Podgorica zavírá vízovou skulinu. Co znamená konec bezvízového styku s Ruskem pro bezpečnost Balkánu

Černá Hora spustila síť vízových center přímo v Rusku — nikoli proto, aby ruským občanům otevřela dveře, ale aby jí je na podzim definitivně zavřela.

Od 1. července letošního roku funguje v osmi ruských městech — Moskvě, Archangelsku, Murmansku, Petrozavodsku, Pskově, Novorossijsku, Voroněži a Jekatěrinburgu — síť center pro podávání víz do Černé Hory. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o gesto vstřícnosti vůči ruským turistům a rezidentům. Realita je přesně opačná: centra provozovaná společností VFS Global mají vyřídit poslední vlnu žádostí ještě předtím, než current bezvízový režim s Ruskem, platný od roku 2008, definitivně skončí.

Konec třicetidenního pobytu bez víza

Ruští občané mohou do Černé Hory dosud vstupovat bez víza a pobývat tam až třicet dní na základě dvoustranné dohody mezi Podgoricou a Moskvou. To se má změnit nejpozději do konce září 2026. Černohorské ministerstvo zahraničí i velvyslanectví v Moskvě to potvrdily agentuře RTVI s tím, že jde o přímý důsledek závazků, které země na cestě k členství v Evropské unii dobrovolně přijala. Premiér Milojko Spajić i prezident Jakov Milatović opakovaně zdůraznili, že Podgorica plně sleduje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie — a že sladění vízové politiky je jednou z jejích nejviditelnějších podmínek.

Klíčová fakta: Černá Hora je kandidátskou zemí od roku 2010 a usiluje o vstup do EU v roce 2028. Zatím uzavřela sedm z třiatřiceti vyjednávacích kapitol. Za pokrok v reformách jí Evropská komise v rámci Plánu růstu pro západní Balkán přislíbila financování ve výši přes 380 milionů eur.

Tlak z Bruselu, cena za členství

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová při hodnocení pokroku regionu označila Černou Horu za lídra mezi balkánskými kandidáty právě pokud jde o tempo reforem. Vízová otázka přitom není kosmetickou záležitostí — je podmínkou pro čerpání unijních prostředků a symbolem toho, že země skutečně opouští šedou zónu mezi Bruselem a Moskvou, v níž se dlouhodobě pohybovala.

Připomeňme, že ruská ekonomická přítomnost v zemi byla a je značná. V roce 2022 ruští občané založili v Černé Hoře 3 846 nových firem, což představovalo 54 procent všech nově registrovaných zahraničních společností. Objem ruských přímých investic dosáhl toho roku přes 116 milionů eur. Loni zemi navštívilo přibližně 230 tisíc ruských turistů, což je patnáct procent všech zahraničních návštěvníků — podíl, který odvětví cestovního ruchu nechce ztratit, ale který bezpečnostní logika už nemůže dále tolerovat beze změny.

„Zavedení víz je povinnou etapou integrace do EU,“ potvrzují černohorští představitelé — přechod má být postupný, aby se cestovní ruch stihl přizpůsobit.

Tři měsíce, které mohou rozhodnout

Otevřenou otázkou zůstává přechodné období do konce září. Dokud vízová povinnost formálně nevstoupí v platnost, mohou ruští občané nadále využívat třicetidenní bezvízový pobyt — a to i opakovaně, prostřednictvím takzvaných vízových výletů přes Srbsko či Bosnu a Hercegovinu, kdy se cestující po vypršení lhůty vrátí zpět s novým razítkem. Právě toto okno je bezpečnostně nejcitlivější: dokud nová centra nezačnou zpracovávat žádosti podle přísnějších kritérií, zůstává v platnosti dosavadní, mnohem volnější praxe.

Souvisí s tím i širší evropská diskuse o vstupu bývalých ruských vojáků, kteří se podíleli na agresi proti Ukrajině, do schengenského prostoru. Iniciativu v tomto směru dlouhodobě prosazuje Estonsko, které již v lednu zavedlo národní zákaz vstupu pro 261 osob spojených s bojovou činností proti Ukrajině, a na evropské úrovni ji podpořil i český europoslanec Tomáš Zdechovský, jenž vyzval k uzavření Schengenu osobám podílejícím se na ruské agresi. Evropská komise následně navrhla podobné opatření zahrnout do jednadvacátého sankčního balíčku — plošný zákaz vstupu pro bojovníky, kteří se účastnili války na ruské straně. Černohorský případ ukazuje, jak komplikované je podobná pravidla v praxi zavést i v mnohem užším měřítku jedné země.

Nemovitosti a konec „levné rezidence“

Podgorica zároveň zpřísnila podmínky pro získání pobytu prostřednictvím koupě nemovitosti. Dosud stačilo k žádosti o rezidenci koupit prakticky jakýkoli byt; nově musí mít nemovitost hodnotu minimálně 200 tisíc eur. Majitelé levnějších nemovitostí, kteří pobyt získali podle starých pravidel, mají rok na to, aby svůj status uvedli do souladu — tedy nemovitost rozšířili nebo si našli jiný právní základ pro prodloužení pobytu. Jde o přímou reakci na praxi, kdy si rezidenci v zemi kandidující do EU pořizovaly tisíce ruských občanů za symbolické částky.

Precedens z Turecka jako varování i návod

Že podobné kroky mají reálné ekonomické důsledky, ukázal už loňský říjen, kdy Černá Hora zrušila bezvízový styk s Tureckem. Do měsíce zemi opustilo devět tisíc tureckých občanů. Odvětví cestovního ruchu nyní varuje, že v případě Ruska, jehož občané tvoří výrazně větší podíl návštěvníků, může být propad ještě citelnější — odhady hovoří až o šedesátiprocentním poklesu. Přesto podgorická vláda na svém kurzu trvá, protože alternativou by bylo riziko zablokování vlastního přístupového procesu.

Pro české čtenáře je černohorský případ zajímavý především jako ukázka, jak konkrétně vypadá cena za členství v EU pro zemi s dlouhodobě hlubokými vazbami na Rusko — a jako připomínka, že podobná opatření, o nichž se v Bruselu a Tallinnu diskutuje na úrovni celého Schengenu, už jedna kandidátská země fakticky testuje v praxi, se všemi ekonomickými i politickými riziky, která to obnáší.

Autor: Petr Havelka