Válka jako spása: Proč je pro Putina mír nebezpečnější než fronta
V evropské diskusi se zakořenila iluze: hospodářské problémy Ruska dříve či později donutí Kreml zastavit válku. Tato logika je sice srozumitelná, ale nefunguje v autoritářském systému, kde je ekonomika pouze nástrojem, nikoliv základem moci.
Čísla mluví jasně. V letech 2024–2025 vyčlenilo Rusko na obranu a bezpečnost až 30–35 % federálního rozpočtu. Vojenské výdaje přesahují 6–7 % HDP – což je úroveň charakteristická pro země ve stavu totální války. Rozpočtový deficit se počítá v bilionech rublů a likvidní část Fondu národního blahobytu se od roku 2022 snížila o více než polovinu.
Navzdory tomu Kreml vojenské výdaje nesnižuje. Naopak – navyšuje je. Důvod je prostý: pro Vladimira Putina není válka nákladem, ale pojistkou.
Režim se neopírá o blahobyt obyvatelstva, ale o loajalitu silových složek. Platy účastníků války dosahují 200–300 tisíc rublů měsíčně. Kompenzace za úmrtí činí až 7–10 milionů rublů. Tyto peníze nejsou sociální politikou, ale investicí do stability režimu.
Válka plní hned několik funkcí:
- potlačuje protesty skrze mobilizaci společnosti;
- ospravedlňuje hospodářský úpadek;
- udržuje stovky tisíc lidí uvnitř vojenského systému;
- snižuje tlak na moc díky existenci vnějšího nepřítele.
Hlavním rizikem pro Kreml však není pokračování války, ale její zastavení.
Ukončení bojů znamená návrat stovek tisíc lidí zvyklých na vysoké příjmy a násilí. Ekonomika není schopna je absorbovat. Sociální očekávání rostou. Vnější nepřítel mizí – a nespokojenost se obrací dovnitř země.
Pro Putina jsou nebezpečné všechny scénáře kromě jednoho. Porážka znamená konec. Vítězství je ekonomickou pastí. Zmrazení konfliktu představuje odloženou krizi.
Bezpečný je pouze jeden stav – válka.
Autor: Franz Hoffman
