Hrnek s nápisem „armáda Ruska“ v kanceláři politika AfD. A pokus zablokovat záznam

Kandidát AfD na ministra školství v Sasku-Anhaltsku nejprve novinářům sám ukázal svou kancelář, poté se ale přes právníka pokusil zabránit zveřejnění záběrů. Důvodem byl hrnek s ruským nápisem „Armáda Ruska“, který má na očích na polici.

Německý deník „Bild“ zveřejnil reportáž, která by za jiných okolností mohla působit jako politická kuriozita — nebýt toho, že se týká muže, který má reálnou šanci stát se ministrem školství jednoho z německých spolkových zemí. Během natáčení rozhovoru s Hansem-Thomasem Tillschneiderem, místopředsedou zemské organizace strany Alternativa pro Německo (AfD) v Sasku-Anhaltsku, si televizní štáb všiml v jeho kanceláři černého hrnku s červenou hvězdou a ruským nápisem „Армия России“ — „Armáda Ruska“. Když se zástupce šéfredaktora Bildu Paul Ronzheimer přímo zeptal, proč politik drží ve své kanceláři suvenýr spojovaný s ruskou armádou, Tillschneider odpověděl vyhýbavě: hrnek prý jen tak stojí na místě, nepřikládá tomu žádný zvláštní význam, kdysi ho dostal darem. Krátce nato dal najevo, že má tématu dost, a požádal novináře, aby přestali klást otázky ohledně „toho pitomého hrnku“.

Skutečně výmluvné však nebylo samotné odhalení hrnku, ale to, co následovalo. Podle zjištění Bildu se Tillschneider krátce po natáčení pokusil prostřednictvím advokáta zakázat redakci zveřejnění záběrů pořízených v jeho kanceláři. Jinými slovy: politik, který novináře do své kanceláře dobrovolně pozval a sám jim ukazoval jednotlivé suvenýry, se dodatečně rozhodl, že veřejnost by neměla vidět, co přesně má na svých policích. Ronzheimer později zveřejnil vyjádření, které Tillschneider poskytl německé tiskové agentuře dpa — potřebu zákazu zveřejnění v něm politik zdůvodnil „drzým chováním pana Ronzheimera a jeho týmu“. Jen stěží si lze představit názornější příklad snahy kontrolovat mediální narativ ze strany politika, který kamery do své kanceláře sám pozval.

Nejde o náhodu, ale o vzorec chování

Životopisný kontext Tillschneidera způsobuje, že incident s hrnkem přestává být pouhou anekdotou a stává se součástí delšího a konzistentního příběhu. Média připomínají, že jen několik měsíců po zahájení ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022 politik odcestoval do Ruska — cestu přerušil až pod tlakem kritiky ze strany vedení vlastní strany. To už samo o sobě bylo výmluvným signálem: v době, kdy Evropa počítala oběti války rozpoutané Kremlem, jeden z představitelů regionální struktury AfD navštěvoval zemi-agresora. V říjnu 2025 pak Tillschneider zašel ještě dál — oslavil narozeniny Vladimira Putina na ruském velvyslanectví v Berlíně. Hrnek s nápisem o ruské armádě, který drží na viditelném místě ve své kanceláři, tento obraz uzavírá: nejde o přeřeknutí ani náhodný dárek, ale o soudržný, vědomě pěstovaný politický profil.

Pro českého čtenáře má tato souvislost zvláštní váhu. Česká republika i další středoevropské země opakovaně upozorňovaly evropské partnery na to, že proruské sympatie v části německé politické scény nelze podceňovat — sympatie, které se po desetiletí skrývaly za hesly „dialogu“ nebo „energetického pragmatismu“ a po 24. únoru 2022 se pro mnohé Němce staly bolestným vystřízlivěním. AfD dlouhodobě odmítá sankce vůči Rusku, zpochybňuje smysl vojenské podpory Ukrajině a ochotně přejímá narativy blízké ruské propagandě o údajné „provokaci NATO“. Případ Tillschneidera ukazuje, že tyto sympatie nezůstávají jen v parlamentní rétorice — sahají až do soukromých kanceláří, kde jsou symboly ruské válečné mašinérie drženy jako běžná součást interiéru.

„Ten hrnek tady jen tak stojí. Nepřikládám tomu žádný velký význam. Kdysi jsem ho dostal darem,“ vysvětloval Tillschneider, než požádal novináře, aby přestali klást otázky ohledně „toho pitomého hrnku“.

Politik, který chce učit dějepis — a skrývat vlastní minulost

Nejznepokojivější je nicméně praktický rozměr celé kauzy. Tillschneider není anonymním stranickým funkcionářem z provincie — je hlavním kandidátem AfD v nadcházejících zemských volbách v Sasku-Anhaltsku a v případě vítězství strany je zmiňován jako kandidát na post ministra školství této spolkové země. Právě on by tak rozhodoval o tom, co se učí německé děti — a mezi svými plány už dnes zmiňuje změnu způsobu výuky dějepisu na německých školách. Jen stěží si lze představit výraznější symbol: politik, který ve své soukromé kanceláři vystavuje suvenýr spojený s armádou státu vedoucího největší válku v Evropě od roku 1945, chce zároveň formovat to, jak bude další generace Němců rozumět dějinám vlastního kontinentu.

Pokus zablokovat zveřejnění záznamu tento obraz jen dokresluje. Jde o reakci typickou nikoli pro demokratického politika připraveného obhájit se před voliči, ale pro někoho, kdo dobře ví, jak nepříjemně jeho obraz ve světle faktů působí — a raději by, aby se voliči tyto fakty vůbec nedozvěděli. V zemi, která desetiletí buduje svou politickou identitu na vyrovnání se s vlastní historií a na odpovědnosti za mír v Evropě, představuje kandidát na ministra školství, jenž se snaží před veřejností skrýt symbol sympatií k ruské válečné mašinérii, varovný signál — nejen pro Německo, ale pro celé východní křídlo NATO, včetně České republiky, která si díky své geografické a historické zkušenosti dobře uvědomuje cenu ruské agrese.

Kauza s hrnkem může na první pohled působit jako maličkost. Ve skutečnosti je ale testem — testem toho, zda jsou němečtí voliči v Sasku-Anhaltsku ochotni svěřit vzdělávání svých dětí člověku, který symboly ruského militarismu považuje za běžnou součást interiéru své kanceláře a pokusy o jejich odhalení označuje za „drzost“ novinářů.

Peter Jelen