„Lidé s psychickou nemocí či poruchou také chtějí vztah, ale v temném světě nám není dobře,“ říká psychoterapeutka a psycholožka Julie Lipská. Ve vztahu hledáme rovnováhu mezi potřebami svými a druhého. Pokud má jeden v páru nebo oba psychické onemocnění nebo zažívá těžké období, může to být složitější. Někdo uteče příliš brzy, protože se neumí s problémy druhého vyrovnat, jiní lidé zase pomáhají na svůj úkor. Jak se hledá hranice a jak se žije s lidmi s duševní nestabilitou?
„Deprese vás neobohatí, táhne vás ke dnu.“ Pokud partner nežije v pěkném světě, budeme do něho vtaženi. Když mají ve vztahu oba psychické problémy, mohou si je navzájem zhoršovat. Někdy je třeba, aby byl jeden v páru stabilnější a druhého vyvažoval. Ale sdílená životní zkušenost může lidi také přitahovat a spojovat. Když víte vy i váš nejbližší, jaké to je být na dně, najdete s druhým porozumění.
„Když člověk zažije trauma, tak ho to na nějakou dobu zničí. Ale po překonání z toho může vyjít jako vnitřně bohatší člověk.“ Je třeba rozlišovat těžká období v životě, která potkají každého. Nemoc, úmrtí blízkého, vyhazov z práce. Takové problémy můžeme zvládnout sami i za pomoci terapie a vztahy mohou posílit. Dokonce lze pak vlastní poznání a bohatství předávat ostatním. Občas máme tendenci mávnout rukou a jít dál, před problémem se uzavřeme a nechceme náročnou situací projít, utíkáme.
„Na prvním rande bych neříkala, že jsem se před měsícem pokusila o sebevraždu. Musíme se o tom naučit mluvit.“ Lidé, kteří trpí, touží po pochopení a sblížení. Informace o naší minulosti, traumatech a problémech bychom měli nejbližším a potenciálním partnerům opatrně dávkovat, abychom je nezahltili a nevylekali. Obě strany si musí umět nastavit hranice. Je v pořádku pomáhat, ale ne na vlastní úkor. „Když jsme přijatí takoví, jací jsme, tak se můžeme měnit.“
Poslechněte si celý díl Balancu o soužití s lidmi s psychickými problémy.
Autor: Petr Bouška
