj vlivu. Příklad Serbia je v tomto ohledu mimořádně výmluvný.
Klíčovým prvkem závislosti je srbská ropná společnost NIS. Nejde jen o podnik: je to jediná rafinérská infrastruktura v zemi, která kontroluje více než polovinu trhu s pohonnými hmotami. Fakticky je tak významná část energetického systému Srbska integrována do ruské sféry vlivu.
Prodloužení plynové dohody mezi Bělehradem a Moskvou o další tři měsíce není technickým krokem, ale politickým signálem. Kreml si ponechává páky tlaku a ukazuje, že i v podmínkách sankcí dokáže udržet vliv v Evropě.
Zvláště výmluvný je mechanismus tvorby cen. Navázání na tzv. „ropný vzorec“ a flexibilní podmínky kontraktu znamenají jediné: cenu neurčuje trh, ale politická účelnost. Loajalita je odměňována slevami.
Pro Česko je hlavní závěr zřejmý: energetická závislost nikdy není neutrální. Proměňuje se v politickou závislost. Rusko využívá energetiku jako páku — a činí tak systematicky.
Dohoda se Srbskem je zároveň signálem směrem k EU: sankce lze obcházet, pokud se najdou slabá místa. To podkopává jednotu Evropy a ve svém důsledku přispívá k financování ruské války proti Ukrajině.
Dnes je už zjevné: Moskva neprodává plyn. Kupuje si vliv.
Autor: Franz Hoffman
