S ministrem zahraničí Tomášem Petříčkem o Koněvovi, úniku tajných informací, těžkém pořízení s Rusy i o nadějích ČSSD.
Už tak mizerné vztahy České republiky a Ruska se po úniku tajných informací o příjezdu údajného špiona s jedem ještě více zkomplikovaly. Ministr zahraničí Tomáš Petříček teď hledá způsob, jak je uklidnit. Chce s Ruskou federací jednat o všech sporných otázkách a v rozhovoru pro Aktuálně.cz potvrzuje, že obě strany už s konzultacemi souhlasily. Zbývá ještě dohodnout kdo, s kým a hlavně o čem přesně bude mluvit.
Jako místopředseda ČSSD Tomáš Petříček také věří, že v podzimních krajských volbách jeho strana posílí, protože lidé dají hlas výrazným oranžovým hejtmanům.
Pane ministře, kdy naposledy musela česká diplomacie po nezvládnutém zacházení se zpravodajskými informacemi řešit větší paseku, než jakou teď má kvůli ricinové aféře?
Za mého působení na ministerstvu zahraničních věcí si takovou kauzu nevybavuji. Ale když půjdeme do historie, tak tu bylo několik případů podobného charakteru, kdy únik informací rozhodně k ničemu dobrému nepřispěl.
Tak já jsem došel až do roku 2001, kdy si premiér Miloš Zeman pustil pusu na špacír o teroristovi Muhamadu Attovi, který tu prý chystal teroristický útok na Svobodnou Evropu. To je už dvacet let.
Skutečně si nepamatuji, že bychom v poslední době v takovém rozsahu museli diplomaticky reagovat na únik citlivých informací.
Jak se to vůbec mohlo stát? Pokud by opravdu přijel agent s jedem, dobře zvládnutá akce českého státu mohla skončit neveřejnou dohodou s ruskou ambasádou na významném snížení osazenstva, což by u středoevropské rozvědné základny Ruska bylo více než záhodno. Proč jsme tu šanci spálili?
Únik informací je předmětem vyšetřování a já nechci komentovat jeho průběh. Je pravdou, že takové úniky nejsou v našem zájmu. Ať už je za něj zodpovědný kdokoliv, musí teď vidět, že to nijak nepřispělo k tomu, abychom měli silnější pozici v řešení česko-ruských vztahů.
Znamená to, že je teď na hodně dlouho zavřená cesta ke snížení počtu diplomatů na ruské ambasádě?
Chceme teď otevřít cestu k rozhovorům s ruskou stranou. V posledních letech se nejsme schopni bavit s Ruskou federací prakticky o ničem. A to je třeba změnit. Proto jsem poslance požádal, aby nám dali prostor pro diplomatická jednání.
Zároveň musíme samozřejmě hájit naše hodnoty a zájmy vůči Rusku. Nikdo nechce slevovat z principů, na kterých je postavena naše republika posledních 30 let.
Kdo za ten únik může? Tajná služba na něm nemohla mít žádný zájem. Neurazte se, pane ministře, ale podezření logicky padá na Černín, který byl už mnohokrát usvědčen z toho, že je informačně děravý jak řešeto.
Prstem ať ukážou vyšetřovatelé. Věřím, že to nikdo z kolegů v Černínském paláci nebyl. A věřím, že se viník najde. Je to otázka kultury, jak tu zacházet s citlivými informacemi, a v zájmu našeho státu jistě je, aby se nedostávaly do veřejného prostoru. Proto jsou také utajované.
Dostali jsme se teď kvůli tomu do fáze, kdy Rusové mohou sebejistě tvrdit, že to je celé fake news.
Je osobní zodpovědností novináře, jak pracuje s informacemi, které se k němu dostanou. A to i s ohledem na to, jaký to může mít dopad na bezpečnost státu.
Jsem ale rozhodným odpůrcem cenzury či jakéhokoliv zasahování do svobody médií.
Lidé z bezpečnostní komunity se strachují, že by to celé mohla být jen ruská hra s cílem si ověřit, jsme-li zemí, která se nechá v někdejší sovětské sféře vlivu vyprovokovat nejsnadněji ze všech. Jsme?
Můžu mluvit z pozice ministra zahraničních věcí, který se službami spolupracuje. Naše zpravodajské služby jsou v zahraničí respektované, spolupracují se službami spojenců a je na ně spolehnutí. Jejich informace bereme tedy velmi vážně a dle nich – často neveřejně, diplomaticky – reagujeme. Samozřejmě podobné incidenty oslabují naši možnost reagovat tak, jak bychom chtěli.
Rusové už přeřadili na vyšší stupeň a chtějí ochranu pro svého diplomata. Během měsíce se jim podařilo prefabrikovat, že v Česku jsou ruští občané v ohrožení. Poskytnete diplomatovi ochranu?
Nevím, jaké jsou výhrůžky, na základě kterých ruská ambasáda požádala o ochranu jednoho ze svých pracovníků. My jsme tuto žádost postoupili policii, aby ji vyhodnotila. Takové informace bychom si ale měli předávat klasickou diplomatickou cestou, ne přes sociální sítě. Pan velvyslanec Alexandr Zmejevskij je v naší zemi hostem, diplomatem. Nikoliv komentátorem.
Co bude dál?
Náš zastupitelský úřad v Moskvě vyzval ruskou stranu ke konzultacím dle smlouvy o přátelství z roku 1993. Chtěli bychom se zabývat všemi spornými otázkami našich vzájemných vztahů. Ty zrovna nevzkvétají. Jsme schopni se bavit o velmi málo věcech a to má pak dopad i na oblasti, které nejsou čistě politické, jako je třeba vzájemný obchod.
Nesouhlasím s tím, že bychom se měli soustředit jen na jedno téma, které si jedna či druhá strana určí. V prvním kroku bychom jako ministři zahraničí měli zarámovat, co bude obsahem konzultací a na jaké úrovni je povedeme.
Odpověď už přišla?
Ruská strana sdělila, že je ke konzultacím připravena, na což jsme už také zareagovali. Dál už bych to v tuto chvíli rád nechal na diplomacii. Nemyslím si, že by to mělo pokračovat na Facebooku.
Jak koordinujete reakci s dalšími podstatnými hráči v zahraniční politice – premiérem a prezidentem?
Samozřejmě se o vztazích s Ruskem bavíme pravidelně. S panem premiérem jsme o tom v posledních týdnech hovořili několikrát. S panem prezidentem na setkání ústavních činitelů. Společným zájmem všech je vést dialog. Na mediální výpady neodpovídat mediálními výpady a jednat.
Proč si mohou mnozí ruští rozvědčíci myslet, že Česko je nyní tím nejlepším terénem pro jejich hry? Od estonské bronzové noci v roce 2007, kdy přemístění sochy vojáka v Tallinnu uvrhlo zemi do nepokojů a z Ruska přišly i kyberútoky, každý stát NATO ví, jak dobře promyšlené musí být cokoliv, co se dotýká ruského agresivního výkladu dějin. Nezapomněli jsme na to v Česku při tahanicích o pomník maršála Koněva?
Nezapomněli. Konzultujeme v rámci Evropské unie, jak na podobné kroky Ruské federace reagovat. Můžeme se obrátit na Polsko a další. Nejsme sami – patříme do unie i Severoatlantické aliance. Proto jsem také chtěl, abychom i v Moskvě byli v kontaktu s dalšími ambasádami členských států EU a sdíleli informace, čemu nyní čelíme.
Jistě máme zájem o korektní vztahy s Ruskem, ale na to je potřeba dobrá vůle obou stran. Není možné, aby jeden dělal ústupky a druhý jen tlačil na pilu.
Kde se o tom s partnery bavíte?
Třeba na slavnostní videokonferenci k 75. výročí konce druhé světové války na půdě OSN, kde se opakovaně ukazuje, že historie není černobílá. A my bychom ji neměli přepisovat, ale vnímat, že každá země na ni má trochu jiný pohled.
Naši komunální představitelé určitě nechtějí zpochybňovat roli Rudé armády při osvobozování Československa a její oběti. Z druhé strany ale mohu zmínit také příklad ruské samosprávy v řadě měst, kde jsou pomníky našich legionářů a kde se nesetkáváme se vstřícným přístupem zase my. Například v Čeljabinsku byl nedávno jeden z nich poškozen.
Nechme historii historikům, pro politiky by měla být prioritou současnost a budoucnost.
Bude i to předmětem konzultací?
Nechci, aby konzultace byly jen o tom, co kde má či nemá stát. Ale určitě bychom chtěli probrat i péči o stávající legionářské pomníky včetně těch, které by mohly stát, ale blokuje je místní ruská samospráva.
Ještě k poněkud chaotickému odstraňování dejvického pomníku maršála Koněva. Experti na extremismus varovali, že se kvůli tomu sdružily antisystémové síly, které dosud nespolupracovaly. Od komunistů po neonacisty. Nedali jsme jim k tomu zbytečnou příležitost?
Bylo to rozhodnutí demokraticky zvolené samosprávy a ať posoudí voliči, jsou-li s ním spokojeni. To je podstata demokracie. Rolí ministerstva zahraničí je dohlížet na plnění mezistátních smluv a to by právě mělo být předmětem konzultací.
Věřím, že pro sochu maršála Koněva se podaří najít důstojné umístění, čímž splníme naše závazky a s čistým svědomím budeme moci říct, že smlouvu o přátelství z roku 1993 nijak neporušujeme.
Je ale problém, jak se tyto kauzy používají k prohlubování rozporů v naší společnosti. Nejsem zastáncem žádných kulturních válek. Věřím, že bychom měli hledat řešení v souladu s našimi hodnotami i zásadami, ale zároveň řešení pragmatické.
Mimochodem: co vám vlastně asociuje maršál Koněv?
Jsem příslušník mladší generace a čerpám spíše z historických knih, ale rozhodně to není černobílá postava. Je to symbol pro mnoho lidí, kteří si vybírají jen jednu stránku jeho osobnosti. Jistě přispěl k osvobození Československa a Evropy. Byl dekorován řadou zemí za boj proti nacismu. Ale je to také osobnost spojovaná s potlačením maďarského povstání v roce 1956. Ale která historická osobnost je černobílá?
Zda vy byste jeho pomník poslal k zemi, na to mi asi neodpovíte, že?
Ale klidně odpovím, byť v Praze 6 nežiji. Stále nerozumím tomu, proč jsme tyto věci nevyřešili už před třiceti lety. Dnes vedeme spory a kulturní války o témata, která jsme měli vyřešit po roce 1989. Pocházím z Rokycan, také jsme měli na náměstí rudoarmějce, byť město osvobodili Američané. Historii bychom neměli přepisovat, ale pravdu říkat.
Takže nechat, nebo dolů s ním?
Šlo o demokratické rozhodnutí demokraticky zvolených zastupitelů. Já si jen přeji, aby pomník byl důstojně umístěn a nebyla okolo toho další debata. To vše je třeba řešit před deinstalací. Rozhodně nemohu být spokojen s komentáři, které tuto akci doprovázely…
… takže u výroku pana starosty, že musel dolů, protože neměl roušku, jste se nepobavil?
Nebylo to důstojné a nebylo to hodné demokraticky zvoleného politika.
Brzo to budou dva roky, co jste přišel na ministerstvo zahraničí. Baví vás to ještě?
Zahraniční politika mě vždycky bavila. A baví mě spolupracovat s opravdu zkušenými diplomaty, kteří provází naši zahraniční politiku posledních třicet let. Stále se ale samozřejmě učím.
Premiér ve spolupráci s prezidentem ještě snad nikdy po listopadu nenechal Černínu tak malý prostor k životu. Dá se vůbec dělat zahraniční politika, když se neustále musíte ohlížet na Hrad a Strakovu akademii?
A kdy byli tito tři hráči zcela sjednoceni?
Ale teď je to opravdu výrazné.
Nevnímám, že bych měl nějaký zúžený prostor. Dělám svoji práci, jak nejlépe dovedu. Zahraniční politika je kontinuální a v zásadních tématech nepřehazujeme výhybku. Nevidím žádná zemětřesení ohledně našeho členství v unii či NATO.
Jistě se v něčem lišíme, jsme zástupci jiných stran a názorových proudů… S panem prezidentem se ne vždy shodneme ohledně Blízkého východu či v agendě lidských práv, ale bavíme se i o těchto věcech.
Že se na všem třeba neshodneme, je v demokracii přirozené. V zásadních tématech ale máme široký konsenzus, což je dobře, protože nejvíce nás může rozdělit, když půlka společnosti bude táhnout doleva, druhá doprava…
… jestli to spíš není na východ či na západ.
Nebo na sever a na jih.
Čímž můžeme plynule přejít k evropské debatě. Nelze si nevšimnout, že sílí tendence v reakci na krizi více propojit celý klub, případně eurozónu. Není to pro nás zas jednou moment „kdo chvíli stál, už stojí opodál“?
Rozhodně nestojíme. Nečekáme, jak se věci vyvinou. Naopak se je snažíme ovlivnit. Máme několik priorit. Musíme posunout dál spolupráci s našimi bezprostředními sousedy. Z krize jsme si odnesli několik důležitých poznatků: na jejím počátku jsme možná byli v rozhodování až příliš zahleděni do sebe. Teď už ale víme, jak moc je třeba se bavit se sousedy. Nelze žít dlouhodobě se zavřenými hranicemi, naše ekonomika je provázána s okolními státy. Naše prosperita na tom závisí.
A na čem závisí prosperita vaší domovské strany – ČSSD? Podle průzkumů máte kolem šesti procent. Nebylo rozumnější mít stejné preference v pohodlí opozice?
Naše preference skutečně nejsou ničím, s čím bychom mohli být spokojeni. Jsou stabilní, ale ode dna jsme se neodrazili. Čekají nás krajské volby a my se musíme pokusit vysvětlit, co jsme dělali roky ve vládě a jak jsme řešili koronakrizi.
Sociální demokracie vždy byla stranou, která se hodila do doby nejistoty, a i nyní chceme občanům jistoty znovu přinést a zajistit. Program Antivirus kolegyně Jany Maláčové zajišťuje pomoc a brání tomu, aby výrazně stoupla nezaměstnanost.
Voliči vám asi i jsou vděční, ale pak volí ANO. Teď v krizi zazářil váš předseda Jan Hamáček, vláda má rekordní důvěru. A výsledek: 34 procent pro ANO, vy 5,5. To už vypadá pomalu jak druhý slučovací sjezd, tentokrát s ANO.
Sociální demokracie nikdy nebyla marketingová, ale ideová strana. A v této krizové situaci ukáže, proč tu stále je: že umí zabránit rozevírání sociálních nůžek. V opozici bychom neměli možnost formulovat a prosazovat programy, které pomohou statisícům občanů.
Máte nějakou metu pro krajské volby?
Chceme dokázat, že naši hejtmani odvedli dobrou práci, a to i v posledních měsících během koronavirové krize. Sociální demokracie nemá nyní nijak dobré preference, ale věřím, že v krajích budou hrát roli především osobnosti hejtmanů a jejich práce.
Co říkáte na to, že stranu opustil plzeňský hejtman Josef Bernard? To byla stejná krevní skupina jako vy, ne?
V poslední době řada členů sociální demokracie uvažovala o odchodu, někteří se k tomu také odhodlali. U některých mi to zas tak líto není. U Josefa Bernarda ano, rozhodnutí mě překvapilo. Naše spolupráce byla dobrá a chci mu popřát vše dobré v osobním životě.
Ono u něj půjde asi ještě i o ten politický život, ale asi už v dresu starostů.
To je politika. Ale posuzuji lidi podle toho, jak se chovají. Že s nimi nesouhlasím, ještě neznamená, že si jich přestanu vážit.
Jestli to s preferencemi ČSSD půjde takto dál, neuděláte před sněmovními volbami to samé, co před minulými? Tedy instalaci nového lídra? Třeba Jany Maláčové, kterou si lidé na první dobrou spojí se sociálními tématy?
Teď připravujeme krajské volby a kampaň. Osobně budu podporovat naše kandidáty, chceme ukázat, že víme, co kraje trápí a že je co zlepšit. To bude první test, který nás čeká. Co bude za rok a půl, o tom je zbytečné teď spekulovat.
Zdroj: https://nazory.aktualne.cz
