Všichni, kdo na předávání metálů šli, i když někteří mohli mít dobré úmysly, vyslali našim občanům signál, že kolaborace je v Česku tradiční a nadále v pořádku.
Máme to za sebou, prezident Miloš Zeman v pondělí 7. března předal ve Vladislavském sále Pražského hradu státní vyznamenání, jež udělil v minulých dvou letech, plus navíc jedno čerstvé, nové. Byl to vůbec na Hradě velký den, neboť v poledne při slavnostním střídání stráží byla na I. nádvoří, tedy v čestných prostorách, vyvěšena vlajka Ukrajiny a zazněla ukrajinská a česká hymna. Jaká to otočka!
Událostí večera pak zřejmě mělo být, co Zeman ohlásil ve svém projevu: „Jedna z našich poslankyň vystoupila s návrhem, abych udělil nejvyšší české vyznamenání ukrajinskému prezidentovi Zelenskému, a já jsem se rozhodl tomuto návrhu vyhovět. Je tomu tak proto, protože ukrajinský prezident projevil odvahu a statečnost. A třebaže mu Spojené státy nabízely evakuaci, zůstal v hlavním městě své země, odkud řídí její obranu.“
Abychom si to srovnali, český prezident, který léta kolaboroval s Vladimirem Putinem, který léta pracoval nikoliv pro české, ale pro ruské či přesněji kremelské zájmy, udělil vyznamenání Volodymyru Zelenskému, jenž se stal symbolem odporu proti ruské krvavé invazi na Ukrajinu. Dodejme, že Zeman o jedenáct dní dříve, 24. února, několik hodin poté, co začala druhá fáze ruského útoku, pronesl „projev k občanům České republiky„, kde svého přítele Putina označil za válečného zločince. Úplně otočil.
Za zrazování českých zájmů se ani slovem neomluvil. Ani ho nenapadlo, aby po přiznání, že je jeho přítel Putin zločinec, abdikoval. Jediné, co připustil, bylo toto: „Před několika dny jsem řekl, že Rusové nejsou blázni a že na Ukrajinu nezaútočí. Přiznávám, že jsem se mýlil. Iracionální rozhodnutí vedení Ruské federace způsobí výrazné škody samotnému ruskému státu.“ – Pouhá chybička odhadu.
Jak tedy to pondělní teatrální vyvěšení ukrajinské vlajky na slavnostním nádvoří a vyznamenání Volodymyra Zelenského vnímat? Jak se k tomu postavit? Máme to brát jako nějaké tiché vyznání devět let trvající Zemanovy viny? Nebo jím máme pohrdat za to, že tak bezostyšně, bez omluvy, bez sebereflexe převlékl kabát, když mu už nic jiného nezbývalo? Kdyby byl mlčel, či dokonce znovu podpořil Putina, nevyhnul by se ústavní žalobě pro velezradu, které se bojí.
Přibáň: Existuje větší zbabělost?
Profesor Jiří Přibáň zveřejnil hodnocení morální, ostatně jaké jiné se hodí, že. Napsal: „Existuje větší zbabělost než se ze strachu před veřejným hněvem schovávat za hrdinství národa vražděného těmi, kterým sami sloužíte? Objevíme někdy morální dno Miloše Zemana? Myslím, že neexistuje.“ Souhlasím. A nebudu se zřejmě příliš mýlit, když odhadnu, že s Přibáněm souhlasí většina tuzemců. Dodejme, že projev Zemana byl, jako už mnohokrát, ubohý, zase se neovládl, neodpustil si urážky. Prostě Zeman, žádný nový, proměněný člověk.
Dnes však už nejde o něj, o jehož podstatě mimo jiné svědčí i seznam vyznamenaných. Mnohem spíš mnozí pozvaní a na vyznamenání navržení opět, jako i v letech předchozích, řešili otázku, zda jít, či nejít, přijmout, či nepřijmout. Někteří nešli, někteří řád od Zemana nepřijali. Z těch, kteří přišli, jistě stojí za pozornost premiér Petr Fiala. Seděl vedle Václava Klause, dalšího kolaboranta s Putinem. I ten, jak víme, otočil, je chytřejší, je lepší prognostik nebo měl lepší informace, takže stačil otočit o den dřív než Zeman.
Fiala se za války, kterou spustil Putin, chová výtečně. Nemusí převlékat kabát, má své zásady, není chameleon. Na Hrad šel zjevně proto, aby nedělal vlny. Když to řeknu natvrdo, Fialovi nestojí za to, aby s poraženým Zemanem, který nemá ani sílu abdikovat, bojoval. Má jiné, mnohem větší, pro nás důležitější starosti. Kdyby on na předávání metálů nešel, stala by se z toho zbytečně událost, zase by se všecko točilo okolo Zemana, bylo by to stejně zbytečné, jak zbytečným se stal náš ubohý, prázdný prezident.
Pro případného diváka, který ví, co se dělo a děje, který zná osazenstvo Hradu, který rozpoznal tváře hostů ve Vladislavském sálu, muselo být utrpením dívat se, jak obřad vede Vratislav Mynář a jak mezi pozvanými vykukuje hlava ruské spojky na Hradě, poradce Martina Nejedlého. Je ostudné, že byl pozván? Samozřejmě. Ostudná byla celá ta akce.
Ze „státních vyznamenání“ je už dlouho Zemanova šaškárna
Ministr vnitra a předseda STAN Vít Rakušan se na Twitteru pokusil o obhajobu faktu, že se zbabělý Zeman přilísal k hrdinovi Zelenskému: „Že si tento rok Volodymyr Zelenskyj vyznamenání zaslouží, se už shodne snad každý od Luhansku na západ. Mysleme prosím na to, že je důležitější, jakou zprávu tím světu vysíláme, než naše vlastní domácí půtky.“
Vypadá to na rychlý a značně nedomyšlený postoj. Jistěže si prezident Zelenskyj zaslouží vyznamenání, pokud vůbec o nějaké nyní stojí. Asi by mnohem víc stál o uzavřené nebe na Ukrajinou. Ale jakou zprávu vysíláme světu, když mu ho udělí kolaborant Zeman, který před pár dny otočil? Myslí si Rakušan, že svět neví, kdo je český prezident? Jde o politika, kterého Západ přijímal leda z povinnosti. Jde o politika Východu, vzhlížejícího k totalitářům.
Bohužel úplně vedle je i Rakušanův výraz „domácí půtky“. Půtka je ze své podstaty maličkost, nevýznamný střet, nad kterým se dá velkodušně mávnout rukou. Odpor k Zemanovi, který roky podporoval Kreml, roky pracoval proti Evropské unii, roky štval české občany proti sobě, roky rozděloval českou společnost, roky byl ostudou této země, není a nebyl žádná půtka. Byl to boj o českou demokracii.
Ano, vyslali jsme světu signál. Signál, že je u nás normální měnit postoje jak spodky. Současný český prezident ze „státních vyznamenání“ udělal šaškárnu. A všichni, kdo tam šli, i když někteří mohli mít dobré úmysly, jako by tím dali najevo, že kolaborace je v Česku pardonovaná.
