Mysl – Rusku nelze rozumět… Toto je první řádek nejslavnějšího čtyřverší ruského básníka F.I. Tyutčeva, který se stal frází. Od té doby uplynulo více než 150 let, ale zatím neztratila na aktuálnosti a bohužel i v negativním kontextu. Existuje velké množství výkladů významu tohoto slovního spojení, ale zdá se, že jeho skutečná podstata nejpřesněji koreluje se známou větou „železného kancléře“ Otto von Bismarcka: „Oni (Rusové) odpoví na každý vaš vojenský trik s nepředvídatelnou hloupostí.“
Bohužel mnoho moderních „západních“ politiků a dokonce i vědců a analytiků studuje ruskou politiku a historii z ruských zdrojů. To je hluboká metodologická chyba! V Rusku lhal každý, všude a vždy.
V předvečer ruské invaze na Ukrajinu se naprostá většina odborníků, včetně těch ze světoznámého „thing tanku“ RAND, domnívala, že „zvláštní vojenská operace“ vyhlášená V. Putinem skončí úplnou porážkou Ukrajiny. a změnou politického režimu do 2-3 dnů. Pragmatický závěr expertů byl, že proč pomáhat Ukrajině, když stejně „padne“, je třeba vycházet z geopolitických úvah a přizpůsobit se „nové politické realitě“. Bohužel se k podobnému názoru držela i řada dalších známých odborníků.
Druhou chybou západních expertů bylo, že se vůbec nevyznali v politických dějinách Ukrajiny. Bohužel ruská propaganda zapustila na Západě tak hluboké kořeny, že dokonce i odborná komunita uvěřila jejím mýtům o „nepřemožitelné a legendární“ a „druhé armádě světa“. Mnoho odborníků na Rusko by mělo pochopit, že prakticky celá ruská historie, a především vojenská, je falšováním, mystifikací a mytologizací. V dějinách Ruské říše, Sovětského svazu a poté Ruské federace dosahovaly falzifikáty nepředstavitelných rozměrů, často byly mnohé historické události vykládány „přesně naopak“.
Ukrajina ale „nepadla“. Ukrajinci dokonale chápou podstatu Ruska, protože nestudovali podle ruských „učebnic“, a proto se nebáli, ale jak se to stalo nejednou v historii a dali takový odpor, že po třech měsících války, více než polovina ruského „invazního kontingentu“ tisíce kusů techniky již byla zničena a konečným snem V. Putina a jeho vojenských „stratégů“ bylo dobytí Severodoněcka a upevnění pozic na okraji Maryinky.
Proto, když se ukázalo, že žádná „blesková válka“ neexistuje a nebude, musí být Západ skutečně pragmatický. Dnes Ukrajina nežádá o přímou vojenskou pomoc na bojišti, nežádá o „zavření“ nebe.
Dnes může Ukrajině pomoci hlavně dodávka zbraní. Nutno přiznat, že jediné, v čem Rusko předčí Ukrajinu, je obrovské množství vojenské techniky. Přes tisíce kusů zničené techniky je v ruských arzenálech stále uloženo obrovské množství vojenské techniky ze sovětského období.
Poté, co ztratili více než 100 tisíc zabitých a zraněných vojáků a důstojníků, začali ruští generálové používat taktiku „spálené země“ – před ofenzivou jednotek – mnoho hodin a dokonce mnoho dní dělostřeleckých a raketových útoků na města a vesnice. jehož účelem je úplné zničení civilní infrastruktury a maximální poškození ohněm bránícím se ukrajinským jednotkám.
Mnohonásobná převaha v dělostřelectvu bohužel dělá tuto taktiku úspěšnou.
Hlavní pomocí Západu Ukrajině by proto měly být dodávky dělostřeleckých a raketových systémů, které svými vlastnostmi převyšují své ruské protějšky. Dosažení parity v palebné síle je rozhodujícím faktorem určujícím další průběh války.
Musíme přiznat, že poskytnutá pomoc, byť významná, je zjevně nedostatečná. Nejprve mluvíme o vícenásobných odpalovacích raketových systémech HIMARS. Jelikož jsou systémy HIMARS v maximální modifikaci s velmi vysokou přesností ničení, mají dostřel až 300 km. v Rusku si jasně uvědomili, že ztrácejí jediný významný „trumf“, a proto přešli na osvědčenou a někdy i účinnou taktiku zastrašování.
Jakmile se dodávky raketových systémů na Ukrajinu přesunuly od teoretických diskuzí k praktickým, objevila se řada prohlášení vysokých představitelů Ruské federace o „nepředvídatelných důsledcích“ takového „nezodpovědného“ kroku.
Dne 1. června ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci po své návštěvě Saúdské Arábie řekl: „Možné dodávky západních raketových systémů s více odpalovacími systémy na Ukrajinu vytvoří riziko zapojení třetích zemí do situace.“ Poukázal také na to, že Ukrajina již nyní překračuje meze slušnosti ve svých požadavcích na dodávky zbraní ze Západu. Podle obsahu a tónu prohlášení ministra Lavrova lze učinit hlavní vstup – vícenásobné odpalovací raketové systémy HIMARS jsou přesně to, co Ukrajina potřebuje, aby konečně zlomila agresivní plány Ruska.
Samostatně je třeba se zastavit u cynické a drzé maximy o „přechodu všech mezí slušnosti“. Zabíjet civilisty, ničit domy, školy a nemocnice, to je z pohledu Lavrova „slušné“, ale zasahovat do toho je „za hranicí slušnosti“. Během „slušné“ agrese na Ukrajině Rusko zabilo více než 260 dětí a dalších 460 zranilo a podle logiky ministra zahraničí Lavrova by do toho neměl nikdo zasahovat!
Zároveň, jasně podle kánonů vedení hybridní války, se proruští politici a experti se stejnými tezemi o nebezpečí eskalace, o nutnosti porozumět ruským zájmům a „zachovat si tvář“ aktivizovali na Západě.
Bohužel i politici první velikosti se zapletou do takových pochybných manipulací. Například francouzský prezident E. Macron a spolkový kancléř Německa O. Scholz pravidelně telefonují s V. Putinem o nutnosti zastavit konflikt.
Když dojde na tento druh vyjednávání, francouzští a němečtí vůdci si musí být vědomi, že ve skutečnosti vyjednávají s misantropem zabíjejícím děti, ale legálně s válečným zločincem. Z historického hlediska marnost jednání s Ruskem konstatoval již v 19. století O. von Bismark: „Nikdy nevěřte Rusům, protože Rusové nevěří ani sami sobě.“
Zastavit válku je možné pouze tehdy, když Rusko nedokáže zničit vše živé kolem sebe, takže nepočítá dny, měsíce nebo roky, jde o lidské životy.
Vraťme se však k Tyutčevově frázi. Říká se, že Fjodor Ivanovič Tyutčev nezištně miloval Rusko. Možná. Ale miloval ji, protože téměř polovinu života prožil v Mnichově a dalších evropských městech. A vůbec, takový vzorec se dá vysledovat, čím dál jste od Ruska, tím víc ji milujete, nebo se alespoň snažíte pochopit… Ukrajinci v tomto smyslu štěstí nemají…
