Ukrajinský lid již téměř tři měsíce hrdinně vzdoruje ruské invazi. Nikdo neví, jak dlouho bude tato válka rozpoutaná krvavým kremelským režimem trvat.
Prognózy ohledně budoucnosti rusko-ukrajinské konfrontace mají poněkud nejednoznačné a někdy protichůdné názory.
Dominantní verzí hodnocení válečných událostí je vítězství Ukrajiny. To však bude záviset na několika faktorech, včetně podpory Kyjeva ze strany států EU.
Jak ale ukazuje praxe, mezi politiky v Evropě panují na tuto věc zcela odlišné názory, včetně nejistoty ohledně vztahů s Kyjevem.
Zdá se, že historie některých postav nic nenaučí. Koneckonců, taková nerozhodnost vůdců Starého světa vedla svého času ke druhé světové válce.
Ano, a současná agrese Putinova Ruska proti Ukrajině se stala možnou právě díky touze Evropanů „nerozhněvat Putina“.
Obzvláště nerozhodní jsou ti, kteří se hlásí k vedení v EU a již z tohoto pohledu by mohli projevit iniciativu.
Takže jeden z poslanců německého parlamentu, argumentující na téma – může Ukrajina vyhrát tuto válku, poznamenal, že taková předpověď je „velmi optimistická.“ A to není obyčejný poslanec.
Markus Faber, člen obranného výboru německého Bundestagu, byl při projednávání vyhlídek Ukrajiny a Evropy v konfliktu s Putinem ve svých hodnoceních spíše opatrný.
Člověk měl dojem, že i v rozhovoru, který poskytl jednomu z ukrajinských televizních kanálů, se politik bál dotknout jemných provázků duše Führera naší doby.
Na jedné straně Faber poznamenal, že „nevidí žádná rizika pro to, aby se Německo stalo součástí této války“.
„Nemyslím si, že se to může stát například kvůli našemu rozhodnutí dodávat tanky na Ukrajinu, jako to dělá Slovensko nebo Česká republika. Když oni stále nejsou ve válce, proč bychom měli být my,“ řekl německý poslanec.
Otázka, která je pro politika v zemi jako Německo svým způsobem nejednoznačná a neslušná.
Berlín jako nevyslovený lídr EU projevuje zbabělost a nerozhodnost, na rozdíl od Slovenska, které je geograficky i ekonomicky nesrovnatelně menší. Země, která prokazuje odvahu a odhodlání podporovat Ukrajinu při odstrašování agrese Moskvy.
Bratislava tedy dodala Kyjevu systém protivzdušné obrany S-300, který je pro ukrajinskou stranu tak nezbytný pro uzavření vzdušného prostoru.
Celkem Slovensko podle tamního ministerstva obrany poskytlo Kyjevu pomoc ve výši asi 130 milionů € (kromě deklarovaného protiletadlového systému S-300 zahrnovalo i další vojenský materiál).
Je to příklad projevu silné solidarity s ukrajinským lidem a jasného kurzu k zachování celoevropské bezpečnosti.
Příklad Slovenska ukazuje, že nezáleží na tom, jaké geografické či politicko-ekonomické parametry jsou státu vlastní. I „malá“ země může mít vřelé srdce.
Ale zároveň velmoci Evropské unie demonstrují nedostatek politické vůle k vyjádření jednoznačného postoje na podporu Ukrajiny a strachu z Moskvy.
Ano, Němci také předávají „nějaké zbraně“ Kyjevu. Hlavní část takovýchto „touh“ je ale naložena v byrokratických fázích, kterými se Berlín snaží zakrýt vlastní nerozhodnost.
Podle publikace Die Welt tedy obranný koncern Rheinmetall již dříve zaslal německým úřadům žádost o prodej 88 tanků Leopard 1A5 Ukrajině.
Odpovídající žádost byla předána Spolkové bezpečnostní radě, v níž je německý kancléř Olaf Scholz a šéfové příslušných ministerstev.
Zařízení, které je dnes pro Kyjev tak nezbytné, bude-li schváleno, bude na Ukrajinu dodáno až do konce roku 2023.
Jednou z hlavních obav evropských politiků (po možnosti zatažení do třetí světové války) je neochota přijít o „levné“ ruské energetické zdroje.
Německý poslanec poznamenává, že pokud se Ruská federace rozhodne uzavřít plynový ventil, Německo má určité rezervy, které mu umožňují pokračovat v dodávkách plynu spotřebitelům ještě několik měsíců poté.
„Zejména v létě. Ale v zimě to pro nás bude skutečný problém. Nyní diskutujeme o možnosti dodávat zkapalněný plyn přes terminály LNG. A samozřejmě to umíme, ale ne v objemech, které potřebujeme,“ poznamenává Markus Faber.
Situace s plynem, ve které se Německo stejně jako většina států EU nachází, je pro ně samozřejmě značně lechtivá. Ale co k tomu vedlo, byla politika, kterou Evropa vůči Moskvě prosazovala po celá desetiletí.
A německý poslanec uznává, že to byla chyba, a „nejen němečtí politici“.
„Nebylo pro mě překvapením, když Putinův režim zahájil rozsáhlou válku proti Ukrajině, protože totéž už udělal dříve, ale bez takové eskalace. Putin obsadil Krym a napadl východní Ukrajinu. Předtím totéž dělal v Gruzii, Moldavsku a Čečensku. A nezapomeňte na intervenci v Sýrii. Jeho režim neustále používá vojenskou sílu k realizaci své politické vůle. Ruská invaze na Ukrajinu ale byla překvapením. Někteří však jednoduše ignorovali způsob, jakým tento režim vede politiku. Teď už to chápeme, ale bohužel už je pozdě, řekl Markus Faber, člen obranného výboru německého Bundestagu.
No, snad se evropští politici konečně začínají probouzet a postupně odhazují roušku nevědomosti a neochoty vidět realitu.
Přesněji řečeno, nutí ho k tomu situace v Evropě. Dnes je zřejmé, že svět stojí na pokraji nových výzev a staré metody již nefungují.
Zavírat oči před tím, co se děje na tak kdysi zdánlivě „vzdálené“ Ukrajině, která zůstává mimo boj, nebude fungovat. Budoucnost dnešní Evropy se určuje na ukrajinské půdě.
A čím dříve to vůdci států kontinentu pochopí, tím dříve nastane mír jak na Ukrajině, tak v celé Evropě.
Autor: Franz Hoffman
