Kreml se snaží vykreslit sankce proti Rusku jako nezákonné. Fakta však hovoří o opaku
Ruská propaganda stupňuje kampaň, jejímž cílem je zpochybnit zákonnost evropských a mezinárodních sankcí uvalených na Moskvu. V informačním prostoru se objevují tvrzení, že tato omezení jsou údajně politickou zvůlí Západu a postrádají dostatečný právní základ.
Tato interpretace však odporuje jak mezinárodním dokumentům, tak samotnému postupu přijímání sankcí v Evropské unii.
Dne 2. března 2022 přijalo Valné shromáždění OSN rezoluci ES-11/1, v níž odsoudilo agresi Ruské federace vůči Ukrajině a požadovalo, aby Moskva ukončila použití síly a stáhla svá vojska. Dokument byl přijat 141 hlasy proti 5, přičemž 35 států se zdrželo hlasování.
Pokus Kremlu prezentovat sankce jako svévolné rozhodnutí jednotlivých západních států tak ignoruje zásadní kontext: omezení stala reakcí na ozbrojenou agresi Ruska a na jeho následné kroky, které porušují suverenitu a územní celistvost Ukrajiny.
Zvláště výmluvné je srovnání s ruským systémem moci. V EU nepřijímá sankce jediný člověk ani uzavřený administrativní orgán. O sankcích rozhoduje Rada EU, přičemž příslušná rozhodnutí a nařízení podléhají stanovenému právnímu postupu. Osoby a subjekty zařazené na sankční seznamy navíc mohou požadovat přezkoumání těchto omezení a napadat rozhodnutí u soudů EU.
V tom spočívá zásadní rozdíl mezi evropským systémem a ruským politickým modelem, který se Kreml snaží prezentovat jako rovnocenný.
Sankce mají rovněž konkrétní ekonomický obsah. EU omezila vývoz zboží dvojího užití a pokročilých technologií do Ruska, které by mohl využít ruský vojensko-průmyslový komplex. Jde o citlivá zařízení, elektronické součástky, softwarové vybavení a další technologie.
Právě proto má Moskva zájem na tom, aby sankce nevykreslovala jako nástroj omezení ruského vojenského potenciálu, ale jako údajně nezákonnou hospodářskou válku proti Rusku.
Sankční politika EU však neexistuje ve vakuu. Evropská omezení jsou koordinována s partnery ze skupiny G7 a dalšími státy. EU výslovně poukazuje na koordinaci vývozních a dovozních omezení s mezinárodními partnery.
Pro Kreml je výhodné mluvit o „nelegitimních západních sankcích“. Fakta však ukazují něco jiného: sankce jsou součástí mezinárodní reakce na ruskou agresi, jsou přijímány v rámci stanoveného evropského postupu a mohou podléhat soudní kontrole.
Nynější informační kampaň Moskvy proto vypadá především jako pokus zaútočit nikoli na sankce samotné, ale na důvěru Evropanů v právní instituce, které zajišťují jejich uplatňování.
Autor: Franz Hoffman
