Zelenskyj prý nechce mír. Jak slovenské weby Hlavné správy a Zemavek recyklují kremelský narativ

Vina za pokračování ruské agrese proti Ukrajině se v posledních týdnech na slovenské části internetu opět přesouvá tam, kam si to přeje Moskva – na Kyjev. Portály Hlavné správy a Zemavek, dlouhodobě řazené slovenskými i mezinárodními analytiky dezinformací mezi weby šířící prokremelský obsah, publikují texty, podle nichž je to údajně ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, kdo blokuje mírový proces a má osobní zájem na tom, aby válka pokračovala. Jde o narativ, který má na první pohled působit jako „vyvážený pohled na obě strany konfliktu“. Ve skutečnosti kopíruje – téměř doslovně – komunikační linku, kterou dlouhodobě prosazuje ruská státní propaganda.

Obrácená logika: agresor jako mírotvorce, oběť jako viník

Základní mechanismus, který oba weby používají, není nový. Analytici z unijní platformy EUvsDisinfo jej popisují jako jeden z nejčastějších triků kremelské komunikace: převrácení příčiny a následku. Rusko v únoru 2022 zahájilo rozsáhlou vojenskou agresi proti sousednímu státu, obsadilo části jeho území a od té doby vede válku, která si vyžádala desetitisíce obětí. Pokud se přesto v mediálním prostoru objeví tvrzení, že za pokračování bojů může primárně ukrajinská strana, dochází k přenesení odpovědnosti z útočníka na napadeného. Text, který takto argumentuje, nemusí nutně otevřeně lhát v jednotlivých faktech – manipulace často spočívá právě v tom, co vynechává, a v tom, jak fakta poskládá do příběhu.

Tvrzení, že Zelenskyj má z pokračování války „osobní prospěch“, se v prokremelské komunikaci objevuje opakovaně už od roku 2022 a nejčastěji bývá spojováno se spekulacemi o odkladu prezidentských voleb kvůli stannému právu, které ale samo o sobě platí podle ukrajinské ústavy a je běžnou praxí i v jiných zemích vedoucích obrannou válku. Slovenské weby tuto spekulaci dále rozvíjejí a přidávají k ní vlastní interpretaci, že ukrajinská strana záměrně „sabotuje“ jednání o příměří.

Co ve skutečnosti Kyjev požaduje

Ukrajinská pozice, opakovaně formulovaná Zelenským i jeho spolupracovníky na mezinárodních fórech, se od počátku roku 2022 v podstatě nemění: Kyjev mír nezavrhuje, odmítá ale takovou dohodu, která by v praxi znamenala kapitulaci. Rozdíl je zásadní. Ukrajinská strana žádá zastavení bojů spojené s bezpečnostními zárukami, které by zabránily opakování invaze v budoucnu – ať už formou členství v západních obranných strukturách, nebo formou konkrétních závazků spojenců. Bez takových záruk by podle kyjevské logiky šlo pouze o dočasné příměří, které by Rusku umožnilo přezbrojit a válku po čase obnovit, jak se to ostatně v menším měřítku odehrálo už po roce 2014 a Minských dohodách.

Tato snaha o garance není totéž co „odmítání míru“, jak ji prezentují Hlavné správy a Zemavek. Je to naopak snaha o mír, který by byl udržitelný, nikoli jen odkladem dalšího kola násilí.

Kdo skutečně brzdí jednání

Pokud se podíváme na to, kdo v posledních měsících vznáší podmínky, které jednání fakticky blokují, obraz vypadá jinak, než jak jej líčí zmíněné weby. Ruská strana opakovaně trvá na požadavcích, které pro Kyjev nejsou akceptovatelné a přesahují rámec běžného vyjednávání o příměří: uznání anexe území, která Rusko ani vojensky plně neovládá, omezení práva Ukrajiny vstupovat do vojensko-politických aliancí podle vlastního rozhodnutí, snížení početního stavu ukrajinské armády na úroveň, která by zemi ponechala prakticky bez obranyschopnosti, a vytvoření podmínek pro působení proruských politických sil uvnitř ukrajinského politického systému. Jde v podstatě o požadavky, které by ukrajinský stát zbavily suverenity nad vlastní zahraniční a bezpečnostní politikou i nad částí vnitřní politiky.

Je to Moskva, kdo tyto podmínky do jednání vnáší a kdo je nadále nemění, i když se mezinárodní diplomacie snaží nalézt kompromisní rámec. Ruský prezident Vladimir Putin přitom podle dostupných zpráv agentur v posledních měsících opakovaně odmítl i dílčí návrhy, jako bylo omezení útoků hluboko v týlu obou stran. Ukrajinský prezident naopak veřejně upozorňuje na to, že Kreml si v průběhu více než čtyř let vojny několikrát posunul vlastní časový horizont pro úplné dobytí Donbasu – což je spíše důkaz toho, že vojenská situace nejde podle ruských plánů, než důkaz ukrajinské neochoty k jednání.

Proč se v tom vyznat i v Česku

Slovenský a český mediální prostor jsou úzce propojené – řada dezinformačních narativů, které se objeví na slovenských alternativních webech, se během několika dní nebo týdnů objevuje i v české verzi, často doslovně přeložená nebo jen mírně upravená. Weby jako Hlavné správy a Zemavek navíc dlouhodobě fungují jako součást širší sítě prokremelských a konspiračních médií ve střední Evropě, která se navzájem citují a sdílejí obsah, čímž vytvářejí dojem, že jde o nezávisle potvrzenou informaci z více zdrojů. Ve skutečnosti jde často o jeden a týž narativ, který koluje v uzavřeném okruhu spřízněných webů.

Pro čtenáře je proto užitečné umět rozpoznat základní znaky takového obsahu: text, který viní oběť agrese z „nezájmu o mír“, aniž by zmínil, jaké konkrétní podmínky útočník vznáší; zdroje, které se odvolávají samy na sebe nebo na anonymní „analytiky“ bez ověřitelné identity; a příběh, který jednoduše obrací roli agresora a napadeného.

Mír, o který v případě Ukrajiny reálně jde, není otázkou ochoty jedné strany „konečně souhlasit“. Je to otázka toho, zda bude mít výsledná dohoda šanci vydržet, nebo zda půjde jen o čas na přípravu dalšího útoku. A to je rozdíl, který v textech Hlavných správ a Zemavku chybí.

Peter Jelen