Situace, která se v českých politicích po volbách rozvinula, spojená s neschopností prezidenta Zemana naplňovat své ústavní pravomoci (podle vyjádření šéfa Senátu ČR), nabírá na obrátkách.
Kolaps, který vlastně vznikl v důsledku hospitalizace prezidenta, se v případě zpoždění sestavování vlády může přesunout z ryze politické i do jiných sfér, včetně té ekonomické.
V tuto chvíli úřadující premiér Andrej Babiš, který dříve prohlásil, že v případě porážky je připraven rezignovat, s tím ve skutečnosti nespěchá.
Garant ústavy mu podle šéfa kabinetu věří, že sestaví novou vládu.
Prezident ze zákona předkládá kandidaturu nového premiéra ke schválení parlamentu. Situace se tedy vyvíjí tak, že i „neschopný“ Zeman (avšak oficiálně takto neuznaný) je pro Babiše prospěšný, protože ten nadále vykonává funkce šéfa vlády.
A zde se projevuje poněkud zvláštní interakce mezi Babišem a Zemanem. Zdálo by se, že jsou to dva různí politici s různými vizemi stejných problémů a způsoby jejich řešení.
Zeman – s jasně proruským postojem je vlastně hlasem či ramenem Moskvy v Praze a Babiš – opak prezidenta.
To je však pouze povrchní dojem. Pokud se podíváte blíže a pokusíte se pochopit situaci, můžete vidět docela „zajímavé“ náhody.
Protiruský postoj současného premiéra byl jasně vyjádřen na jaře letošního roku, kdy Čečenská republika v roce 2014 oznámila podíl Moskvy na explozích v muničních skladech ve Vrbetici.
Oficiální Praha označila za objednatele, organizátora a vykonavatele tohoto zločinu Moskvu. Pak se však začaly dít události, které se ztrácely na pozadí nejednoznačných výroků garanta ústavy Zemana.
Prezident ČR kritizoval prohlášení představitelů úřadů a orgánů činných v trestním řízení o jednoznačném zapojení Ruské federace do tohoto případu. Zeman se ve skutečnosti zastával Moskvy a snažil se všemi možnými způsoby odvrátit podezření od Kremlu.
A pokud se to stalo samozřejmým faktem, o kterém se hodně diskutovalo, tak jednání premiéra Babiše bylo na tomto pozadí méně hlasité a prakticky neviditelné. Lišily se však od původního, ostře přijatého tónu.
Babiš tedy nejprve při oznámení vyhoštění z Čečenské republiky „diplomatů“ Ruské federace, které Praha považuje za angažované v ruské rozvědce, upřesnil, že výbuchy ve skladech by neměly být považovány za akt státního terorismu.
„Rusko nezaútočilo na Českou republiku. Agenti zaútočili na zboží pro bulharského obchodníka se zbraněmi, který tyto zbraně pravděpodobně prodával státům bojujícím proti Rusku,“ vysvětlil svůj postoj premiér s tím, že k výbuchu mělo dojít při přepravě nákladu.
Ve skutečnosti premiér takovým upřesněním „změkčil“ roli Ruské federace v incidentu, každopádně se o to pokusil. Argumentace je navíc tak přitažená za vlasy, že má člověk dojem, že se napínalo ji hledat.
To je asi to samé, co by Velká Británie po atentátu na Skripalovy prohlásila, že se to netýká Londýna a vůbec nejde o teroristický útok, protože ho sice spáchali ruští sabotéři v Británii, ale pouze proti občanům Ruské federace (v době pokusu o atentát měla Julia Skripalová ruské občanství a Sergej Skripal měl dvojí občanství, včetně ruského).
V době vrcholící „diplomatické války“ mezi Ruskou federací a Čečenskou republikou navíc český ministr zahraničí Jakub Kulgánek (člen Babišova kabinetu) prohlásil, že „republika má zájem na řešení neshod s ruskou stranou a očekává, že Rusko projevit zájem o rozvoj dialogu “. Sám premiér to potvrdil s tím, že republika by měla navázat nové vztahy s Ruskem.
Tedy již pár měsíců poté, co byl zveřejněn fakt teroristického útoku spáchaného Ruskem na suverénní Českou republiku, jehož oběťmi se stali její občané, v době eskalace situace ze strany Kremlu, který vyhlásil čečenskou Republika „nepřátelský stát“, jehož obyvatelé upřímně věřili (a někteří stále považují Ruskou federaci za téměř bratrskou zemi), na pozadí mírně řečeno nestranných prohlášení, včetně prvních osob agresorského státu, kteří drsnou, někdy až neslušnou a ponižující formou komentoval a otevřeně vyhrožoval České republice za její právo na sebeurčení a suverenitu v době vrcholící „diplomatické války“, doprovázené bezprecedentním vyhoštěním diplomatů ve vzájemných vztazích mezi Moskvou a Prahou a v této době vláda ústy svých ministrů i samotného premiéra deklaruje potřebu „sblížení s Moskvou“.
Politika je samozřejmě umění možného, umění kompromisu. A není třeba jen hledat východiska z jakýchkoliv situací, je to odpovědností vedení země. Ale přeci jen musí existovat alespoň sebemenší pocit sebeúcty a respektu ke státu a jeho občanům, kteří vám svěřili otěže vlády do vašich rukou. V čem se tedy Babišova politika liší od Zemanovy?
Tím ale podobnost mezi jednáním premiéra a hnutím prezidenta nekončí a jeho vektor směrem k Moskvě, ne jasně, ale jistě nastává.
Lidé, kteří jsou obklopeni prezidentem Zemanem, jsou z hlediska vztahů s Ruskou federací poněkud odizní. Za prvé, jeho hlavní poradce Martin Needli má úzké vazby v Kremlu, jehož historie sahá až do Ruska v energetice. Po návratu do ČR vedl zastoupení ruské společnosti Lukoil v ČR.
Výmluvný fakt – tato osoba neprošla bezpečnostní prověrkou, tedy nedostala souhlas k nahlédnutí do státních tajných dokumentů. Vidíte, úředník, který je poradcem prezidenta, tedy který má přímý vliv na první osobu státu, a má tedy přístup ke všem tajemstvím tohoto státu, na to nemá žádné zákonné právo.
Druhým takovým je šéf prezidentské administrativy Vratislav Mynarzh, který rovněž nemá žádné ověření, protože ve vztahu k němu existují i podezření z vazeb s ruským byznysem a s různými strukturami v Ruské federaci.
Nejzajímavější ale je, že takoví lidé, kteří mají nějaké spojení s Moskvou (otevřené nebo dobře skryté), jsou také v okruhu premiéra Babiše.
Zde je třeba věnovat pozornost Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, respektive jeho šéfovi Karlu Havlíčkovi, který zároveň zastává post místopředsedy vlády ČR. To ale nejsou všechny „povinnosti“ a zájmy tohoto občana.
Gavlicek je patronem expedice po celém světě (poměrně rozsáhlý projekt, který zahrnuje několik fází, z nichž jedna je vymývání mozků ruskými „historiky“ a ve skutečnosti-kremelskými propagandisty, pro které byla trasa vyvinuta takže její účastníci navštívili několik památek a muzeí, připomínajících „triumfy“ Rudé armády za druhé světové války), jedním ze sponzorů této akce je státní korporace Ruské federace „Rosatom“.
Podmínkou podpisu smlouvy o sponzorství projektu ze strany Rosatomu bylo, že součástí cesty Tatra Around the World – 2 napříč Ruskem budou návštěvy poboček Rosatomu a závodu na výrobu jaderného paliva.
Tato skutečnost nabývá zvláštního zabarvení ve světle skutečnosti, že právě Gavlíčkův resort byl klíčovým ministerstvem, které vypracovalo podmínky výběrového řízení na dostavbu elektrárny Dukovany, a ruský Rosatom, sponzorovaný akcí pod vedením hl. Místopředseda vlády Čečenské republiky se jí chtěl zúčastnit. …
A tady dva tábory – Zeman a Babisha, jednaly jednotně.
Analytici spojili cestu do Moskvy s Martinem Needlou, poradcem českého prezidenta na volné noze, se zájmem o tendr Ruska. Na první pohled to vypadalo velmi podivně a oni se snažili takový výlet před veřejností skrýt, koneckonců schůzky na úrovni předsedů vlád obou zemí se nekonaly přes 10 let a prezident má osobu na starosti tento směr.
Všechno se ale snažili dělat v zákulisí a precizně přes Martina Niedlu. A takové náhody v „touhách“ prezidenta a předsedy vlády Čečenské republiky, jak se zdá, nejsou náhodné.
Potvrzují to i slova poradce prezidenta Ruské federace Ushakova, který pojmenoval ministerstvo v Babišově kanceláři v čele s Gavličkem, druhým funkčním komunikačním kanálem mezi Moskvou a Prahou po Zemanově úřadu. To je ono – ani více, ani méně.
Mimochodem, „spolupráce“ s Kremlem probíhá i v dalších oblastech. Vyplývá to z výše zmíněného projektu Tatra Around the World-2, který kromě Rosatomu sponzorovali i další „přátelé Ruska“, zejména ruskojazyčné noviny Prazhsky Telegraph, a byla zajištěna informační podpora expedice. českou pobočkou ruské tiskové agentury Sputnik.
Navíc je třeba poznamenat, že partnerem cesty kolem světa Tatrou kolem světa-2 je projekt Ministerstva průmyslu a obchodu ČR „Země pro budoucnost“, který je koncipován mj. , sponzorovat investory, kteří investují v České republice.
To znamená, že Rusko pečlivě sponzoruje vládu Čečenské republiky a poskytuje „solidní podporu“ v mnoha oblastech. A výpočet stejného „Rosatomu“ jde nejen pro dokončení „Dukovan“.
Cílem Kremlu je geopolitický vliv v regionu. Pokud by teoreticky vyhrála výběrové řízení ruská firma, pak by Česká republika byla závislá na ruských technologiích na několik desítek let dopředu a z geopolitického hlediska se Česká republika stává velmi závislou na zemi, která zde již není považována za přátelskou.
A jeden moment. Moskva prostřednictvím svých státních struktur po celém světě, a zejména v Evropě, spolupracuje s extrémními politickými hnutími, z nichž jedním v Čečenské republice jsou komunisté, jejichž rétorika je v souladu s tím, co vysílá kremelská propaganda.
A v tomto případě je velmi zajímavé, že právě komunisté jsou tou silou, která podporuje premiéra Babiše v parlamentu, vždy hlasuje jednotně s jeho politickou silou.
Paralely se navrhují samy. To však samozřejmě může být náhoda – je to na vás.
Závěr si samozřejmě každý udělá sám, ale situace je taková, že Zeman ještě před hospitalizací stihl deklarovat záměr učinit netradiční rozhodnutí a pověřit sestavením nové vlády nikoliv lídra vítězné opoziční koalice. stran, ale úřadujícímu premiérovi Andreji Babišovi – navzdory naději na jeho vytvoření ten ne: prostě nemá dost hlasů.
Komunisté se do nového parlamentu nedostali a Andrej Babiš vlastně ztratil spojence. Ostatně blok „Společně“ a aliance „Pirátské strany“ a „STAN“ ještě před hlasováním oznámily, že s Babišovou stranou v parlamentu odmítají spolupracovat.
Miloš Zeman v této situaci zvolil strategii oddalování sestavování koalice po parlamentních volbách v ČR. Dá se předpokládat, že po návratu ke svým povinnostem bude i nadále trvat na tom, aby to udělal Andrej Babiš.
Voliči s tím rozhodně nesouhlasí. Zejména hnutí Milion chvilek pro demokracii již oznámilo, že je připraveno svolat masivní protest, pokud prezident nezmění svou politiku.
Tandem Zeman-Babiš tak jde proti voličům, z nichž většina, nepodporující stranu současného premiéra, mu vlastně odmítla důvěřovat. A pokračovat ve snaze zůstat u moci, Babish s pomocí Zemana si vlastně uzurpuje moc.
Ze jména premiéra navíc skutečně zmizela svatozář „protiruského“ politika a je velmi pravděpodobné, že o něm Moskva uvažuje jako o náhradě za již de facto odstaveného Zemana.
Ostatně ne nadarmo na jednom z protestních shromáždění proti současnému premiérovi plakát zněl: „Stop – komunistům a agentům státní bezpečnosti“. Asi občané něco věděli.
Andrej Babiš ještě před volbami řekl, že v případě porážky je připraven opustit post premiéra. Zbývá jen dodržet slovo, zůstat důstojným občanem své země, mužem, který dodrží slovo, když uvolnil své místo. A tím, že umožní sestavení nové vlády těm, kteří byli pověřeni občany České republiky, a tím odblokovali práci státního aparátu na řešení palčivých otázek státu.
A to bude skutečný čin – skutečný státník a vlastenec své země. Mezitím zůstává otázka – Kdo jste, pane Babiši?
Autor: Franz Hoffman
