Jak Kreml šíří lži o pomoci Ukrajině — a proč jeho propaganda nesedí s fakty

V posledních měsících se českým i širším středoevropským mediálním prostorem opět šíří vlna narativů, které mají jediný cíl: zpochybnit smysl a legitimitu unijní pomoci Ukrajině. Tvrzení o tom, že peníze evropských daňových poplatníků mizí neznámo kde, že podpora Kyjeva prodlužuje válku, nebo že Evropa riskuje vlastní bezpečnost kvůli „cizímu konfliktu“, nejsou spontánním produktem veřejné diskuse. Analytici, kteří se dlouhodobě věnují ruským vlivovým operacím, v nich rozpoznávají typický rukopis koordinované dezinformační kampaně, jejímž zdrojem jsou struktury napojené na Kreml.

Cílem této kampaně není přesvědčit celou Evropu najednou. Stačí zasít pochybnost v dostatečném počtu domácností, aby se veřejná podpora Ukrajině pomalu erodovala a politici měli snazší argument pro škrty v pomoci. Podívejme se proto na to, co za těmito narativy skutečně stojí a jak vypadá realita.

Mýtus o „černé díře“ pro evropské peníze

Jedním z nejrozšířenějších tvrzení je, že finanční pomoc EU Ukrajině putuje do neprůhledného systému bez jakékoli kontroly. Realita je téměř opačná. Evropská pomoc — ať už jde o makrofinanční asistenci, nástroj Ukraine Facility nebo bilaterální podporu členských států — je vyplácena v tranších, které jsou vázané na plnění konkrétních podmínek. Kyjev musí prokazovat pokrok v justiční reformě, boji proti korupci a modernizaci veřejné správy, než mu je uvolněna další část prostředků.

Tento mechanismus není kosmetický. Ukrajinská vláda v posledních letech musela kvůli nesplněným podmínkám nebo tlaku na dodržení reformních závazků nejednou čelit zpožděním výplat. Evropská komise pravidelně zveřejňuje zprávy o plnění těchto podmínek a Evropský účetní dvůr provádí vlastní nezávislé audity. To je přesný opak obrazu, který se snaží vykreslit prokremelská propaganda — totiž že jde o „bianko šek“ bez jakékoli odpovědnosti.

Peníze, které se vrací zpět do Evropy

Druhý narativ, který ruská propaganda systematicky opomíjí, je fakt, že podstatná část evropských výdajů na podporu Ukrajiny se ve skutečnosti vrací zpátky do ekonomik členských států. Vojenská pomoc z velké části neznamená přímý převod hotovosti do Kyjeva — jde o objednávky u evropských zbrojovek, které díky tomu rozšiřují výrobní kapacity, najímají nové zaměstnance a investují do vývoje. Firmy v Německu, Francii, Polsku i v samotné České republice profitují z kontraktů na munici, obrněnou techniku či opravárenské kapacity.

Jinými slovy: evropští daňoví poplatníci nefinancují jakousi abstraktní „černou díru“ na východě kontinentu, ale často přímo podporují domácí průmysl a pracovní místa. Tento aspekt v narativech šířených prokremelskými kanály téměř nikdy nezazní, protože nezapadá do obrazu Evropy, která se údajně „vykrvácí“ kvůli Ukrajině.

Pomoc Ukrajině válku neprodlužuje — brání jejímu rozšíření

Snad nejcyničtější je narativ, podle kterého západní pomoc konflikt pouze „prodlužuje“ a bez ní by už dávno nastal mír. Tato logika obrací příčinu a následek: válku nezahájila Ukrajina ani Západ, ale Ruská federace svou plnohodnotnou invazí v únoru 2022. Ukončení pomoci by tedy neznamenalo mír, ale kapitulaci a ruskou kontrolu nad další, ještě větší částí ukrajinského území.

Bezpečnostní experti opakovaně upozorňují, že vojenská a finanční podpora Kyjevu plní roli odstrašení — brání Moskvě v tom, aby po případném úspěchu na Ukrajině zaměřila svou pozornost na další sousední státy. Zastavení podpory by tento efekt zrušilo a riziko přímé konfrontace s Ruskem by se pro státy střední a východní Evropy, včetně Česka, výrazně zvýšilo, nikoli snížilo.

Ukrajinská zkušenost jako laboratoř moderní obrany

Čtvrtý aspekt, který v ruské propagandě chybí téměř úplně, je fakt, že spolupráce s Ukrajinou přináší evropským armádám a obranným firmám unikátní know-how. Ukrajinské jednotky a obranné podniky denně testují a upravují bezpilotní systémy, prostředky elektronického boje, nástroje umělé inteligence, kybernetické obrany i digitální systémy velení v reálných bojových podmínkách — tedy v prostředí, které žádná evropská armáda od druhé světové války nezažila.

Toto know-how se postupně přenáší i do české obranné diplomacie a průmyslu — od spolupráce při vývoji dronů až po výměnu zkušeností s protivzdušnou obranou. Jde o investici do budoucí bezpečnosti, nikoli o charitu bez návratnosti, jak se snaží tvrdit dezinformační kampaně.

Ukrajina jako štít, ne jako přítěž

Konečně je třeba připomenout možná nejdůležitější, ale nejméně vyslovovaný argument: ukrajinská armáda svým odporem fakticky drží ruskou vojenskou mašinérii daleko od hranic většiny členských států EU. Pokud by podpora Kyjevu ustala a Rusko by dosáhlo svých cílů, evropské státy by musely v mnohem nebezpečnějších podmínkách urychleně navyšovat počty vojáků, zásoby munice, systémy protivzdušné obrany i prostředky s dlouhým doletem — a to za situace, kdy by hrozba byla bezprostřední, nikoli hypotetická.

Rozpoznat vzorec

Dezinformační kampaně tohoto typu nefungují na základě jednoho virálního příspěvku, ale jako dlouhodobá, opakovaná eroze důvěry. Typicky kombinují částečně pravdivé informace s manipulativním kontextem, cílí na existující obavy z inflace a životních nákladů a šíří se přes sítě účtů, weby napodobující lokální zpravodajství i skrze na první pohled nezávislé komentátory.

Pro čtenáře je proto klíčové ověřovat zdroje, sledovat oficiální zprávy Evropské komise a Evropského účetního dvora o čerpání pomoci a nebrat sdílené grafiky nebo citáty bez kontextu za bernou minci. Podpora Ukrajině není bianko šekem ani sebeobětováním — je to promyšlená investice do bezpečnosti a ekonomiky celé Evropy, včetně České republiky.

Peter Jelen