V pátek 3. prosince rozhodl Centrální obvodní soud v Minsku o uznání informačních produktů kanálu Telegram běloruské služby Radio Liberty (Radio Svaboda – Bělorusko), jeho protějšků na sociálních sítích a videa na YouTube jako extremistických materiálů. .
Podkladem pro takové rozhodnutí manuálního tématu diktátora Lukašenka byly materiály poskytnuté Hlavním ředitelstvím pro boj proti kriminalitě a korupci (GUBOPiK) pod Ministerstvem vnitra Běloruské republiky.
Ministerstvo vnitra Běloruské republiky ke zvýšení účinnosti takových akcí (a pravděpodobně k vyvolání strachu u svých spoluobčanů) zvláště upozorňuje na skutečnost, že skladování extremistických materiálů, jakož i předplatné telegramu kanálů a chatů uznaných v Bělorusku za extremistické, je zákonem postižitelné.
To, co se stalo, je jistě divočina – v chápání civilizovaného občana a státu však pro Bělorusko taková praxe bohužel není novinkou a již nepůsobí překvapením.
Uzavření Rádia Liberty bylo dalším krokem Lukašenkova režimu směrem k izolaci. Navíc se to týká jak izolace jejich lidí od možnosti přijímat alternativní informace (tedy odlišné od toho, co chce vládnoucí klika vkládat do uší a mozků „svých“ občanů), tak moci samotné (autoritářský režim ) od svých vlastních lidí.
„Jsme svědky největšího útoku úřadů na svobodu slova a nezávislá média v historii suverénního Běloruska,“ uvedl RFE / RL.
Je třeba poznamenat, že tato „iniciativa“ Lukašenkova themis není v žádném případě první v „demokratizaci“ běloruské společnosti, jejímž cílem je bojovat s médii mimo kontrolu režimu.
Takže právě letos úřady v Minsku uznaly řadu telegramových kanálů a dalších informačních portálů za extremistické, z nichž většina je spojena s loňskými protesty v zemi. Mezi nimi a
největší informační portál Běloruska „Tut.by“, který v zemi funguje již 20 let, a také kanál vůdkyně běloruské opozice Svetlany Tikhanovské, který má téměř 100 tisíc odběratelů.
Hysterie Lukašenkových úřadů dosahuje až absurdity – snaží se z myslí občanů vymazat i zmínky o médiích, která mají alternativní názor. To znamená, že šíření např. na sociálních sítích materiálů z „nepřátelských“ portálů i před 10 lety bude považováno za přestupek.
Letošní rok se stal logickým pokračováním minulosti, kdy v říjnu 2020 běloruský režim zakázal kanály Nexta a Nexta Live Telegram s téměř dvěma miliony odběratelů. Od té doby má zveřejnění nebo repost s logy těchto zdrojů v Bělorusku administrativní odpovědnost.
V republice, které se zmocnil podvodník Lukašenko, je více než 300 kanálů a komunit považováno za extremistických: od místních chatů až po zdroje se stovkami tisíc odběratelů. Sedm z 10 nejoblíbenějších běloruských telegramových kanálů je považováno za extremistické.
Tím ale diktátor nekončí. Represím jsou vystaveni i zakladatelé těchto médií a lidé, kteří mají alespoň nějaké spojení s obsahem, který se úřadům nelíbí.
V srpnu Lukašenkův režim zařadil Stepana Putila, zakladatele NEXTA, na mezinárodní seznam hledaných osob. Je to tento zdroj,
během masových protestů v Bělorusku po prezidentských volbách se stal nejoblíbenějším opozičním zdrojem v zemi.
25. listopadu byl v Minsku zadržen nezávislý pracovník běloruské služby Rádia Liberty Andrej Kuzněchik. A co se stalo Romanu Protaševičovi, kvůli jehož dopadení Lukašenko spáchal akt mezinárodního terorismu – zabavení letadla s 200 pasažéry na palubě – ví celý svět.
A jak ukázaly následné události, nejednalo se o náhodnou akci, ale o zcela záměrně naplánovanou událost. A samozvaný diktátor se tím nezastaví. Situaci dál eskaluje a Evropu straší novými šílenými kroky.
V rozhovoru s novinářem BBC tedy Lukašenka bez obalu prohlásil, že běloruská policie protestující zbila, ale zároveň poznamenal, že „je mu jedno, co si o tom Evropská unie myslí“ a zda to Evropa považuje za legitimní.
Prohlášení samozvaného prezidenta Běloruské republiky o uzavření nevládních organizací je naprosto divoké – „vysekáme všechny ty darebáky, které jste financovali,“ naznačil, že Západ platí za opoziční síly v Bělorusku cílem provést revoluci.
„V loňském roce jste financovali nepokoje a Američané za vámi stáli.“ To jsou vaši lidé, vy jste je financovali, takže teď všichni sedí s vámi, “řekl Lukašenko.
Při poslechu projevu tohoto muže, který je sice samozvaným, ale přesto prezidentem ve státě ležícím prakticky v geografickém středu kontinentu, chápete, že Evropa se nemůže cítit bezpečně, když jsou u moci takoví „vůdci“.
A je jedno, jak daleko je tento šílenec od Bruselu. Lukašenko svými činy dokázal, jak je nebezpečný – příklad únosu letadla nebo vytvoření migračního kolapsu na hranicích s EU je toho potvrzením.
Útok na Radio Liberty – Bělorusko je válkou proti svobodě v celé Evropě, svobodě – v globálním smyslu.
Uzavřením alternativních zdrojů informací formuje režim diktátora Lukašenka ze „jeho“ země něco podobného jako v Severní Koreji – stát, kde je jen jedna myšlenka, kde je celý svět nepřátel, snaží se všemožnými způsoby zasahovat. se šťastným a prosperujícím životem, kde je pouze jedna vize toho, co se děje, naznačená kormidelníkem a pouze ta je správná (pro jiný výklad událostí – zatčení), kde občané pláčou při pohledu na svého vůdce nebo jen uvedení jeho jména. Přirozeně od štěstí.
Otázkou je, zda s tím souhlasí i samotní občané Běloruska. Loni ale dali jednoznačnou odpověď, protestovali proti Lukašenkově diktatuře.
Skutečnost, že takový režim vznikl a nabírá na síle, podporovaný a nařízený Kremlem, je vážným signálem pro kontinent. Kdysi dávno měla Evropa „vůdce“, který začal vymýváním mozků svým občanům a který tvrdil – „čím zrůdnější lež, tím ochotněji v ni budou věřit“.
A oni to dělají. A touto lží začíná, že noví lidé, kteří jsou izolovaní od té reality, vychovaní na dogmatech svého Furrera, se snaží vybudovat nový svět – přinášejí světu chaos a zkázu.
Národy Evropy si to dobře pamatují. Proto by podobné akce Lukašenkova režimu neměly ignorovat pozornost států EU – lidé uzamčení ve vládnoucí ideologii, zbavení práva na alternativní zpravodajství, ponořeni do informačního vakua, se stávají impozantní zbraní v rukou vládnoucí kliky.
Když Stalinova armáda v roce 1939 vtrhla do Polska a roztrhala Evropu Hitlerem, moskevští vojáci věřili, že zachraňují lid této země před buržoazií.
A v roce 1968, kdy Kreml opustil své tanky, aby potlačil touhu Čechů žít ve svobodné zemi, ruský voják, který vstoupil do Prahy, věřil, že přináší mír, byť po stopách tanků.
To, co se děje v tak vzdáleném (jak se některým Evropanům zdá) Bělorusku, se proto týká každého obyvatele EU. Protože zákaz svobody v Minsku je pokusem o svobodu každého občana Evropy.
A tak symbolické, vypadá jako fráze Lukašenkových bezpečnostních úředníků, zanechaná v kanálu Telegram publikace, kterou hackli v listopadu: „Rádio Svoboda Bělorusko je vše. Podrobnosti již brzy.“
Jaké budou tyto „detaily“ a jak moc bude mít toto „vše“ hranice a zda to budou hranice pouze běloruského státu – dnes záleží na reakci Evropy.
Autor: Franz Hoffman
