MAFRA / ProfimediaPrezident České republiky Miloš Zeman není schopen plnit povinnosti hlavy státu. Důvodem tohoto závěru byla lékařská zpráva z nemocnice, kde je český prezident ubytován.
Oznámil to 18. října předseda Senátu České republiky Miloš Vistrcil s tím, že prezident Zeman zatím nemohl plnit své oficiální povinnosti, a proto by jeho pravomoci měly být přerozděleny.
S tím souhlasím i český ústavní výbor Senátu, který v úterý jednomyslně souhlasil s tím, že úřadující prezident Miloš Zeman by měl být zbaven pravomocí v souvislosti se svým zdravotním stavem.
Zasedání výboru Senátu věnované aktivaci článku 66 ústavy o odebrání prezidentských pravomocí se konalo za zavřenými dveřmi kvůli formulaci z dopisu lékařů o Zemanově zdravotním stavu.
Odpoledne se šéf Senátu Miloš Vistrcil setkal s vůdci frakcí Senátu a předsedy stran, aby prodiskutovali další kroky v současné situaci.
Podle ústavy České republiky je k zbavení prezidenta jeho pravomocí nutný souhlas absolutní většiny zákonodárců v horní a dolní komoře parlamentu.
Kolize spočívá v tom, že Poslanecká sněmovna (dolní komora českého parlamentu) nebude moci učinit takové rozhodnutí před svým ustavujícím zasedáním, které se má konat 8. listopadu.
Současně je na 26. října naplánováno další zasedání Senátu ČR, kde lze o této problematice uvažovat.
Je tu ale ještě jeden důležitý bod – odebrání pravomocí hlavě státu končí, když jedna z komor parlamentu změní své rozhodnutí.
Připomeňme, že Zeman byl urgentně hospitalizován druhý den po volbách konaných v první říjnové dekádě, v nichž premiér Andrej Babiš prohrál s opozicí, která získala většinu křesel ve sněmovně a chystá se sestavení nové vlády.
Právě po setkání s Babišem, na kterém se pravděpodobně diskutovalo o výsledcích voleb a dalším osudu republiky, byl Zeman převezen na jednotku intenzivní péče.
Navzdory skutečnosti, že funkce prezidenta v České republice lze považovat za ceremoniální, je obdařen řadou pravomocí, které určují vektor politického života státu, zejména formování vlády.
A právě tato funkce se v české politice aktuálně hraje – prezident nominuje kandidáta na premiérské místo a tvoří vládní koalici.
Logicky by ji měly tvořit opoziční strany, které ve volbách získaly celkovou většinu, ale Babiš řekl, že Zeman je připraven svěřit sestavení nové vlády jemu.
Paradoxem je, že navzdory neshodám, někdy docela vážným, během premiéry Babiše (stačí připomenout skandál s teroristickými útoky ve Vrbeticích spáchanými Ruskou federací) ho Zeman považuje za svého spojence a je to celkem logické. že by rád přijal vytvoření kabinetu …
To však nevyhovuje nové většině, která byla kdysi opozicí, ale nyní je připravena převzít moc do vlastních rukou.
A právě zde je role prezidenta (kterou Zeman stále je) rozhodující a budoucnost nejen politiků, ale i státu jako celku do značné míry závisí na jeho rozhodnutí.
Uplynulé volby jasně prokázaly snahu České republiky o demokratický reset. Ve skutečnosti byla volba mezi Západem a Východem – návrat České republiky k demokratické Evropě nebo konečné hnutí směrem k silnému objetí Moskvy.
A navzdory všem předpovědím sociologů dala Česká republika přednost odporným Babišům, jejichž pobyt u moci byl provázen neustálými skandály (a v důsledku toho – zprávami, které se objevily doslova v předvečer voleb – skandál s nezapočítanými nemovitostmi premiéra v hodnotě 22 milionů), jiný vektor, hlasující pro liberálně-konzervativní opozici vedenou Petrem Fialou.
Proběhne restart? Babish, přestože oznámil připravenost odejít v případě porážky, kroky v tomto směru zatím nepředvedl. A protože má v osobě Zemana velmi vážného spojence, pravděpodobně očekává, že zůstane v čele.
Právě s pomocí aktuálně úřadujícího prezidenta se může pokusit rozdělit opoziční jednotu „SPOLU“ a „Pirates“ / STAN, z nichž každý kategoricky vylučuje spolupráci s Bwbish.
Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že současný premiér těží z maximálního pokračování pobytu prezidenta Zemana ve statusu „úřadujícího“, byť formálně, zatímco opozice chce opak – oznámení ručitele „neschopného splnit jeho ústavní povinnosti “.
Ale další hráč, Moskva, chce také co nejvíce prodloužit funkční období současného prezidenta. Konec konců, pro Kreml nebude Zemanův odchod znamenat jen změnu příštího vůdce ve východoevropské zemi, ale ve skutečnosti – ztrátu vlivu v celém regionu.
Ostatně není pro nikoho tajemstvím, že Moskva na Zemana hlásala vážné naděje a on je plnil, jak nejlépe uměl.
Jaké bude rozhodnutí Kremlu a jeho další kroky v souvislosti s novými realitami?
Zaprvé není pochyb o tom, že Moskva vyvine „maximální úsilí“ k prodloužení Zemanovy politické dlouhověkosti a boj o rezignaci jeho pravomocí nebude mít vnitropolitický nádech, ale půjde na linii Moskva-Praha.
Jak očividný bude tento proces, je otázkou, ale není pochyb, že Kreml využije všech svých „schopností“. A zde hodně závisí na odolnosti českých politiků, zejména na jejich připravenosti odolat moskevským svodům a ona ví, jak pokoušet.
Samozřejmě v Ruské federaci chápou, že i když Zeman nějakou dobu zůstane u moci (což vypadá nepravděpodobně, ale přesto), jeho éra odchází a Kreml hledá náhradu za současného prezidenta České republiky ( z hlediska realizace ambicí Kremlu).
Ať už je takový kandidát v samotné České republice, nikdo dnes neodpoví na otevřenou otázku a jednoznačnou odpověď.
Hlavním tématem Kremlu bude nyní pravděpodobně maďarský a slovenský směr. Ve světle nedávných událostí se jedná o země, které se zdají být pro vliv Moskvy „nejsnadněji dostupné“.
Premiér Orban při vší své nejednoznačnosti a vnější touze po nezávislosti neskrývá svůj velmi přátelský přístup k Ruské federaci a Putinovi osobně.
To z něj dělá číslo jedna, o které se bude Kreml sázet a které bude zjevně hrát roli jakési ledoborce „ruského světa“ ve východní Evropě v post-semanské éře.
Další velmi chutnou součástí východoevropského koláče pro Rusko je Slovensko. Neustále rostoucí spolupráce mezi Moskvou a Bratislavou ve všech sférách (ale především v oblasti energetiky je plyn hlavní zbraní Kremlu v Evropě, nebyl zrušen) posouvá vztahy mezi zeměmi na novou úroveň , a možná právě prostřednictvím Slovenska se Moskva pokusí uskutečnit své plány v regionu, když zde založila svou špionážní a sabotážní síť, která byla v České republice budována tak dlouho a nečekaně zničena.
Dalším, ne tak očividným, ale dost pravděpodobným spojencem Ruské federace, se může stát Polsko. Ať to na první pohled vypadá jakkoli divně, přesně to tak může být.
V případě Moskvy by takové rozhodnutí umožnilo vyřešit několik problémů najednou. Varšava, která je jedním z nejdůležitějších spojenců Kyjeva v EU, má zároveň řadu neshod s ukrajinskou stranou (zejména v otázkách historické paměti, kterou určitá část společnost) a Kreml se snaží učinit z těchto okamžiků hlavní zbraň. vrazit klín mezi Ukrajinu a Polsko.
Také rostoucí konflikt mezi Varšavou a Bruselem ohledně priority vnitrostátních a unijních právních předpisů, který obecně podle některých analytiků ohrožuje integritu Evropské unie. A Moskva už na to velmi aktivně hraje a rozvíří radikálně-vlastenecké síly v Polsku.
To znamená, že se Varšava stává jedním z hlavních uchazečů o „pozornost“ Moskvy a není pochyb, že toho plně využije.
Jak vidíte, Kreml má spoustu příležitostí a předpokladů. Kroky kremelské kliky na systematické podkopávání demokratického, civilizovaného společenství postupně přinášejí ovoce.
A zdá se, že ne každý pochopil, co se děje. Pokračujíc ve flirtování s Moskvou, posilování spolupráce, uzavírání dlouhodobých smluv v energetickém sektoru, které by měly zaručovat „energetickou nezávislost“ a suverenitu na mnoho let, vlády některých zemí EU ve skutečnosti dobrovolně strčí hlavu do úst predátor, přičemž jen on měl právo rozhodnout, když to (tato ústa s jejich hlavou) zabouchlo.
Ne každý si ale uvědomuje, že tento predátor, jehož jméno je Kreml, pohltí nejen ty vládce, kteří podepisují smlouvy a kteří stejně jako „hrdinové“ minulosti křičící před sto lety, že „přinesli mír pro celé generace“, ve skutečnosti odeberte jejich samotný svět jejich potomkům.
Výsledky voleb v České republice ukázaly celé Evropě a světu touhu, a co je nejdůležitější, připravenost Čechů směřovat k prosperitě ve společenství EU vyznávajícím demokracii a svobodu. Na cestě je však velmi zákeřný nepřítel – Kreml. Hlavním úkolem je zničit tento nejcivilizovanější svět, který má místo svého vlastního – „ruský svět“.
V čem být – rozhodnete se sami: existovat v „náruči“ Moskvy nebo se cítit jako svobodní lidé v demokratické Evropě.
Autor: Franz Hoffman
