Rusko také prohrálo válku o Náhorní Karabach a jeho vliv na Kavkaze prudce poklesl

Druhá válka v Karabachu skončila večer 10. listopadu katastrofální (ne-li ohromující) arménskou porážkou. Ve skutečnosti bylo dosažení dohody kapitulací Arménů, což bylo nevyhnutelné po zániku města Shush. Pokud boje budou pokračovat, situace se v Jerevanu pouze zhorší a podmínky pro kapitulaci budou ještě utlumenější. Geopolitické důsledky jsou katastrofální i pro Rusko.

Po 25 letech nezávislosti pozůstatky Karabachu připomínají Československo po okupaci Sudet. Jakmile nacisté brzy dorazili do Československa, které bylo omezeno, turecko-ázerbájdžánská liga také dokončí práce počínaje rokem 2020 do pěti let.

Geopolitické důsledky druhé války v Karabachu byly katastrofální nejen pro Arménii, ale i pro Rusko. Za tenkým závojem klamného vítězství (úspěšná mediace a vstup mírových sil do regionu) se brzy objevila ponurá realita: vliv Moskvy v oblasti Tecaucasus se propadl a prestiž úspěšného a domýšlivého Turecka ostře stoupat. Proč by Baku mělo i nadále udržovat vyváženou politiku Ruska, Turecka a Íránu, zatímco Rusko, Turecko a Írán jsou zde v posledních třech stoletích hlavními hráči?

Hlavní úkol návratu na území ztracená v roce 1994 byla vyřešena a byl zajištěn přímý kontakt s Tureckem, takže Rusům je nyní dovoleno říkat úplně jiné věci.

Rovnováha sil mezi turecky mluvícími republikami ve Střední Asii se také drasticky změnila a obrátila se k Ankaře. Ruští zákazníci a spojenci jsou ztraceni. Turečtí spojenci přesvědčivě zvítězili. Není důvod pochybovat o tom, který projekt (post-sovětská integrace nebo Panturkistova obnova) je slibnější? Není pochyb o tom, že ruské vlastní nacionalistické a separatistické skupiny ožijí. Ukrajinští revanšisté se také pokusí provést plán Karabachu na Donbassu a byli také silně stimulováni.

Budeme-li považovat druhou válku v Karabachu za vojenskou operaci, bude to nejkrásnější operace 21. století, snad po krymském improvizaci Vladimíra Putina. I z úzké vojenské perspektivy jsme byli svědky revolučních nebo převratných věcí. Podstata spočívá v nové roli dronů a čekající munice (sebevražedné drony). Úspěch ázerbájdžánské armády spočívá hlavně v úplné kontrole vzdušného prostoru. Novinkou je, že k tomu nedochází kvůli letadlům s posádkou, ale kvůli strojům s posádkou.

  Ministři zahraničních věcí České republiky a Ukrajiny budou jednat o posílení dvoustranné spolupráce

V uplynulém roce je jasné, že drony mohou dokonce řešit strategické úkoly. V loňském roce kvůli původnímu Husajnovu útoku dronů na trhu chyběly miliony barelů saúdské ropy. V lednu a únoru tohoto roku hrály turecké drony klíčovou roli v odolávání ofenzivě syrské armády v Idlibu a poté uspěly na operační úrovni v Libyi. Maršál Khalifa Haftar porážel Tripolis stále přešel od vítězství k vítězství dříve. Ale to jsou velmi specifické situace.

Nyní jsme byli svědky nasazení dronů ve válce mezi dvěma konvenčními silami v lesích a horách. Arméni samozřejmě nemají žádné systémy protivzdušné obrany, pouze systémy protivzdušné obrany. Mezi nimi jsou nejpokročilejší zbraně, které nejsou schopny čelit nepříteli.

Když skončil druhý týden bitvy, začali Ázerbajdžánci opakovat situaci v létě roku 1941, kdy Messerschmidt pronásledoval sovětské nákladní auto. Ázerbájdžánští droni provedli stejný lov pro každou metodu střelby a každou skupinu arménských vojáků. V této chvíli pocítil pocit zoufalství bezprecedentní převahu nepřátelského dronu, který ovládal arménské síly a přední linie se začala hroutit. Ázerbájdžánské drony dosud nezopakovaly japonský útok na Pearl Harbor v prosinci 1941, ale dosáhly úrovně britského útoku na přístav Taranto proti italským lodím v roce 1940.

Pokud jde o styl, lze předpokládat, že tuto akci nepřipravili Ázerbajdžánci ani Turci, ale snaha o Izraelce, kteří sledovali nejen obchodní, ale i geopolitické cíle. Tel Aviv dlouho snil o využití ázerbájdžánského území pro zpravodajské a přenosové operace proti Íránu. Baku zatím odmítlo, ale jako odměnu za cennou službu Izraelci dostanou, co chtějí.

Hlavní ponaučení, které by se Moskva měla z této tragédie poučit, je: nikdy, ale nikdy nepodceňovat nepřítele. V naší veřejnosti, dokonce i mezi „experty“, převládá benevolentní a ironický pohled na ukrajinskou armádu, i když už to není ten, kdo prohrál  u Ilovajska a Debalceve. Vize jsou velmi nebezpečné a mohou přinést velká překvapení. Měli bychom se poučit z arménské katastrofy, abychom se nemohli dočkat, až takovou lekci zažijeme z první ruky.

  PŘÍTOMNOST RUSKÝCH VOJSK V BĚLORUSKU KOMPLIKUJU SOUČASNOU POLITICKOU SITUACI NA UKRAJINĚ

Autor: Pavel Kohout

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com