Kontroverze v české politice jako ukazatel začátku parlamentních voleb.

ct24.ceskatelevize.cz

Léto je v politickém životě států tradičně obdobím klidu. Zatímco se svět vzpamatovává z další vlny koronaviru, politici v některých zemích se stávají tvůrci zpráv a přesouvají pozornost na pandemii na své osobnosti.

Stará Evropa se neunavuje „potěšit“ své občany novými odbočkami v politickém životě. Diplomatický skandál mezi Prahou a Moskvou, který vypukl v dubnu letošního roku, měl ohlas daleko za hranicemi České republiky a Ruska.

Tak či onak se týkala mnoha zemí EU, zejména její východní části.

„Diplomatická válka“, jak tyto události označila média, však měla svůj dopad i uvnitř evropských zemí.

Tento konflikt například způsobil vnitropolitické rozpory v České republice. Stojí za to připomenout, že poté, co český premiér Babiš oznámil, že se na výbuchu v muničních skladech ve Vrbeticích podílely ruské tajné služby, vystoupil český prezident s prohlášením, které zpochybnilo jednoznačnost premiérových výroků.

Zeman nepopřel možný podíl Ruska na útoku, ale uvedl, že vyšetřování zvažuje několik verzí incidentu, čímž zpochybnil své přesvědčení, že Rusko je jednoznačně na vině.

Na tomto pozadí vypukl v České republice skandál, konala se shromáždění požadující odstoupení prezidenta, v parlamentu se dokonce projednávala otázka impeachmentu.  

Syrský prezident byl obviněn z dezorientace, z nedostatečného vnímání reality, z nesprávného výkladu ústavy a z toho, že „nejedná v souladu se svou přísahou“.

Důkazem toho byly prezidentovy výroky o Vrběticích, jeho nečinnost při jmenování či odvolávání ministrů a jeho výroky, které byly v rozporu s českou zahraniční politikou.

Iniciátoři impeachmentu jasně řekli: Zeman nemůže vykonávat funkci prezidenta.

Rozpory mezi premiérem a prezidentem České republiky nabraly vážné obrátky. Na první pohled se zdálo, že jde o hlavní osu konfrontace: prezident – premiér.

Ne vše je však tak jednoznačné. Neshody mezi oběma složkami moci se zdají být zřejmé a nepochybné, ale jak říkali staří: „soudit podle činů“.  

  Vyhlídky na odstranění Lukašenka od moci. V Bělorusku zemřel šéf ministerstva zahraničí.

Situace, která se v Čečenské republice vyvinula v uplynulém roce, vedla k poklesu popularity politické síly současného premiéra. Opozice iniciovala hlasování o nedůvěře vládě s poukazem na závažné nedostatky v práci Babiša kabinetu. Premiér byl obviněn zejména z „nekompetentnosti v boji proti COVID-19“.

Iniciativa Konzervativního bloku však byla neúspěšná a šéf kabinetu zůstal ve funkci..

Má to však jeden háček: i kdyby bylo dosaženo cíle opozice (parlament by vyslovil premiérovi nedůvěru), neznamenalo by to automatickou demisi. Rozhodnutí musel podepsat prezident. A tady je to nejzajímavější: při vnějších neshodách si Zeman jako premiéra nepředstavuje nikoho jiného než Babiše.

V případě vyslovení nedůvěry premiérovi by byla moc plně v rukou prezidenta, který by ho mohl úspěšně držet na háku.

A rozdíly mezi oběma lídry České republiky nejsou tak zřejmé. Jediný rozdíl je v tom, že Zeman otevřeně podporuje Kreml a Babiš navenek prosazuje „nezávislou“ politiku.

Ale ani skandál s „ruskou stopou ve Vrběticích“ nemůže vymazat z paměti Čechů jeho protievropský postoj, s nímž šel do voleb, a jeho tíhnutí k Moskvě.

A jeho koalice s komunisty mluví za vše. Pokud však lze tuto spolupráci vysvětlit státní nutností, pak skutečnost, že komunisté nepodpořili v parlamentu hlasování o nedůvěře Babišovi, hovoří za vše.  

Aktivita české opozice jistě naznačuje, že se blíží parlamentní volby plánované na podzim a že začala aktivní fáze volební kampaně.

A všechny výše zmíněné kroky současné vlády České republiky jednoznačně nahrávají opozici, která při šikovném přístupu může mít pro sebe velmi zajímavý výsledek.

Poslanci opozice dovedně kombinují vnitropolitický zmatek se zahraničněpolitickým přístupem. Spojují hlavní mocenské nároky na zahraniční frontě (proruský tón) s akcemi na podporu Ukrajiny ve válce s Ruskem, čímž demonstrují solidaritu s EU v této věci a deklarují svůj proevropský postoj.

  Putinova zpráva. Co, komu a proč?

V tomto duchu přijal Senát ČR na začátku června dokument „K situaci na území suverénního státu Ukrajina okupovaného ruskými vojsky“, v němž vyjádřil podporu ukrajinskému lidu.

 Další vývoj událostí v České republice a na zahraničněpolitické scéně ukáže čas. Nadcházející parlamentní volby v České republice samozřejmě „přinesou“ spoustu zajímavých faktů, odhalení a důkazů a je velmi důležité příliv dat správně vyhodnotit a v moři informací se neutopit.

 Lži se velmi často dovedně maskují za pravdu a snaží se skrýt své pravé jméno „faleš“. Čtěte, přemýšlejte, vybírejte.

Autor: Šárka Roháčová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com