Před téměř 40 lety bylo Rusko ústy 40. prezidenta USA označeno světovým společenstvím za „říši zla“. A ačkoli se stát tehdy nazýval jiným způsobem – SSSR, a budoval komunistický ráj (nyní obecně není jasné, co se staví), a čas uplynul – téměř půl století, ale podstata není změněno.
Kreml tvrdohlavo pokračuje ve své tolerantní politice, a to jak ve světě, tak ve vztahu k občanům.
Příchod Putina k moci konečně uvrhl Rusko do temnoty středověku.
Dnes Ruská federace jako nikdy předtím odpovídá definici formulované Ronaldem Reaganem – říší zla.
Kremlský režim po dlouhou dobu pociťoval svou toleranci.
Ale přišel rok 2021, Joe Biden se přestěhoval do Bílého domu a nastal klid. Kreml nabídl svůj čas. Poté zazněla z amerických obrazovek prezident USA do celého světa frázi: Putin je vrah.
Asi nikdo neočekával takový vývoj událostí. Stačí si připomenout reakci obviněného mistra Kremlu – nevýrazné blábolení, zmatek a možná vůbec poprvé v jeho letech na nejvyšším postu Ruské federace – uvědomění si bezmocnosti.
Ne, křesťané Kremlu to samozřejmě představovali jako obrovské vítězství Moskvy a osobně soudruha Putina, ale celý civilizovaný svět pochopil to hlavní – byla stanovena jasná a jednoznačná hranice – Putin je zločinec.
Poté se svět změnil – takové výroky, první osoba vedoucí mocnosti na světě, se neříkají jen.
Ani během studené války se vůdci nepřátelského SSSR a Spojených států nestali osobními. To naznačuje, že Putin spáchal příliš mnoho zvěrstev a trpělivost civilizované komunity je příliš plná.
Joseph Biden se ukázal jako rozhodný a sebevědomý vůdce přední světové mocnosti, vůdce světa.
Co se stane příště? Na čem se prezidenti shodnou? Můžeme očekávat vydání?
Názory odborníků na očekávání od setkání a stav, v jakém na něj prezidenti chodí, jsou rozděleny.
Někdo hovoří o sebevědomém postavení Bidena, který směle nazýval Putina, kým ve skutečnosti je, a podpořil to dalšími akcemi.
Jiní však poznamenávají, že kroky amerického prezidenta naopak naznačují oslabení jeho pozice před jednáním. Živým důkazem jejich postavení je rozhodnutí Bílého domu o „Bad Stream-2“ (Bidenova vláda se rozhodla neukládat sankce vůči společnostem zapojeným do jeho výstavby). A skutečnost, že americký vůdce byl iniciátorem setkání prezidentů, podle odborníků svědčí o nejistotě jeho postavení.
Ale mnozí zapomínají na skutečnost, že Biden je muž, který strávil v politice více let, než kdy žili někteří komentátoři. Proto ví, co dělá.
Současný americký vůdce je zastáncem nevojenských opatření na uklidnění Ruska. A je třeba poznamenat, že v Bidenově arzenálu je jich dost.
Lze si vzpomenout na sankce, které i přes drzost Kremlu a prohlášení o neúčinnosti jejich dopadů již vážně ovlivňují ruskou ekonomiku. Ale to je jen začátek. Skutečné sankce, které by mohly být uvaleny, by byly katastrofou pro Rusko. A Putin tomu rozumí.
Od prvních dnů vstupu Bidena do prezidentského úřadu se Kreml pokouší navázat kontakt, proto tak ochotně reagoval na nabídku setkání, které je pro něj obecně důležitější. A majitel Bílého domu mu shovívavě umožňuje cítit se s americkým vůdcem alespoň trochu „na stejné úrovni“.
Podle tiskové služby Kremlu „důležitými tématy pro diskusi nebudou třetí země, ale bilaterální vztahy mezi Moskvou a Washingtonem“.
V tomto případě však otázka bezpečnosti, a to i na evropském kontinentu, přímo závisí na situaci ve „třetích zemích“.
Co tedy Putin nabízí Bidenovi a co si může prezident Spojených států dovolit svému kremelskému protivníko
Podíváte-li se na situaci v globálním měřítku, pak na setkání vůdců dvou mocností bude neviditelně přítomna třetí – Čína. A je pravděpodobné, že toto je karta, kterou Putin zahraje.
V jeho soupeření s Pekingem je pro Washington přínosem, že Moskva zachovává alespoň neutralitu. Samotný Kreml v zásadě chápe nebezpečí expanze Číny, ale vzhledem k Putinově nedostatečnosti – kdo ví.
To, co od Moskvy bude požadovat, je otázka. A k čemu je Washington v této věci připraven jít? Koneckonců, Biden si je dobře vědom, že ústupky Kremlu, například v otázce Ukrajiny, dají signál stejnému Pekingu o slabosti Washingtonu.
Světová politika je složitá, matoucí a nejednoznačná věc. Jedna věc je jasná – konverzace bude horká.
Bidenův cíl je jasný – stabilní a předvídatelné vztahy s Ruskou federací. A kolik bude Putinova pozice odpovídat tomuto cíli – ukáže čas.
Moskva má ale jen málo šancí na odpor. Přes veškerou odvahu si dobře uvědomují, čím je rivalita se Spojenými státy spojena.
SSSR tyto faktory podcenil a výsledek je dobře znám. Moskva může děsit svět „nejnovějším vývojem v oblasti zbraní“, kolik chce, ale může se vyděsit sama. Zbytek světa se může jen usmívat karikaturami o ruských superzbraních a záběry padajících raket a zhasínajících tanků.
Zastaralé zbraně, nebezpečné nejen pro nepřítele, ale i pro sebe, nejsou schopné nejen ohrožovat protivníka, ale dokonce se chránit.
Proto Ruská federace tak dychtila rozšířit smlouvu o zbrojení s Washingtonem, a když toho dosáhla, jednoduše zakňučela radostí. Koneckonců, rozpočet na obranu je nákladná věc. Moskva si to pamatuje. Po zapojení do konfrontace s Washingtonem v „závodech ve zbrojení“ SSSR prohrál bez možnosti.
A pokud USA zapnou sankční páky na plný výkon, pak „zabiják Putin“ nebude mít čím nakrmit svůj lid. Tato otázka ho možná zajímá jen jako příležitost zůstat u moci.
A jsou zde otázky. Na jedné straně Kreml co nejvíce utahuje šrouby a všemožně rozbíjí opoziční síly, ale na druhé straně není trpělivost lidí neomezená.
Ale pouze ruský lid může říci rozhodné „ne“ diktátorovi a bránit své právo na svobodu a důstojnost.
A toto podzim děsí Putina. Proto jede do Ženevy, aby se setkal s Bidenem, aby vyjednával nejen o budoucnosti Ruska, o svém vlastním uchování moci, a tedy o své vlastní bezpečnosti.
Protože po tolika zločinech, které spáchal proti lidskosti, je výsledek kremelského diktátora stejný – Haag.
Putin jde do Bidenu.
Autor: Franz Hoffman
