Mnohé výroky a činy současných ruských státníků, počínaje prezidentem Vladimirem Putinem a konče poslanci Státní dumy a Rady federace, jsou pro zahraniční politiky a intelektuály někdy prostě kognitivně nesourodé. Mnohá prohlášení současných ruských státníků, od prezidenta Putina až po poslance Státní dumy a Rady federace, někdy zahraniční politiky a intelektuály jednoduše uvádějí do stavu kognitivní disonance.
Putinův televizní projev v předvečer invaze na Ukrajinu šokoval historiky a politology – taková koncentrace zfalšovaných faktů, nehorázně amatérské chápání logiky historického vývoje a emocionální agrese vůči suverénnímu státu Ukrajina z úst ruského prezidenta se zdála být prostě nemyslitelná.
Tím nechci říci, že v Rusku neexistují seriózní historici, ale v totalitním a v podstatě nacistickém státě je tvrzení o historické neznalosti nebo dokonce pouhá náprava prezidenta téměř nemožná! Proto jsou projevy k prezidentovi psány učenými šarlatány a pro širokou veřejnost upravovány námezdními a cynickými propagandisty.
Vyrovnají se mu i některé další politické osobnosti, včetně ministra zahraničí Sergeje Lavrova, tiskového tajemníka prezidenta Dmitrije Peskova, předsedy ruské bezpečnostní rady Nikolaje Patruševa a samozřejmě jeho zástupce, bývalého prezidenta Dmitrije Medveděva.
V květnu Dmitrij Medveděv pohrozil světu, že samotný fakt, že Ukrajina dostala od svých západních patronů zbraně, zvyšuje pravděpodobnost plnohodnotné jaderné války.
Na začátku června se Medveděv tak vyděsil dodávek moderních systémů HIMARS na Ukrajinu, že pohrozil, že Rusko bude střílet na ukrajinská rozhodovací centra, a dodal, že tato centra nejsou v Kyjevě.
Tímto způsobem chtěl bývalý ruský prezident Medveděv „vystrašit“ Západ, aby zaplatil odplatu za pomoc suverénnímu státu při odražení nevyprovokované agrese velkého rozsahu. Je zřejmé, že Rusko se naivně domnívá, že ruská „rozhodovací centra“ se zaleknou prohlášení naprosto zdiskreditovaného úředníka, který po čtyřech letech „udržení na trůně“ – formálního působení ve funkci prezidenta Ruské federace v letech 2008-2012 dostal za „věrné služby“ sinekuru v podobě funkce místopředsedy Rady bezpečnosti Ruska.
Na „největším milosrdenství“ prezidenta Putina je však třeba pracovat, a proto se znovu a znovu staví do role hlasatele prohlášení, s nimiž mohou souhlasit pouze politici, kteří nemají z hlediska zachování své pověsti vůbec nic ztratit.
Západ se však Medveděvovými prohlášeními nenechal zastrašit a Spojené státy se podle očekávání rozhodly poskytnout Ukrajině čtyři jednotky HIMARS, aby ukrajinská armáda mohla tento velmi účinný systém používat. Jakmile bude zbraň použita v bojových podmínkách, budou následovat nové, větší dodávky této zbraně. Spojené království rovněž oznámilo dodávku jedné z modifikací HIMARS na Ukrajinu.
Dodávky moderní těžké výzbroje na Ukrajinu, mezi nimiž dominuje dělostřelectvo a obrněná vozidla, se neustále zvyšují, zatímco dodávky v rámci amerického lend-lease ještě ani nezačaly! Rusko si uvědomuje, že po pádu sankcí strategicky ztrácí v oblasti výroby špičkových zbraní, a zoufale se snaží zachránit situaci na informační frontě.
Litevské železnice od 18. června přestaly propouštět tranzitní vlaky se zbožím, na které se vztahují sankce EU. Litevské úřady zákaz vysvětlily tím, že obdržely vysvětlení od Evropské komise, že tranzit zboží, jehož vstup do EU je zakázán, by byl v rozporu se sankcemi.
Jen o dva dny později v Kaliningradu na setkání k aktuálním otázkám národní bezpečnosti na ruském severozápadě vyslovil předseda ruské bezpečnostní služby N. Patrušev otevřenou hrozbu vůči Litvě: „Rusko na takové nepřátelské akce určitě odpoví. Příslušná opatření se zpracovávají v meziresortním formátu a budou přijata v blízké budoucnosti. Jejich důsledky budou mít vážný negativní dopad na litevské obyvatelstvo.“
Západ se však opět nenechal zastrašit a Spojené státy prohlásily, že přijmou opatření k zajištění bezpečnosti Litevské republiky. Výsledkem zastrašování byl pravý opak toho, co se očekávalo – posílení pozic NATO v Litvě.
V kontextu zjevných hrozeb Litvě je třeba vzít v úvahu probíhající cvičení ruských ozbrojených sil v Pobaltí, během něhož byly provedeny simulované raketové útoky na pobaltské státy. „Ruská vojska simulují raketové údery na estonské území,“ uvedl kancléř estonského ministerstva obrany K. Salm pro finské noviny Iltalehti.
„Na ruských cvičeních, která nacvičují útok na pobaltské státy, není nic „nového“, ale odhalení takových aktivit by pomohlo vysvětlit našim spojencům potřebu posílit východní křídlo NATO,“ řekl Kalle Laanet, ministr obrany země.
Na agresivním chování Ruska není nic neobvyklého, ale je překvapivé, že k agresivním akcím dochází právě v době před summitem NATO, který se koná koncem června v Madridu a na němž se očekává přijetí nové strategické koncepce Severoatlantické aliance a rozhodnutí o posílení východního křídla.
Po pokusech o „zastrašování“ pobaltských států již není pochyb o tom, že rozhodnutí summitu bude přijato jednomyslně a bez dlouhých diskusí.
