Česká republika má kvůli okupaci z roku 1968 výjimečné předpoklady porozumět dnešní Ukrajině a Ukrajincům, jejichž země čelí brutální ruské agresi. Když válka na Ukrajině před 116 dny začala, vrátily se pamětníkům roku 1968 hrůzné obrazy ruských tanků v ulicích českých, moravských a slovenských měst, chápali napadení Ukrajiny jinak než mladší ročníky a jinak mu dodnes rozumějí.
Pak musíme přičíst 20 let normalizace prováděné československými komunisty podle moskevských not.
Básník, skvělý překladatel ruské literatury, Jan Zábrana o ní v denících Celý život napsal: „Tenhle způsob lhaní a vládnutí lidem samozřejmě není domácího původu. Jsou to sovětské praktiky, sovětské zkušeností, podle nichž si v Československu ,vládne lid´ prostřednictvím svých zástupců, v žádných svobodných volbách sice nezvolených, ale zato dosazených k výkonné moci okupačními armádami…“
Člověk si chtě nechtě položí otázku: Na čem se tenhle odpudivý režim drží v SSSR celá léta? Proč už jej dávno ti nešťastníci, ty napůl hladové miliony žijící o bramborách a o zelí, a ani toho nemají vždycky dost, nesvrhli, proč jej snášejí a trpí? Odpověď je jednoduchá: ,Všechno na světě je lepší než smrt.´ I hlad, i chození v hadrech, komunální byty se společnými kuchyněmi, připomínající králíkárny. Sovětští lidé dobře vědí, že vzbouřit se proti tomuhle režimu znamená být zlikvidován. To jim Stalin dostatečně důrazně vtloukl do hlavy na celé století.“
Status kandidáta vstupu do EU
Koneckonců rokem 1968 a počátečním odporem proti ruské okupaci začal svůj projev ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj před oběma komorami českého parlamentu.
Ale pomůže nám tahle podobná zkušenost držet s Ukrajinci, nepřestat jim pomáhat zbraněmi, finančně i morální podporou? Nezapomeneme na ně, když máme teď vlastních starostí nad hlavu? Bylo by to vlastně přirozené a odborníci na to mají i vysvětlení.
Ale jak před pár dny řekla první dáma Ukrajiny Olena Zelenská: „Pokud si svět na válku na Ukrajině zvykne, tak nikdy neskončí.“ A co hůř, v této podobě války – opotřebovávací, v sérii vleklých bojů bez velkých posunů – čas hraje pro putinovské Rusko.
Pamatujme na to a na naši historickou zkušenost. Česko má samozřejmě Ukrajinu jako prioritu svého předsednictví Evropské unii: zvládnutí uprchlické krize, poválečná obnova Ukrajiny, což je pro Česko obrovská ekonomická příležitost, energetická bezpečnost, posílení obranných kapacit…
Evropská komise udělila Ukrajině status kandidáta vstupu do Evropské unie, což je pro bojující zemi velké symbolické povzbuzení. Česko to správně podporuje a bude Ukrajině na dlouhé cestě k cíli hned na začátku – v čase našeho předsednictví – pomáhat.
Na Ukrajině denně umírají stovky jejích obránců, trpí miliony civilistů. Není nemravné jet v čase této kruté války na dovolenou, bylo by nemravné na Ukrajinu a Ukrajince zapomenout, přestat jim pomáhat a nechat je na pospas režimu, který Rusům „Stalin vtloukl do hlavy na celé století,“ řečeno s Janem Zábranou.
Autor: Petr Šabata
