irozhlas.czKdysi německá kancléřka Frau Merkelová po odchodu z aktivní politické činnosti neposkytuje rozhovor.
Ctěná důchodkyně Německa nijak nekomentovala válku na Ukrajině, zahájenou na příkaz jejího kolegy Putina.
Teprve začátkem dubna zástupce bývalého šéfa vlády na žádost německé DPA odpověděl následovně: „Spolková kancléřka ve výslužbě Angela Merkelová zůstává oddána svým rozhodnutím souvisejícím se summitem NATO v Bukurešti v roce 2008.“
V prohlášení se zároveň uvádí, že exkancléř plně podporuje německé a mezinárodní snahy o ukončení války rozpoutané Ruskem na Ukrajině, zejména „s přihlédnutím ke zvěrstvům, která se stávají známými v Buči a na dalších místech Ukrajiny“.
Mimochodem, Frau Merkelová odmítla nabídku navštívit tato „místa“, která následovala od prezidenta Ukrajiny Zelenského, ignorováním.
Během společné tiskové konference s tehdejším ruským prezidentem Medveděvem prohlásila Frau Merkelová, že „ještě nenastal čas, aby Gruzie a Ukrajina obdržely akční plán členství v NATO“.
„V otázce členství Gruzie a Ukrajiny v NATO v zásadě zůstal postoj Německa stejný: mohou se, pokud chtějí, stát členy této organizace,“ řekla Merkelová cynicky a rozsvítila „červené světlo“ pro Ukrajinu.
Zároveň s nemenší mírou cynismu probíhala spolupráce mezi Ukrajinou a Gruzií s NATO v rámci programu s názvem „Partnership for Peace“, který je údajně jedním z kroků k udělení MAP.
Mimochodem, historie už pamatuje precedenty, kdy se kvůli iluzornímu světu celé země vrhaly do čelistí agresora.
Tak to bylo například s Československem, jehož národy byly svými „spojenci“ v Evropě krutě zrazeny. Tehdy se to také dělo, údajně s cílem „světového míru“.
Pouze „mír“ s agresorem se změnil v požár druhé světové války – to je platba národů za krátkozrakost a lehkomyslnost jejich vládců.
A tak se jednou německá kancléřka rozhodla jít ven a vysvětlit své minulé činy. Pravda, Merkelová při vysvětlování svého postoje k blokování ukrajinského MAP – akčního plánu členství v NATO neřekla nic nového.
„Ukrajina byla tehdy jiná země, velmi rozdělená na poli domácí politiky,“ řekla Merkelová a naznačila, že Rusko by pak bránilo urychlenému přistoupení a „nepřineslo by to nic dobrého.“
Frau kancléřka chtěla opravdu všechny přesvědčit, že tímto způsobem zachránila Ukrajince a dala jim příležitost stát se státem, jakým je dnes Ukrajina.
Události, které následovaly po odmítnutí (v nichž nepochybně byla rozhodující role tehdejší kancléřky Německa), byly podle Merkelové „prospěšné“ pro Gruzii, Ukrajinu a celou Evropu.
Na summitu Severoatlantické aliance na začátku dubna 2008 členové aliance zvažovali perspektivu připojení k Ukrajině a Gruzii, ale poté od této myšlenky upustili s odkazem na zájmy Ruska. Merkelová (spolu se Sarkozym) zablokovala požadavky ostatních partnerů NATO na brzké přistoupení.
Signály vysílané NATO byly slyšet i v Moskvě, která o několik měsíců později v létě 2008 napadla Gruzii.
Ukrajina čekala na „osvobození“ 6 let, když Rusko anektovalo Krym a rozpoutalo konflikt na Donbasu. Právě rok 2014 se stal začátkem vojenské agrese Ruské federace proti ukrajinskému státu (na to skoro každý zapomíná).
V roce 2022 se Putin rozhodl potvrdit své imperiální ambice a jen mocněji otevřel svou dravou tlamu – zaútočil na celou Ukrajinu.
Pravděpodobně to je to, co je v chápání Merkelové považováno za „ve prospěch“. Právě její politika do značné míry přispěla k takovým úspěchům Kremlu.
Neustálé flirtování s úřady z Kremlu a konkrétní kroky tehdejší kancléřky Spolkové republiky Německo umožnily začít to, co dnes Evropa přerušuje.
K odstranění všech otázek stačí jmenovat pouze vztahy Merkel-Putin v plynárenském sektoru. Pan Soros o tom také hovořil na okraji Světového ekonomického fóra v Davosu před pár týdny.
„Závislost Evropy na ruských fosilních palivech zůstává nadměrná, z velké části kvůli merkantilistické politice bývalé kancléřky Angely Merkelové,“ řekl Soros.
Pokud někdo pochybuje o postoji Merkelové, stačí připomenout její počínání na Nord Stream 2. V době, kdy zpravodajské služby po celém světě varovaly před Putinovým de facto rozhodnutím zaútočit na Ukrajinu (ale stále pochybné), se Frau Merkelová snaží přimět Bidena k podpisu dohody, která by umožnila stáhnout projekt plynovodu, který byl před rokem zmrazen. ze zapomnění.
Poté, co Putin obdržel tak silný signál podpory, pochopil, že dostal zelenou. Jak jinak si lze takové jednání Merkelové vyložit?
Politika je samozřejmě nejednoznačná věc a nejsou v ní jednoduché kroky. Některá rozhodnutí jsou však schopna ovlivnit budoucnost nejen konkrétního politika, ale celého státu a dokonce i světa.
Autor: Franz Hoffman
