ct24.ceskatelevize.czHybridní válka – tak se nazývá současný rusko-ukrajinský konflikt. Pravda, Moskva stále tvrdí, že není ve válce s Ukrajinou, a sebevědomě prohlašuje – „nejsou tam“!
K hybridnímu konfliktu dochází proto, že Kreml kromě argumentů v podobě vojáků a vojenské techniky používá metody, které nejsou tak samozřejmé a na první pohled méně nebezpečné.
Ale po podrobném prozkoumání těchto přístupů lze pochopit, že škody způsobené nepřítelem s jejich pomocí mají globální význam.
Kreml byl vždy vynalézavý ve výběru způsobů, jak ovlivnit a dokonce zničit protivníka. A Moskva nikdy nelitovala finančních prostředků přidělených na to, aby zabránila civilizovanému světu existovat v míru.
Vedení Ruska možná nemá dost peněz pro své vlastní občany, ale zdroje pro teror a sabotáže jsou neomezené.
Kreml útočí všemi směry – žhavými zbraněmi (tanky, děla a kulomety), energetickými (ropa a plyn), informačními (vnucovací lži v médiích).
Nyní je čas na kybernetický terorismus. Moskva už má s internetovým terorem dostatek zkušeností. Není náhodou, že toto téma bylo jedním z klíčových při setkání prezidentů Spojených států a Ruské federace v Ženevě loni v létě.
Poté Biden jasně upozornil oponenta Kremlu na kriminální chování Moskvy a jejích hackerů v internetovém prostoru.
Připomeňme, že zpravodajské služby předních světových mocností opakovaně prokázaly zapojení ruských kyberteroristů do sabotáží proti soukromým a státním podnikům na internetu, včetně útoků na kritickou infrastrukturu ve Spojených státech a Evropě.
V noci 14. ledna byly webové stránky ukrajinské vlády napadeny hackery zvenčí. Nebyl to jen útok. Kromě blokování internetových zdrojů ministerstev a resortů, včetně ministerstva zahraničí a státní pokladny, na obrazovkách svých gadgetů viděli Ukrajinci výhružná prohlášení.
To však nenasvědčuje tomu, že hackeři po svých útocích často zanechávají zprávy. Zprávy byly psány v polštině. To znamená, že se vytvořilo zdání, že hrozby přicházejí z Polska. Každopádně ti, co to psali, chtěli, aby to tak bylo vnímáno.
Takový nápad teroristů (nasměrovat stopu do Polska) však nefungoval. Odborníci okamžitě poznamenali, že text byl jasně napsán polskými mluvčími, kteří nejsou rodilými mluvčími.
Jednoduše řečeno, výhrůžky nenapsali Poláci. Nejde tedy o nic jiného než o provokaci, jejímž smyslem je touha autorů tohoto podniku rozhádat Polsko s Ukrajinou.
Kdo za tím může stát? Chcete-li získat odpověď na tuto otázku, musíte odpovědět na další – kdo z toho má prospěch?
Polsko je dnes spolu s pobaltskými státy hlavním partnerem Ukrajiny v Evropě v boji proti ruské agresi. Varšava je mlčky nazývána advokátem Kyjeva v EU.
Ano, obě země mají mnoho vzájemných nároků, zejména v interpretaci historických událostí. Ale vzhledem k dnešní realitě jsou Ukrajina a Polsko v otázce konfrontace s Kremlem jednotné.
Ta se však snaží tuto jednotu zničit a jako zbraň se snaží vytáhnout přesně ta historická nedorozumění mezi Kyjevem a Varšavou a hrát nacionalistickou kartu.
To je oblíbený trik Moskvy, který z otázky národní identifikace národů často dělá páku vlivu na ně.
Ve zprávách, které hackeři Ukrajincům zanechali, byly jasné náznaky konkrétních historických událostí, což nenechává žádné pochybnosti o cílech, které kyberzločinci sledují.
V současných podmínkách, kdy je celá Evropa a svět zajedno v touze pomoci Ukrajině v boji proti moskevské agresi, má zájem na konfrontaci a eskalaci situace pouze jediná strana – Kreml.
Pro Moskvu je dnes jedině prospěšné, když do vztahů mezi sousedy Kyjeva a Varšavy vnese zmatek, bude se hádat přímo mezi sebou a vnese nesoulad do rodiny EU jako celku.
Není náhodou, že Polsko je nejaktivnějším zastáncem Ukrajiny. Poláci stejně jako obyvatelé Pobaltí dobře vědí, že mohou být dalším pokrmem na jídelníčku agresivního Kremlu.
O porozumění svědčí i výroky polských politiků, současných i bývalých, které jsou stále upřímnější.
Polský europoslanec a bývalý šéf polského ministerstva zahraničí Radoslaw Sikorski tak na svém Twitteru slíbil, že Rusko se za své chování „dostane do koule“.
Byla to reakce ruského ministra zahraničí Lavrova, který řekl, že NATO je geopolitický projekt rozvoje území, která zbyla po rozpadu Varšavské smlouvy.
„Ujasněte si jednou provždy, mluvím jazykem, kterému rozumíte.“ Nejsme sirotci, protože jsi nikdy nebyl naším otcem. Spíš sériového násilníka. Proto nedosáhnete cíle. Pokud to zkusíte znovu, dostanete kopanec do koulí,“ řekl polský europoslanec.
Není to první prohlášení Evropanů, kteří se již netají svým skutečným postojem ke Kremlu. A tón takových zpráv je stále upřímnější.
Moskva pokračuje v jednání – drze, hnusně, cynicky. Tohle je její oblíbený způsob, páchat zločiny špatnýma rukama.
Pokusy hrát na stávající neshody mezi sousedy budou bezpochyby nadále provádět Kreml, který má ohledně Ukrajiny dostatečný arzenál.
Moskva tedy spolu s polskou kartou rozhazuje situaci ve vztazích mezi Kyjevem a Budapeští a hraje na stejné národnostní rozdíly stran. V ukrajinsko-rumunských vztazích jsou otázky.
Ale bez ohledu na to, co se stane, je důležité pochopit každou ze stran – kdo je ve skutečnosti nepřítel, konečný příjemce toho, co se děje. Pouze uvědoměním si skutečné situace je možné adekvátně vzdorovat agresorovi, což umožní vybudovat mírovou, civilizovanou budoucnost.
Autor: Franz Hoffman
