Válka, kterou rozpoutalo Rusko na Ukrajině, podle ukrajinských a západních vojáků přešla do „dlouhodobé“ fáze. Poradce ukrajinského prezidenta Oleksij Arestovyč napsal v aplikaci Telegram, že „skoro po celé linii fronty se ruští vojáci začali zakopávat a připravovat k obraně“. Ruská redakce BBC se za pomoci vojenských expertů pokusila zodpovědět, jaké závěry lze udělat z ukončení druhé fáze války.
Válku, která začala 24. února, lze rozdělit do dvou fází. Během první se Rusko pokusilo zmocnit se Kyjeva a také zahájilo útok hned ve čtyřech směrech na jihu a jihovýchodu Ukrajiny. Dobýt ukrajinské hlavní město se nepodvedlo.
Zástupce velitele vojsk Západního vojenského okruhu Rustam Minnekajev 22. dubna – pro mnohé nečekaně – prohlásil, že začíná druhá fáze války, jejímž cílem bude „úplně ovládnout Donbas a jižní Ukrajinu“.
V Kyjevě tvrdí, že tato fáze nyní skončila a ruský útok uvízl v ukrajinské obraně. Nicméně ve zprávách se každým dnem objevují informace o bojích a postupu ruských vojsk. Postup není rychlý, ale bylo by předčasné hovořit o zákopové válce.
Pozorovatelé a západní analytici v mnohém souhlasí s ukrajinským hodnocením. Podle jejich názoru se tempo ruského útoku přinejmenším silně zpomalilo.
Izraelský vojenský expert David Gendelman míní, že po ústupu ruských sil ze severu Ukrajiny – z Kyjevské, Černihivské a Sumské oblasti – se veškeré úsilí ruského uskupení vojsk soustřeďuje na východě a na jihu země.
„Pouze u Izjumu, Severodoněcka a Lysyčanska, Avdijivky a ve směru na Záporoží se (Rusové) ještě pokoušejí útočit,“ popsal situaci na frontě Arestovyč. Na jižní frontě je útok veden ve směru na Záporoží a také na Mykolajiv a Kryvyj Rih.
Ale podle Gendelmana „je ruský postup na některých místech nevelký a pomalý a na některých místech ani nepostoupili“.
Nedávnou ukrajinskou ofenzívu u Charkova expert objasnil taktickým tahem ruské armády, která zjevně místy stahuje své jednotky. Ale ruské uskupení u Charkova nebylo velké. Ústup lze podle Gendelmana vysvětlit přáním zkrátit frontu, ale Rusové by neměli ustupovat příliš, aby neohrozili pravé křídlo svého izjumského uskupení.
Je poměrně těžké odhadnout, jak vážný je neúspěch ruské armády v první a druhé etapě, protože vojenské cíle této „speciální vojenské operace“ nebyly vůbec vyhlášeny. Experti se jen pokoušejí odhadnout, čeho ruská vojska zamýšlela dosáhnout.
Soudě podle toho, že ruský vpád po pohraničních potyčkách postupoval maximálně rychle, Rusko se zřejmě snažilo co nejdříve dobýt hlavní město Ukrajiny, ovládnout jih Doněcké oblasti, postoupit k Charkovu a možná obklíčit ukrajinské síly v Donbasu. Ale tento záměr se úplně nezdařil: výsadek na letišti Hostomel u Kyjeva nevedl k úspěchu a kolony obrněné techniky, které vyrazily z Běloruska, se nedokázaly probít do Kyjeva.
Ve výsledku ruská vojska koncem března ustoupila od Kyjeva, soustředila síly na jihu Ukrajiny a v Donbasu. Ale ani tam se útok nerozvíjel rychle. Pro mnohé v Rusku byl takový výsledek vpádu překvapením. Mnoho let se v Rusku vytvářel obraz armády schopné vést velké pozemní útočné operace. Teď to mnozí pokládají za propagandu a klam.
Ale problém tkví v tom, že se ruské síly připravovaly na jinou válku, než v jaké se ocitly, předpokládá Gendelman. „Ruská armáda si po čečenských válkách dala za úkol připravit se na krátké války. Takové, jakou svedla s Gruzií v roce 2008. Za pět dní byl konec. Tady (na Ukrajině) se to nepovedlo a válka se protahuje. Vidíme, že celý výcvik, organizační struktura a všech 168 praporních taktických skupin bylo připraveno na krátkou kampaň,“ vysvětluje. „Během dlouhodobé kampaně se ukázaly všechny tradiční problémy – jak s logistikou, tak se spojením, průzkumem a součinností. Sázka byla na krátké tažení, při kterém by problémy – hlavně s logistikou – nestihly vzniknout.“
Obraz ukrajinské armády v ruském tisku nebyl před válkou moc hrozivý. Komentátoři odhadují, že tento přístup ovlivnil i rozhodnutí ruského vedení vpadnout na Ukrajinu. Ale odpor, jaký kladly ukrajinské síly, přiměl mnohé změnit názor. Četní experti poukazují na pružný systém velení v ukrajinské armádě, umění uplatňovat moderní prostředky vedení války a výskyt takových prostředků v ukrajinském arzenálu.
Ale hlavním faktorem ovlivňujícím průběh bojů se podle Gendelmana stala velikost ukrajinských sil. Rusové podle něj narazili na tak velkého nepřítele, že prostě fyzicky uvízli na místě.
„Hlavní problém ruské armády na Ukrajině tkví v enormní početnosti ukrajinské armády. Nejde o kvalitativní ukazatele, o důmyslné použití zbraní, ale hlavní je masa. Velikost má význam,“ míní izraelský expert. Ukrajinské síly svou početností převyšují uskupení invazních sil a z toho pramení všechny ruské problémy ve válce.
Odhad početnosti sil na frontě silně komplikuje skutečnost, že ji obě strany tají. Před invazí byl celkový počet ruských sil odhadován na 150.000 až 200.000 mužů. Ukrajina má v současnosti ve zbrani 261.000 lidí, ale dalších 100.000 je v územní obraně.
Podle Gendelmana obě armády vycházejí ze společné sovětské minulosti, ale během let se jejich cesty rozešly. Odhaduje, že klady ukrajinské armády, o kterých se tolik píše na Západě, se poněkud přehánějí, především proto, že se ruská armáda dlouho držela zastaralých plánů.
Americký expert Rob Lee upozorňuje, že úspěšná ofenzíva vyžaduje nejen početní převahu, ale i drtivou převahu v konkrétním místě, což ukrajinské velení Rusům nedovolilo. Rusko sice místy mohlo dosáhnout převahy, ale ta výrazně nepřesahovala poměr jedna ku jedné, namísto doporučovaného poměru tři ku jedné. Ruské akce také komplikuje skutečnost, že Ukrajina dokázala Donbas dobře připravit k obraně a že dokáže na ohrožené úseky přemisťovat jednotky.
O nezbytnosti posílit vojska na frontě se hodně hovoří i na ruské straně. Skrytá mobilizace v Rusku již začala, ale dosud se nestala zjevnou. V separatistické Doněcké a Luhanské lidové republice, jejichž jednotky bojují na ruské straně, pokračuje masová mobilizace i opravdový hon na muže, které vrhají do boje skoro bez výcviku a dokonce i bez zbraní. Rusko využívá také soukromé vojenské společnosti.
V Rusku je mobilizace podle Gendelmana dosti komplikovaná, a to jak z vnitropolitických důvodů, tak kvůli poškození mobilizačního systému v postsovětském období, protože se země na velké války nechystala.
„Je to paradoxní situace. Historicky hlavní výhodou ruské a sovětské armády byla možnost vrhnout do boje obrovské masy lidí a techniky. Všechny ostatní problémy – logistika, spojení, průzkum a součinnost vždy byly, jsou a budou, protože tkví v samém charakteru válečné mašinérie. Teď mají všechny zápory, ale nedokážou využít výhodu, protože nemohou zmobilizovat obrovské masy lidí. Výhody nemají, na rozdíl od nevýhod, a tak rovnice nevychází,“ poznamenal.
Zákony války platí pro všechny. Pokud se Ukrajina pustí do útoků proti bránícím se ruským vojskům, bude potřebovat sama vytvářet drtivou převahu.
Ukrajina také mobilizuje a zvětšuje své síly. Ukrajinský ministr obrany Oleksij Rezenikov psal o potřebě postarat se o milion lidí ve zbrani. V ruském tisku si vyložili ministrova slova doslova, jako plány na milionovou armádu. Ale ukázalo se, že se nejednalo o konkrétní mobilizační plán, ale o cíl, na jaký by se měl připravit ukrajinský stát a zbrojní průmysl.
Lze odhadnout další průběh války? To je dost obtížné, ale každá zásadní změna situace je podle expertů možná jen v případě, že si jedna strana zajistí drtivou převahu v živé síle a technice. Rob Lee předpokládá, že čas hraje pro Ukrajinu, která dostává vojenskou pomoc z ciziny a ta se zvětšuje. Na druhé straně Ukrajina zažívá obrovské ekonomické problémy, které časem budou jen růst. Rychlost ruského postupu zatím Ukrajincům nedělá velké potíže. Mají čas připravit obranné pozice a stáhnout zálohy k ohroženému směru.
Ale stoprocentně jasných předpovědí se žádný expert neodváží.
