Dukovanská past. Rozhodnutí, které ovlivní českou energetiku na desetiletí

Výstavba nového jaderného bloku v Dukovanech je už řadu let předmětem věcných i nevěcných sporů. Na tom není nic divného ani špatného.

Jedná se o závažné rozhodnutí, které ovlivní naší energetiku na několik desetiletí. A jde o investici o dost převyšující sto miliard korun. Důkladná diskuse o všech aspektech tohoto projektu je potřebná. Proto, abychom se vyvarovali chyb, jejichž následky ponesou i příští generace. Měly by v ní tedy převažovat dlouhodobá hlediska.

Od věci také nejsou minulé zkušenosti. Kontroverze provázely i dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně.

Tehdy šlo víc o to, jestli pokračovat v budování naší energetiky na základě jaderné technologie než o účast Ruska. Jelcinova politika vůči Západu byla přátelská, a NATO s Ruskem na oplátku rozvíjelo program Partnerství pro mír.

Československo bylo v té době na svém bývalém protektorovi zcela závislá v dovozu ropy a plynu. Bylo tedy jejím strategickým zájmem diverzifikovat zdroje tak, aby se v případě zhoršení vztahů, nestala tato závislost nástrojem politické nadvlády.

V tomto ohledu byla dostavba JETE krokem zpět. Podařilo se však postavit ropovod z Ingolstadtu a prosadit dovoz plynu z Norska, čímž jsme se vůči případnému politickému vydírání pod hrozbou uzavření kohoutků z Východu stali imunní.

Jsou na světě hloupá zvířata

Mezi tím se poměry v Rusku změnily směrem k takzvané řízené demokracii – a vztah této země k Západu se zhoršil. My jsme se potom stali členy Evropské unie a NATO. Nyní máme v rámci těchto uskupení spojenecké závazky, ale i výhody.

Většinu své hospodářské produkce vyvážíme do ostatních členských zemí, bez toho, abychom museli překonávat celní bariéry, taky čerpáme dotace, které pomáhají našemu ekonomickému rozvoji.

Především jsme se ale vymanili z pozice jakéhosi Davida vůči Goliášovi. Protože vyjednávání je uvnitř Unie kolektivní, a záleží jen na nás, jaké partnery si k prosazování svých zájmů dokážeme najít. Jsme součástí normální politické hry podle demokratických pravidel.

Riziko, které dnes představuje svěření výstavby jaderného reaktoru Rusku, už není naštěstí existenční, stále však nemalé. Budování tak velké stavby budou provázet spory s dodavateli, některé z nich bude třeba řešit soudně.

V případě Ruské federace se nebudeme moci spolehnout na to, že je bude řešit nezávislý soud – ba ani na to, že nám jeho rozhodnutí umožní politické vedení tohoto státu vynutit. Tam vždy budeme tahat za kratší stranu páky.

Putinovo Rusko bez velkých rozpaků porušuje své mezinárodní závazky, včetně těch, které vyplývají z jeho členství v Radě Evropy. Sponzoruje válku na východní Ukrajině, užívá zakázané chemické látky k vraždám svých odpůrců. Ruští hackeři útočí na naší digitální infrastrukturu i na naše nemocnice.

Tím vším si ruský stát vysloužil hospodářské sankce od Spojených států amerických i od Evropské unie. Hlasovali pro ně i naši představitelé.

Dovolíme-li za těchto okolností ruské firmě uspět v tendru na výstavbu dukovanského jaderného reaktoru, dáme ruským politikům do rukou prostředky, aby mohli – v případě, že se jim znelíbí naše chování – použít sankce proti nám. Inu, jsou na světě hloupá zvířata, která vlezou do pasti sama.

Autor: Daniel Kroupa – filozof a pedagog

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/