‚Frolová, cela 252.‘ Stovky příbuzných přešlapují za Moskvou v mrazu před centrem, kde drží protestující

Skoro pět tisíc lidí zadržely ruské bezpečnostní složky při nedávných protestech jenom v Moskvě. Akce na podporu opozičního lídra Alexeje Navalného a proti režimu Vladimira Putina opakovaně tvrdě potlačily s tím, že jsou nezákonné. Za mřížemi se ocitlo najednou tolik lidí, že moskevská zařízení nápor nezvládají. Stovky lidí proto převezli do Sacharova: do detenčního zařízení za metropolí. Cizince čekající na deportaci tam vystřídali demonstranti.

„Frolovová, 252,“ diktuje jméno a číslo cely asi padesátiletá žena uprostřed hloučku. Tak vypadá začátek mnohahodinové procedury. Před nízkým žlutým domkem přešlapují ve sněhu desítky lidí s igelitovými taškami popsaných jmény jejich blízkých. Vesměs tu čekají už od rána. Mrzne a do toho začíná sněžit.

„Když to sečteme – jsme tu od šesti od rána, teď jsou dvě,“ popisuje pan Vlad, který sem přijel se svojí manželkou, paní Irinou, předat jejich dceři alespoň nějaké nejnutnější věci: základní hygienické potřeby, kontaktní čočky, něco málo k jídlu.

Tak jako stovky mladých Moskvanů i jejich 25letou dceru zadrželi při protestech 31. ledna. Moskevská zařízení, kde si lidé odbývají krátké, několikadenní tresty, jsou ale už druhým týdnem přeplněná. Jako mnohé další ji tak nakonec převezli do detenčního centra ve vesnici Sacharovo, asi dvě hodiny jízdy od Moskvy.

„Tak jak ji sebrali na ulici. Neměla nic. Ani zubní kartáček,“ říká pan Vlad. Se ženou přijeli už předchozí den a pokoušeli se předat balíček. Po mnohahodinovém čekání to ale vzdali s tím, že na ně už nedojde řada. Není tu žádné zázemí. Jenom plechový přístřešek před železnými vraty. V sobotu byli 121. v pořadníku.

Dobrovolníci z antonu

Pořadník sestavují dobrovolníci. Mezi nimi dvaadvacetiletá Ksenija. „Jelikož je tu opravdu hodně lidí a ti, kteří si zásilky přebírají, to tu nijak neorganizují, tak to děláme vlastními silami. Vedeme seznamy lidí, zapisujeme jejich pořadí, komu to chtějí předat a na jakou celu je to určené,“ vysvětluje.

  Uzávěra potrvá v Rakousku až do 24. ledna, o týden déle

Ksenija se sama před pár dny ocitla v policejním antonu. Noc strávila na policejní stanici. Za účast na nepovolené demonstraci nakonec dostala pokutu 10 tisíc rublů, v přepočtu necelé tři tisíce korun.

Zapsaných jmen v seznamu ubývá jenom hodně pozvolna, v tlustých rukavicích je postupně škrtá další z dobrovolnic Anastasija. „Včera tu bylo 180 lidí. Je šance, že se dneska dostane na všechny, ale závisí, jak to vyjde…“

Co chvíli její vyprávění někdo přeruší. „Kolikátá jsem?“ ptá se další žena s igelitkou v ruce.

„Sto třicátá pátá.“

Celé dny hledání

Dobrovolníci čekajícím příbuzným rozdávají i teplý čaj a čokoládové bonbony. Už z dálky se táhne zástup zaparkovaných aut: těch soukromých, pro sdílenou jízdu i taxíků. V nastartovaných vozidlech se ohřívají desítky lidí.

Rady, jak se sem dostat nebo jak předání co nejvíc urychlit, si příbuzní zadržených vyměňují ve skupině v aplikaci Telegram. Řada lidí se tam ještě řadu dní po demonstracích taky snažila dohledat, kde vůbec se nacházejí jejich blízcí. Patří k nim i paní Albina. „Teprve včera ráno jsme se to dozvěděli! Od 31.!“ (rozhovor byl veden 4. února, pozn. red.)

Syna paní Albiny zadrželi na konci ledna, dostal deset dní vězení. Hodně s ní hýbou emoce. Zprvu odpovídá jenom jednoslovně. Pak se ale rozpovídá. Zlobí se, nikoliv ale na syna.

„Děti jsme porodily proto, aby se jim žilo lépe. A ne abychom pořád vzpomínali na 90. léta a říkali: hlavně aby nebyla válka! Chceme, aby si žili jako v Evropě. Aby měli aspoň nějaká základní práva,“ namítá.

Jak říká, jestli se prý bude konat další demonstrace, do ulic vyjde i ona.

Zdroj: https://www.irozhlas.cz/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *