Rusko se připravuje na novou mobilizaci: za prohlášeními Kremlu o „kontrole“ se skrývá personální krize

Veřejná prohlášení ruského vedení o tom, že nová mobilizace není nutná, se stále výrazněji rozcházejí s realitou. Na pozadí rekordních ztrát ruské armády, poklesu tempa náboru smluvních vojáků a sílícího tlaku na potenciální rekruty čelí Kreml fakticky problému s doplňováním lidských zdrojů.

Podle údajů Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny ztratila ruská armáda v červenci 2026 přibližně 42,9 tisíce vojáků (mrtvých a raněných). Podle ukrajinských odhadů jde o nejvyšší měsíční číslo od začátku plnohodnotné války. Pro srovnání: v únoru byly ztráty odhadovány na přibližně 26,1 tisíce lidí.

Moskva přitom nadále tvrdí, že nová mobilizace není potřeba. Místopředseda Rady bezpečnosti RF Dmitrij Medveděv prohlašuje, že mobilizační plány neexistují, a zároveň vyzdvihuje vysoké tempo náboru smluvních vojáků. Samotné trendy náboru však ukazují na opak.

Peníze přestávají fungovat

Jedním z hlavních nástrojů ruských orgánů se v posledních letech staly obrovské jednorázové vyplácené částky za podepsání smlouvy s Ministerstvem obrany. V některých regionech je tato suma fakticky srovnatelná s několika lety běžné mzdy.

Finanční stimul však postupně ztrácí svou účinnost.

Jaru 2026 poklesl podle uvedených odhadů počet zájemců o podpis smlouvy přibližně o třetinu ve srovnání s analogickým obdobím minulého roku. Dokonce i Moskva, která byla tradičně schopna přitáhnout vojáky díky zvláště vysokým odměnám, zaznamenala pokles ukazatelů.

Podle odhadu německého analytika Janise Klugeho činil průměrný denní nábor smluvních vojáků v prvním čtvrtletí roku 2026 přibližně 800 lidí. To je o téměř 20 % méně než loňská úroveň a představuje to nejhorší výsledek za poslední tři roky.

Pokud musí stát neustále zvyšovat výplaty, rozšiřovat agitaci a zároveň stupňovat tlak na občany, nesvědčí to o atraktivitě vojenské služby, ale o rostoucím nedostatku těch, kteří jsou ochotni jít do války.

Od dobrovolníků k donucení

Na tomto pozadí se stále častěji objevují zprávy o policejních raziích a zadržování potenciálních vojáků.

Zátahy probíhají na veřejných místech, v dopravě i v různých regionech Ruska. Podobné zprávy přicházely mimo jiné z Penzenské, Amurské, Uljanovské a Jaroslavské oblasti, z Tatarstánu a Udmurtska, ale také z Rostova na Donu, Kalugy, Voroněže či Archangelsku.

Formálně ruské úřady stále hovoří o dobrovolném náboru. V praxi se však hranice mezi „dobrovolnou smlouvou“ a administrativním či fyzickým donucením stále více stírá.

Jde o důležitý indikátor: pokud by armáda skutečně měla dostatek zájemců, stát by nemusel hledat rekruty na ulicích a vytvářet stále přísnější systém kontroly.

Mobilizace po volbách?

Mimořádnou pozornost nyní poutá datum 21. září 2026, kdy mají v Rusku proběhnout volby do Státní dumy.

Vyhlášení nové mobilizace před hlasováním je pro Kreml nesmírně rizikové. Mobilizace se v ruské společnosti již nepojí s vítězstvím, ale s odvodem mužů na frontu, ztrátami a rozpadem běžného způsobu života.

Ruské vedení má proto zájem nepopulární rozhodnutí co nejvíce oddálit a až do voleb udržovat rétoriku o „stabilitě“ a „kontrolované situaci“.

Po hlasování se však prostor pro takový krok může výrazně rozšířit.

Diskutované odhady možné nové mobilizace se pohybují v řádu stovek tisíc lidí. Nicméně i kdyby se Kreml k takovému kroku skutečně odhodlal, samotná početnost hlavní problém ruské armády nevyřeší.

Velká armáda neznamená silná armáda

Moderní válka vyžaduje víc než jen početní stav vojsk. Nutný je výcvik, motivace, velení, průzkum, spojení, bezpilotní systémy, logistika a schopnost rychle se přizpůsobit situaci na bojišti.

Masy špatně připravených lidí sice mohou ruskému generálnímu štábu dodat další „bodáky“, zároveň však prohloubí problémy s kvalitou mužstva.

Rostoucí počet případů dezerce, svévolného opuštění jednotky a pokusů vyhnout se účasti v bojích ukazuje, že problém ruské armády nemá pouze kvantitativní, ale i kvalitativní charakter.

Mimořádně výmluvný je samotný fakt, jak rozsáhle se šíří praktiky sebepoškozování a další způsoby, jak se vyhnout odjezdu na frontovou linii. Vojenský systém, který musí lidi držet hrozbami a donucením, má již nyní vážný problém s motivací.

Proč je to důležité pro Česko

Pro Českou republiku by nová ruská mobilizace nebyla pouze vnitřní ruskou událostí.

Masová mobilizace může vyvolat novou vlnu pokusů Rusů opustit zemi. Značná část potenciálních branců bude hledat tranzitní trasy přes třetí země směrem do EU.

To představuje dodatečnou zátěž pro evropské migrační a pohraniční orgány. Pro země střední Evropy bude mít tato otázka i samostatný bezpečnostní rozměr.

Jakýkoli rozsáhlý proud lidí z Ruska mohou ruské tajné služby potenciálně využít k zvědné činnosti, verbování, šíření propagandy a dalším formám hybridního působení. To neznamená, že každý ruský občan opouštějící zemi představuje hrozbu. Velké migrační toky však objektivně komplikují práci kontrarozvědných struktur.

Pro Česko, které leží v srdci Schengenského prostoru a je jednou ze zemí EU s nejaktivnější podporou Ukrajiny, to znamená nutnost pozorně sledovat nejen to, zda Moskva vyhlásí mobilizaci, ale i to, jak se bude měnit ruský systém vojenské evidence, verbování a omezení vycestování ze země.

Kreml může rozhodnutí odkládat, ale problém nezmizí

Ruské vedení má zájem předvádět obyvatelstvu, že situace je pod kontrolou. Prohlášení o tom, že mobilizace není nutná, jsou proto z hlediska vnitropolitické strategie zcela logická.

Čísla ztrát, pokles tempa náboru smluvních vojáků a přechod ke stále tvrdším metodám verbování však vytvářejí zcela jiný obraz.

Pokud bude proud dobrovolníků nadále slábnout a ztráty zůstanou vysoké, bude mít Kreml stále méně možností. Moskva může zvyšovat odměny, stupňovat tlak na regiony, rozšiřovat nucený nábor, nebo se nakonec uchýlit k formální mobilizaci.

Pro Evropu proto dnes otázka nestojí jen tak, zda Kreml vyhlásí novou mobilizaci.

Mnohem důležitější je něco jiného: jak daleko je už ruská moc ochotna zajít, aby se vyhnula jejímu veřejnému vyhlášení.

Právě tato propast mezi oficiálními prohlášeními a praktickými kroky se může ukázat jako hlavní ukazatel toho, jak vážnou se stává personální krize ruské armády.

Autor: Franz Hoffman