Helena Langšádlová (TOP 09) patří ve vládě k těm, kteří před Ruskem už léta varují. Byla u založení spolku Přátelé svobodného Ruska a iniciovala vznik komise proti hybridním hrozbám. „Jsem skeptická k tomu, že by Rusko mohlo jít v nejbližších letech demokratickou cestou. Musíme ještě více bojovat proti dezinformacím,“ říká ministryně pro vědu, výzkum a inovace v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Čekala jste, že Rusko zaútočí na Ukrajinu?
Musím se přiznat, že jsem něco takového nečekala. Byla jsem překvapená. A to přes všechny hrůzy, kterých se Rusko v posledních letech dopustilo. Ať šlo o útok novičokem na Skripalovy, výbuch ve Vrběticích, působení v syrské válce, jeho chování v Podněstří od roku 1992, Abcházii a Jižní Osetii od roku 2008 a od roku 2014 na Krymu a Donbasu. Překvapil mě jak útok, tak především jeho brutalita vůči civilním obyvatelům Ukrajiny.
Proč i řada lidí, kteří neměli o Rusku iluze, byla zaskočená? Proč si mysleli, že Vladimir Putin není něčeho takového schopen?
Určitě jsme měli být bdělejší, měli jsme si být více vědomi rizik. Možná jsme ho podcenili. A možná jsme ho i motivovali tím, že jsme nedostatečně reagovali na dřívější kroky Ruska. Ale na druhé straně on nečekal, že Západ nyní takto jednotně zareaguje a zavede silné sankce.
Nepodceňujeme Putina i nadále? Je svobodný svět vůči němu dostatečně tvrdý?
Nějaký prostor pro další sankce vůči Rusku, ruským politikům a oligarchům ještě existuje. Jsem ale přesvědčená, že jako Česká republika děláme opravdu hodně, ostatně v tomto duchu mluví i zástupci Ukrajiny.
Jak ale válka může skončit? Myslíte, že se Putin někdy dobrovolně stáhne z Ukrajiny, když vidí, že NATO se drží mimo?
Přímým vstupem států NATO by ale konflikt ještě víc eskaloval, což nemůžeme dopustit. Zároveň je třeba mít na paměti, že NATO je obranné společenství.
Ukrajina už utrpěla obrovské ztráty. Zemřely tisíce lidí včetně dětí, jsou zničena celá města. Ponese za to někdy někdo odpovědnost, bude někdo potrestaný?
Jsem přesvědčená, že ruský prezident Vladimir Putin by měl skončit před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. Pokud se někdo dopustí takových zločinů jako on, měl by být souzen. Tyto zločiny se dají zmapovat, na Ukrajině už působí mise OSN, která je monitoruje, je mnoho informačních zdrojů, podle kterých lze například zjistit, odkud kdo střílel nebo jak probíhaly útoky na nemocnice či civilisty. Proto jsem přesvědčena, že by měl opravdu stanout v Haagu.
Věříte tomu?
Podívejte se na to, jak šli před soud někteří jiní v minulosti. I když to bylo až za několik let, tak nakonec byli souzeni.
Dokud nebude Rusko demokratické, bude mít devastující vliv
Můžete jako zástupkyně Přátel svobodného Ruska říct, jestli je v Rusku dost těch, kteří touží po svobodě, když mnoho lidí stále podporuje Putina?
Ráda bych nejdříve upozornila, že jsme si při zakládání spolku uvědomovali, že pokud Rusko nebude jednou demokratickou zemí, tak vždycky bude mít devastující vliv na vývoj demokracie u nás. V době, kdy tam situace nebyla ohledně svobody tak zlá jako nyní, jsme měli výstupy nezávislých sociologů, podle kterých se k demokratickému vývoji v Rusku přiklánělo až 40 procent obyvatel.
Od té doby se tam situace ohledně svobody ještě více zhoršila, protože mnoho lidí je zavíraných a opoziční politici i novináři jsou vražděni. Mám tedy ještě větší obavy, že Rusko směřuje k totalitnímu režimu a je ještě větší hrozbou pro naši zemi.
Takže vaše naděje v touhu Rusů po svobodě a demokracii slábne?
Samozřejmě situace je velmi komplikovaná, protože Rusko navíc nemá demokratickou tradici. Je tam stále velký asijský vliv, pokud jde o jejich barbarství, jak se nyní projevuje na Ukrajině. Kromě toho jsme možná podcenili to, jak Putin šíří dezinformace mezi vlastním obyvatelstvem. Vidíme, jak dokáže manipulovat s velkou částí ruské populace, takže se k nim nedostane ani tak zcela základní pravda, že Rusko napadlo Ukrajinu a útočí na civilní obyvatele.
Velmi alarmující jsou také informace o tom, jak tam vznikají skupiny dětí a mladých lidí, které velmi připomínají Hitlerjugend, polovojenskou mládežnickou organizace NSDAP. Vzhledem k těmto věcem jsem skeptická, že by Rusko mohlo jít v nejbližších letech demokratickou cestou.
Vy jste v minulém volebním období iniciovala ve sněmovně vznik Stálé komise pro hybridní hrozby, mezi které patří i ruské dezinformace. Dělá vaše vláda dost pro to, aby lidé v Česku věděli, že Rusko tu záměrně šíří mnoho lží ve snaze poškodit naši zemi?
Já jsem toto téma zvedala na vládě několikrát, uvědomuji si, jak je boj proti hybridním hrozbám nesmírně důležitý. Stejně tak jsem v tomto duchu mluvila na několika neformálních setkáních, než vláda vznikla. A i nyní, byť to není součástí mého vládního portfolia, mě velmi zajímá, jestli děláme všechno pro to, abychom byli vůči těmto hrozbám odolnější. Tato tvář Ruska není tolik viditelná a její rizika byla podceňována. Myslím si, že i naše vláda musí v tomto udělat o hodně více.
Co konkrétně?
Dosud chybělo to základní – koordinace boje proti těmto hrozbám na Úřadu vlády. Velice proto oceňuji, že vláda jmenovala nedávno tímto koordinátorem Michala Klímu. Beru to jako první krok, ale je potřeba dělat další. Musíme začít postupovat podle doporučení ve strategických dokumentech, které byly v minulosti vypracovány. Musíme mít dostatek lidí, abychom byli v tomto směru odolnější.
Uvědomte si ale, že naše vláda se snaží naplňovat to, co měla udělat už před námi vláda Andreje Babiše. Už tehdy existoval bezpečnostního audit, na základě kterého měly vzniknout kapacity strategické komunikace nejen na vnitru, obraně a zahraničí, ale vzhledem k šíření dezinformací o covidu například také na ministerstvu zdravotnictví.
V rámci boje proti dezinformacím správce českých domén vypnul několik webů. Považujete to za správné?
Vypnula je soukromá firma a byla to naprosto výjimečná situace ve chvíli, kdy Rusko napadlo suverénní stát. Beru to tak, že šlo o skutečně mimořádnou situaci. Další takové omezení by muselo být určitě na základě zákona, který by zajišťoval soudní přezkum.
Takže pokud nebude příslušný zákon, tak by se weby neměly rušit?
Jsem pro to, aby takové věci řešil zákon. Byť jsem si vědoma, že ani to neřeší to zásadní, protože autoři webu si můžou založit doménu někde jinde. Proto je velmi důležité, aby stát přijal řadu opatření, která začínají už mediální výchovou na školách nebo osvětou u seniorů, kteří jsou často terčem řetězových e-mailů. Jsem ze všeho nejvíce zastáncem vzdělávání, včetně výchovy ke kritickému myšlení.
Inspirují mě setkání s Izraelci, jsou podnikavější
Pojďme k vašemu současnému zaměření, tedy k vědě a výzkumu. Zůstanu ale ještě u války na Ukrajině. Všiml jsem si, že se snažíte nabídnout pomoc ukrajinským vědcům.
Snažíme se v tomto směru přicházet s různými iniciativami. A nejen já, ale také jednotlivé univerzity, Akademie věd, ministerstvo školství i další. S ministerstvem školství jsme vytvořili infomační platformu ResearchIn.cz, přes kterou mohou české vysoké školy, ústavy i Akademie věd nabízet pracovní příležitosti pro přicházející ukrajinské vědce nebo třeba pomocné pracovníky v laboratořích.
Přicházejí už nějací vědci?
Zatím to je tak, že v posledních týdnech přicházeli uprchlíci, kteří si mysleli, že se budou do dvou, pěti týdnů zase vracet zpět. Jenže se ukazuje, že jejich návrat nebude tak rychlý a jednoduchý. Už proto, že na Ukrajině došlo k obrovské devastaci infrastruktury, domů, nemocnic. Vrátit se nebude snadné. Proto si myslím, že se více začnou poohlížet po uplatnění v naší zemi.
Takže očekáváte i zvýšený zájem vědců?
Určitě ano. Spousta z nich má kontakty na naše vědce a další pracovníky, takže věřím, že budou přínosem pro naše týmy. Navíc považuji za velký přínos to, že projekty dotované z norských fondů v rámci Technologické agentury ČR budou navýšeny skoro o čtyři miliony korun. A jejich příjemci budou informováni o možnosti zapojit ukrajinské vědce a akademiky do svých týmů.
Máte za sebou prvních 100 dnů, kdy se věnujete jako ministryně vědě a výzkumu. Řekněte z celé této široké oblasti jednu zásadní věc, kterou chcete zlepšit?
Přála bych si, abychom nastavili systém, ve kterém budou výsledky aplikovaného výzkumu co nejlépe přeneseny k praktickému použití. To je jedna z věcí, na které se snažíme pracovat. Na radu vlády teď například půjdou návrhy, které by měly pomoci lépe slaďovat rodinný a profesní život. Tak aby poskytovatelé účelové podpory mohli uznat mezi náklady projektů třeba náklady na péči o děti. To je velmi důležité především pro mladé rodiče, zejména ženy.
Jak by to konkrétně vypadalo?
Například vědkyně může být limitovaná tím, že má sice skvělé výsledky a chce je prezentovat na nějaké konferenci, ale má problém s hlídáním dětí. Takže by si náklady na hlídání během konference dala do nákladů.
Za uplynulých 100 dnů jste se setkala s řadou zajímavých lidí, od vědců po velvyslance. Která setkání byla nejvíce inspirující?
Asi nejvíce mě inspirují setkání s Izraelci. S těmi jsem se setkala hned několikrát. Oni jsou ve vědě a výzkumu opravdu velmi dobří. Ať už z hlediska inovací, nebo toho, jak dělají různé věci velmi pragmaticky a účelně při tom nakládají s penězi. V České republice je spousta peněz v této oblasti, ale ne vždycky přinášejí nějaký vědecký přínos a kvalitu. V tomto jsou Izraelci podstatně lepší.
Téma využití výzkumů v praxi je věčné. Proč jsou Izraelci o tolik lepší?
Oni jsou podstatně podnikavější. Vliv má zřejmě už to, že jsou mnohem víc vychovávaní k podnikavosti, možná je to i mentalitou ve společnosti. Když přenášejí něco z aplikovaného výzkumu do praktického využití při zapojení peněz z byznysu, tak je všechno velmi dynamické. Je toho mnoho, v čem bychom se u nich mohli inspirovat. U nás se bohužel často stává, že vědci mají nějaké poznatky z aplikovaného výzkumu, ale zůstane to ve fázi, že vyjde publikace nebo to odprezentují na konferenci. Ale není výsledkem třeba založení společné firmy se soukromým byznysem. Kdyby se to dařilo, naše země by z toho měla podstatně větší benefity.
A kdy se to bude dařit?
Už máme příklady dobré praxe. Velmi dobře k tomu přistoupila například Karlova univerzita v Praze, která si založila samostatnou firmu. Ta komunikuje s vědci, motivuje je, mají určitá procenta ze zisku, spojuje je s investory. Myslím, že to univerzita vzala za správný konec.
Přiznám se, že jsem byl překvapený vaším jmenováním do funkce ministryně pro vědu a výzkum. Přece jen jste se jako poslankyně věnovala jiným tématům.
Když se podíváte do západních zemí a podíváte se na životopisy jednotlivých politiků, tak zjistíte, že je naprosto běžné, že se věnují různým resortům. Navíc, když je někdo ministrem školství, tak to neznamená, že musí být učitelem, stejně jako ministr zdravotnictví nemusí být lékařem.
To určitě ne, ale přece jen, oblast vědy a výzkumu je specifická.
Moje role není v tom, že bych pronikala do tajů jednotlivých vědních oborů, ale musím nastavit systém. Mnohé už je uděláno. Například je nastavený systém hodnocení základního výzkumu, kde musí být cílem, abychom preferovali kvalitu a byli dobří a úspěšní i v mezinárodních grantech. Pokud jde o aplikovaný výzkum, tam musíme ještě lépe nastavit systém, aby šly peníze na kvalitní výzkum a do oblastí, které přinesou užitek při praktickém používání. Velmi důležité také je, abychom do vědy a výzkumu dostali ještě více investic soukromých firem.
Baví vás tato práce? Nebo si někdy říkáte, proč jste dostala zrovna toto křeslo?
Mě práce ministryně pro vědu a výzkum opravdu baví. Vidím v ní smysl.
A pokud jde o vaši TOP 09. Myslíte si, že máte ve vládě dostatečně silné zastoupení, když předsedkyně vaší strany Markéta Pekarová Adamová vede sněmovnu a místopředseda vlády Vlastimil Válek je na nepopulárním postu ministra zdravotnictví?
Jako občan i volič jsem především ráda, že tři ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů jsou přesvědčenými demokraty. A jedním z nich je i naše předsedkyně, která podle mě dělá svou práci velice dobře.
