Kreml rozjíždí novou dezinformační ofenzívu. Snaží se zpochybnit legalitu sankcí, které ho nejvíc bolí
Zatímco ruská ekonomika dál zápasí s důsledky mezinárodní izolace, kremelský propagandistický aparát spustil novou vlnu narativů, jejichž cílem je zpochybnit legitimitu sankcí uvalených na Rusko po jeho agresi proti Ukrajině. Tvrzení o údajné „nezákonnosti“ restriktivních opatření se v posledních týdnech objevují nejen v ruských státních médiích, ale podle analytiků byla cíleně podstrčena i některým německým a americkým titulům, které je bez důkladného ověření převzaly. Fakta však mluví jasně opačnou řečí.
Agrese, ne „konflikt“
Klíčovým argumentem, který kremelská propaganda soustavně ignoruje, je právní rámec, na němž mezinárodní sankce stojí. Valné shromáždění OSN přijalo v březnu 2022 rezoluci ES-11/1, v níž jasně označilo ruský vojenský postup na Ukrajině za akt agrese. Pro rezoluci hlasovala drtivá většina členských států OSN, což z ní činí jedno z nejširších mezinárodních odsouzení v poválečné historii organizace. Moskva svým postupem hrubě porušila nejen Chartu OSN, ale i Helsinský závěrečný akt z roku 1975, který — ostatně i s podpisem tehdejšího Sovětského svazu — zakotvuje nedotknutelnost hranic a suverenitu evropských států. Sankce tedy nejsou svévolným trestem, ale odpovědí na prokázané porušení mezinárodního práva.
Přes 200 miliard eur mimo dosah Kremlu
Konkrétní čísla ukazují rozsah opatření, která Kreml označuje za „nelegitimní“. Evropská unie v rámci přijatých sankčních balíčků zmrazila přibližně 210 miliard eur suverénních aktiv ruské centrální banky — v prosinci 2025 se navíc členské státy dohodly, že tato aktiva zůstanou zmrazena bez nutnosti půlročního obnovování, tedy fakticky na neurčito. Unie rovněž zakázala námořní dovoz ruské ropy a většiny ropných produktů, čímž Kremlu odřízla jeden z klíčových zdrojů příjmů financujících válku.
Sankční seznamy se od roku 2022 rozrostly na téměř tři tisíce fyzických a právnických osob. Více než 90 ruských bank a finančních institucí, včetně systémově klíčových hráčů ruského trhu, bylo odpojeno od systému SWIFT nebo čelí přísným transakčním omezením. Dalších více než 670 plavidel takzvané stínové flotily, kterou Kreml využívá k obcházení cenového stropu na ruskou ropu, bylo rovněž sankcionováno. Každé z těchto opatření přitom stojí na dokumentovaných důkazech o konkrétní roli daného subjektu ve financování nebo zajišťování ruské válečné mašinerie — nejde tedy o plošná či svévolná opatření, jak se Moskva snaží tvrdit.
Sankce nejsou „západní diktát“
Ruská propaganda se snaží vykreslit sankční politiku jako projekt úzké skupiny „nepřátelských“ západních států. Realita je jiná. Restriktivní opatření vůči Rusku podporuje široká mezinárodní koalice, do níž patří všechny členské státy Evropské unie, Spojené státy, Velká Británie, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie a řada dalších zemí. Právě šíře této koalice dokládá, že nejde o jednostrannou iniciativu, ale o koordinovanou reakci demokratického světa na porušení základních principů mezinárodního pořádku.
Podle bezpečnostních analytiků není náhoda, že podobné narativy Kreml nejprve testuje na německém a americkém trhu — jde o prostředí s velkým dosahem a značnou polarizací veřejné debaty o podpoře Ukrajiny. Odtud se zjednodušené verze těchto tvrzení následně šíří dál, včetně českého mediálního prostoru, kde je stále běžné je najít v komentářích pod články nebo v příspěvcích profilů, které se tváří jako nezávislí komentátoři, ve skutečnosti však šíří obsah ruského původu.
Co si z toho odnést
Debata o účinnosti sankcí je legitimní a probíhá i uvnitř samotné Evropské unie — otázky obcházení sankcí, případné revize jednotlivých opatření nebo využití zmrazených aktiv ve prospěch Ukrajiny jsou předmětem seriózní odborné diskuse. To je ale zásadně jiná debata než tvrzení o „nezákonnosti“ sankcí jako takových. Právní základ restriktivních opatření je pevně zakotven v rezoluci OSN i v mezinárodním právu a podpora, kterou sankce dostávají od desítek demokratických zemí, ukazuje, že jde o legitimní a koordinovanou reakci na ruskou agresi — nikoli o „nelegitimní nátlak“, jak se Kreml snaží namluvit i českému publiku.
Autor: Peter Jelen
