Vítězství Ukrajiny nad Ruskem je jedinou zárukou míru v Evropě

Je zřejmé, že Rusko a zdravý rozum jsou neslučitelné pojmy.

Po třech měsících nesmyslné brutální války lze konstatovat strategickou porážku Ruska – žádného z cílů deklarovaných prezidentem V. Putinem ve svém „programovém“ projevu 24. února nebylo dosaženo. O taktických úspěších ruských jednotek na Donbasu lze pochybovat – Ozbrojené síly Ukrajiny opotřebovávají nepřítele v obranných bojích, lidské zdroje ruské armády jsou vyčerpány. Vojenská porážka je vidět stále jasněji a zdálo by se, že zdravý rozum napovídá, že je třeba vystoupit z války a přiznat, alespoň sami sobě, že došlo ke strategickému geopolitickému selhání, zvláště od té doby, kdy se „brilantní“ Televizní propagandisté ​​vždy dokážou přesvědčit vnitřní publikum, že „vše jde podle plánu“, úkoly „denacifikace“ a „demilitarizace“ se úspěšně plní. Přes veškerou zřejmost situace však Rusko nadále trvá a projevuje touhu dostat vše „na maximum“.

Spolu s šílenou taktikou spálené země na Donbasu a bezpočtem sebevražedných útoků pěchoty se fronta speciálních informačních operací v poslední době stala mnohem aktivnější.

Není žádným tajemstvím, že současný prezident Ruska, rodák ze sovětské KGB V. Putin, nikdy nešetřil penězi na údržbu speciálních služeb a na prvním místě rozvědky. Musíme vzdát hold vývojářům ruské doktríny hybridní války – role inteligence při dosahování konečného cíle je promyšlená a rozvíjená pečlivě a podrobně. A nyní, když vojenská složka hybridní války „ustála“, takzvaní „spící“ agenti aktivně spěchají do „bitvy“.

Rusko v posledních týdnech aktivně zavádí diskurz o nutnosti ukončit válku na Ukrajině na diplomatické a informační frontě, ale pouze za ruských podmínek.

Na konci dubna tedy skupina bývalých německých politiků a intelektuálů zveřejnila otevřený dopis, v němž se autoři domnívají, že je potřeba uspokojit „legitimní bezpečnostní zájmy Ruska“. Dopis vyvolal široký ohlas, a to jak v Německu samotném, tak v zahraničí. Naštěstí lze konstatovat, že tato akce neměla zamýšlený efekt, ale řada pozorovatelů vyjádřila pochybnost, že myšlenky vyjádřené v dopise patří signatářům a nebyly inspirovány nějakým „zákazníkem“. Studium životní a tvůrčí cesty autorů dopisu naznačuje, že dopis má „ruskou stopu“.

  Lukašenko. Verdikt pro Bělorusko. Rizika pro Evropskou unii a svět.

Bohužel tento pokus ovlivnit veřejné mínění a nepřímo na politická rozhodnutí není ojedinělý. Do informačních bitev se postupně začalo zavádět stále více „těžkých zbraní“.

V úctyhodném „The Economist“ publikoval známý americký politolog profesor D. Mearsheimer článek, ve kterém zdůvodňuje hledisko, podle kterého by měly být pouze zájmy „velkých hráčů“, jako je Rusko. brát v úvahu ve světové politice. Deklaruje se tak absence jakékoliv morálky v mezinárodních vztazích a rozhodující role vojenské síly. Mezi řádky si můžete přečíst následující tezi: „Proč pomáhat Ukrajině, Rusko je silnější a má právo realizovat své zájmy na úkor Ukrajiny.“

Bohužel je obzvláště nebezpečné, že citovaný článek je publikován v publikaci, kterou v té či oné podobě znají všichni „designmakeri“ moderního světa.

Podobný názor sdílí i světoznámý novinář, sloupkař listu The Washington Post D. Ignatius. 12. května vydal op-ed prohlášení, že Spojené státy by se měly zamyslet nad dlouhodobým výsledkem konfliktu na Ukrajině. Jak píše Ignatius: „Ukrajina bude pravděpodobně muset nějakou dobu žít jako částečně rozdělený stát s ruskými jednotkami na druhé straně linie příměří.“

Je důležité poznamenat jeden detail, který vede k určitým úvahám – článek vyšel po sérii cest D. Ignáce do Ruska.

Navzdory řadě publikací prezentujících nový ruský narativ neměl zjevný úspěch, a tak bylo „nejtěžší dělostřelectvo“ vrženo do bitvy – na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, které se letos otevřelo 22. května a konalo se bez pozvání. Ruska, „patriarcha“ hovořil o světové politice, 98letý H. Kissinger.

Ve svém projevu uvedl: „Je třeba zahájit jednání v příštích dvou měsících, než dojde k napětí, které nebude snadné překonat později. V ideálním případě by dělicí čárou měl být návrat k předchozímu status quo,“ což zřejmě znamená obnovení ukrajinských hranic jako před 24. „Pokud válka bude pokračovat i za tímto bodem, nebude to válka za svobodu Ukrajiny, ale nová válka proti samotnému Rusku,“ vysvětlil bývalý ministr zahraničí Spojených států.

  Blog: Covid nás zlomil. Nejsme ve třetí světové válce, ale chováme se tak

Zbývá litovat, že žijící klasik mezinárodní politiky z „neznámého“ důvodu vyslovuje hlavní teze „kremelského temnika“ a přidává další ruský narativ o „záchraně Putinovy ​​tváře“, ale jak smutně žertují někteří političtí pozorovatelé: „ani v jeho věku není moc peněz.“

Pozitivně je třeba poznamenat, že mechanismy vlivu uvedené do pohybu ruskými speciálními službami, jejichž výsledkem jsou nedávné publikace, ukazují, že výsledek „vojenské speciální operace“ na Ukrajině je prakticky předem rozhodnutý, což vyvolává zoufalé pokusy Ruska dosáhnout alespoň nějakého výsledku jakýmikoli prostředky.

Výše uvedená fakta vedou k jednoduchému, ale velmi důležitému závěru – zastavit válku dnes za podmínek agresora je extrémně nebezpečný, strategicky krátkozraký krok. Zachování současného politického režimu v Rusku, uchování ideologie světové nadřazenosti „ruského světa“ je zárukou začátku budoucí války, ještě strašlivější a destruktivnější.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..