Měl dům, zbyla mu zřícenina. ‚Barákem lítaly všemožné trosky,‘ líčí obyvatel Hrušek minuty hrůzy

irozhlas.cz

Minuty jim připadaly jako hodiny. Hodiny hrůzy. Jiří Neliba z Hrušek líčí, jak se tornádo prohnalo jeho domem a změnilo jej ve zříceninu. „Báli jsme se, že nás to zavalí,“ popsal pro iROZHLAS.cz.

Dvaačtyřicetiletý Jiří Neliba, pracovník pneuservisu, stojí uprostřed trosek, které mu byly ještě ve čtvrtek domovem. Skrze jeho dům v obci Hrušky se prohnalo tornádo.

„Nemáme vůbec nic. O všechno jsme přišli. Nemáme dům, nemáme auta, nemáme nic. Nemáme ani co na sebe,“ říká sklíčeně a z jeho hlasu je zjevné, že ještě nepřekonal prvotní šok.

Hodiny naprosté hrůzy

Začalo to ve čtvrtek večer krátce po televizních zprávách. „Celé se to odehrálo neskutečně rychle,“ říká přerývavě. Že se blíží katastrofa, odtušil, když se z nebe sneslo ledové krupobití.

„Pozorovali jsme z okna, jak začaly padat kroupy velké jako golfové míčky, možná i větší. Najednou se zvedl vítr, odletěla trampolína. Tři sekundy na to začalo lítat úplně všechno,“ vzpomíná.

V tu chvíli si uvědomil, že jde jemu i jeho rodině o život. „Vzal jsem ženu a syna, strhnul je pod sebe mezi bar a kuchyňskou linku. Ležel jsem na nich a čekali jsme, až to přejde. Báli jsme se, že nás to zavalí,“ vypráví a stěží přitom zadržuje slzy.

Najednou se prý ocitl ve scéně z katastrofického filmu. „Byl tam šílený hluk, barákem lítaly všemožné trosky, kusy břidlice, skla, všechno. Vichr okamžitě vyrazil okna i dveře,“ popisuje prožité hrůzy.

V improvizovaném úkrytu, mezi barem a kuchyňskou linkou, zůstali s rodinou dvě až tři minuty. „Připadalo nám to jako hodiny naprosté hrůzy,“ komentuje a projevuje přitom náznak radosti, že vše přežili bez větších zranění. „Měli jsme neskutečné štěstí. Kromě pár modřin a nějaké té pohmožděniny jsme byli v pořádku,“ dodává.

  Prezident Zeman nečekaně přijal na Hradě premiéra Babiše

Soused volal o pomoc

Poté, co se bouře utišila, odvážil se na ulici. „Když jsme vyšli ven, zajímali nás nejdřív sousedé, lidé, které známe. Náš dům mohl počkat,“ říká Neliba.

Nikdo ze sousedů na první pohled nechyběl. Tedy až na jednoho. „Soused odnaproti volal o pomoc. Byl zasypaný sutí, tak jsme k němu ještě s jedním klukem přiběhli a vytáhli ho ven,“ říká s tím, že ani ten neutržil vážnější zranění. Jakmile se ujistili, že jsou lidé z ulice v pořádku, stočil Jiří pohled ke svému domovu.

Na místě, kde ještě noc před katastrofou stál jeho moderní dům s udržovanou zahrádkou, stojí zřícenina. „Z ničeho nic nemáme s rodinou kde bydlet,“ shrnuje. „Jedno z mých dvou aut zmizelo, zatím netuším kam. Druhé je totálně zničené,“ popisuje a jako důkaz předkládá fotku, na níž je vidět zničený automobil tmavé barvy a zbytky budovy, kterou dříve nazývali domovem a které nyní chybí střecha s patrem.

Fasáda žluté barvy je zdevastovaná a zdrcený muž nemá tušení, jak se s celou situací popere.

„Manželku se synem jsem odvezl k rodině a sám se vrátil do Hrušek, abych pomohl s úklidem sutin,“ zakončuje svou zkušenost Jiří Neliba, jeden z desítek lidí, jimž tornádo na Hodonínsku sebralo domov.

Zdroj: https://www.irozhlas.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *