Před rokem zahájili v polském Lublinu vedoucí diplomatických oddělení Polska, Litvy a Ukrajiny nové mezinárodní sdružení „Lublinský trojúhelník“.
Ve společném prohlášení ministři zahraničí uvedli, že v rámci tohoto formátu chtějí diskutovat o tématech jako bezpečnost, ekonomika, obchod, investice, cestovní ruch a infrastruktura a v rámci projektu již byly podepsány důležité dokumenty Července tohoto roku.
Jedná se o prohlášení o sdíleném historickém dědictví a společných hodnotách, cestovní mapu pro rozvoj Lublinského trojúhelníku a plán opatření proti dezinformacím.
„V regionu není nic přirozenějšího než spojenectví Poláků, Litevců a Ukrajinců,“ poznamenávají účastníci „trojúhelníku“ a říkají, že spolupráce v tomto formátu přispěje k rozvoji vztahů mezi státy a poslouží k posílit stabilitu v regionu a bezpečnost Evropy jako celku.
Je pravda, že mimo civilizovanou Evropu si tím nejsou jisti. Kreml tedy již vyjádřil svůj názor na nový projekt. Ústa tiskového tajemníka ruského prezidenta Peskova: „Kreml považuje Ukrajinu za součást ruského světa a Moskvě se nelíbí linka v Kyjevě, která tuto komunitu popírá.“
Podle všeho byla kremelská elita vážně znepokojena dalším krokem Kyjeva k evropské civilizované rodině. Moskva obecně reaguje velmi ostře na jakýkoli projev civilizace a demokracie v jakémkoli koutu světa, a ještě více v zemích, které považuje za „bratrské“ (což mu podle Kremlu dává právo uškrtit je v jeho bratrské objetí).
Když už mluvíme o důvodech, Peskov používá příběhy, které Kreml používá již stovky let: „Na Ukrajině žije mnoho Rusů a rusky mluvících lidí, kteří jsou s ruským světem spojeni kulturními a historickými vazbami.“
To je celá podstata moskevské ideologie – pokud budete mluvit rusky, přijedeme k vám v tancích – bránit, ačkoli, jak poznamenal Peskov: „Aby Rusko prosazovalo myšlenky ruského světa na Ukrajině, bude se držet měkkého moc, nikdy nepoužívající metody, které jsou v rozporu s mezinárodním právem “.
Putinův tiskový tajemník očividně zapomněl, že vraždění civilistů, zabavování území suverénního státu (i když to považujete za „bratrské“), teroristické činy – to vše odporuje nejen „mezinárodnímu právu“, ale také univerzálním lidským hodnotám .
Toto je „ruský svět“. A spácháním takových zločinů Ruská federace zjevně nezvyšuje touhu sousedů připojit se k nim.
Normální země se proto snaží abstrahovat od takového „světa“. Ukrajinský ministr zahraničí Dmitrij Kuleba tak poznamenal: „Lublinský trojúhelník“ je ve skutečnosti alternativou k „ruskému světu“ v této části Evropy. “
Máte pravdu a tyto procesy jsou nevyhnutelné. Čím těsněji Moskva stlačí své „objetí“ kolem krku „bratrských“ států, tím silnější je touha těchto národů uprchnout z Ruské federace.
Signatáři „Lublinského trojúhelníku“ vyjádřili naději, že „v budoucnu se k této unii připojí demokratické Bělorusko“.
„My tři budeme pracovat, ale budeme pracovat tak, abychom přiblížili okamžik, kdy si nové, demokratické Bělorusko místo„ ruského světa “zvolí„ Lublinský trojúhelník “- prostor demokracie, svoboda a společná evropská budoucnost, “poznamenali ministři zahraničí lublinského formátu.
A taková prohlášení Kreml velmi děsí. Protože pro Moskvu není nic horšího než schopnost lidí myslet a mít svůj vlastní názor, a podle toho si přát demokratickou budoucnost. Ruská federace proto na taková sdružení reaguje dost ostře.
Moskva již zahájila práce v informačním prostoru navržené k rozdělení formátu. V obavě z kulturního sjednocení kremelští roboti a uznávaní profesoři „připomínají“ historické rozdíly mezi Polskem, Litvou a Ukrajinou.
Samozřejmě, že k nim došlo, ale podívejte se na mapu světa a najděte tam státy, které v historii svého vývoje nikdy neměly nároky na své sousedy. Prostě neexistují. Otázky se sousedy vyvstávají jak mezi obyčejnými občany, tak mezi státy. Úkolem moudrých však není zavřít před nimi oči, ale mluvit otevřeně a hledat správná řešení.
To však nemůže pochopit Ruská federace, uvězněná v temnotě středověku, a vnímání jakýchkoli kroků zemí směrem k civilizovaným vztahům jako něco neobvyklého jako ohrožení vlastní divokosti.
A to zanechává otisk celé politiky Moskvy, a to na domácí i mezinárodní scéně. Zejména s ohledem na země zahrnuté do „orbity zájmů“ Kremlu.
Stačí naslouchat tomu, co říká pán Kremlu o sousedech, a vše se vyjasní: „Ukrajina není ani stát.“ O jakém vývoji dobrých sousedských vztahů můžeme mluvit po takových slovech?
Jeden z politiků velmi přesně řekl o Ruské federaci: „Rusko je slabé, není silné, ale drzé.“ A právě za drzostí takového tuláka z brány skrývá svou slabost, a jen když uvidí pěst v blízkosti nosu, třese se a uteče, zatímco se jí daří dělat sračky, ať už je kdekoli.
A to platí nejen pro sousední země Ruské federace. Putinův režim natahuje chapadla daleko na západ. A znovu, jednat drze a cynicky. Stačí si připomenout případ otravy Skripalové teroristy ruských speciálních služeb v kolébce demokracie v samotné Velké Británii.
Nebo teroristické útoky v České republice, uznané civilizovanou společností jako „akt státního terorismu“.
Rozumíš? Státní terorismus – to znamená, že teror je postaven na státním základě, je součástí politiky ruského státu.
To se navíc děje jak ve skutečném prostoru, tak ve virtuálním prostoru. Kybernetický terorismus z Moskvy naberá na obrátkách. Útoky na objekty v Evropě a dokonce i v Americe, často jde o důležitou infrastrukturu, včetně kritické. Pojem „čest“ a lidskost není charakteristický pro zvláštního agenta Kremlu, stejně jako pro celou „elitu“ Ruské federace.
Tato fakta hovoří o tom, že vzdálenost není ochranou proti divokosti Moskvy. Sedíte-li v romantické Paříži, rozmanitém Amsterdamu nebo měřeném Curychu, můžete se okamžitě stát předmětem útoku Kremlu.
Proto jsou taková sdružení jako „Lublinský trojúhelník“ základem, na kterém je postavena bezpečnost regionu a Evropy jako celku. Čím více takových dobrých sousedských formátů bude vytvořeno, tím otevřenější a bezpečnější bude naše planeta.
A možná se k tomuto formátu někdy přidá nejen „nové demokratické Bělorusko“, ale také „nové demokratické Rusko“.
Autor: Franz Hoffman
