Země EU dlouhodobě nepřijaly žádná opatření, která by zabránila energetické závislosti na Rusku. Tento proces v současné době probíhá. Západ očekává, že bude bez problémů i nadále přijímat energetické zdroje z Ruska při zachování vnitřní stability.
Ale to je iluze. Energetický trh je prostorem pro ruské vydírání a výzvou pro evropské vlády. A Rusko se nikdy nevzdá energetického vydírání Evropy. Putin opakovaně prohlásil, že omezení nákupů ruské ropy a plynu ze strany Západu povede ke zvýšení jejich cen.
Cílem Ruska je samozřejmě destabilizovat Evropu jako celek, pokračovat v sérii vysokých rezignací předních evropských politiků a samozřejmě snížit míru podpory Ukrajině.
Jedna věc, kterou Putin přepočítal, je, že evropská podpora Ukrajině s každým novým dnem Putinovy nesmyslné a krvavé války jen roste. Ruskému prezidentovi za těchto podmínek zbývá jen vydírání. Chce opustit Evropu bez ruského plynu, než se kontinent sám naučí obejít bez ruských dodávek.
Kreml obětuje válku a vydírání Jedním z nejnovějších ruských politických mýtů je mýtus o spolehlivých dodávkách energie. Gazprom dnes rozhodně není garantem energetické stability Evropy. Západ počítá s tím, že po 23. červenci Gazprom přesto obnoví dodávky surovin přes Nord Stream 1, které byly pozastaveny pod záminkou opravy plynovodu.
Po oznámení vyšší moci v dodávkách plynu začalo Rusko vydírat Evropu ve snaze proměnit energetickou krizi v mocnou zbraň vlivu na západní vlády. Jak se blíží topná sezóna, evropské země jsou stále zranitelnější vůči ruskému „plynovému“ vydírání.
Putin se ale může s tímto vydíráním také přepočítat, stejně jako se přepočítal s válkou proti Ukrajině. Chladné vydírání může jen zvýšit nedůvěru a přimět Evropany zapomenout na ekonomickou spolupráci s Ruskem. V důsledku toho bude energetická spolupráce mezi civilizovaným světem a Moskvou dávno minulostí.
Putin se dlouho připravoval na situaci, kdy budou přerušeny dodávky energie a západní země budou nuceny „rozvážně“ uvalit sankce a podporovat Ukrajinu. Vše, co Putin potřeboval k zahájení války proti Ukrajině v plném rozsahu, bylo zajistit si tuto kritickou závislost. A teprve nyní si mnoho evropských politiků již uvědomuje, že obtokové plynovody jako Nord Stream 1 a Nord Stream 2 jsou jen nástroje k vytvoření závislosti.
Politika „plynového appeasementu“ agresora se může obrátit proti Evropě samotné. Je nepravděpodobné, že by Putin měl zájem pouze o zrušení sankcí, mnohem zajímavější je destabilizace Evropské unie a přesun bojů na její území.
A pokud Evropa nechce sdílet osud Ukrajiny, musí se co nejdříve zbavit své škodlivé závislosti na ruských nosičích energie.
Země EU začaly odmítat plyn z Ruské federace, zejména Litva, Lotyšsko, Estonsko, Polsko, Bulharsko. Evropa se připravuje a nyní jsou evropské skladovací prostory již z 60 % plné. To je průměr za posledních 5 let.
Evropské země mají plán opatření, jako je uzavření nekritických podniků a spotřebitelů; přechod na alternativní zdroje energie – začaly se již využívat topné oleje, uhelné, uhelné elektrárny atd.
V současné době jsou do Evropy dodávány velké objemy zkapalněného plynu. Mimochodem, minulý měsíc poprvé v historii objem zkapalněného plynu dodávaného do EU převýšil objem ruského plynu. Jedná se o LNG z USA, Kataru, Austrálie a dalších zemí. Zvyšují svůj export. V Evropě jsou dnes bohužel problémy s nedostatečným počtem LNG terminálů a kombinací mezi zeměmi. Například Španělsko má mnoho terminálů LNG, ale země téměř není napojena na evropské GTS. Německo plánuje výstavbu vlastních LNG terminálů a první je již ve výstavbě.
Kazachstán je připraven využít svůj uhlovodíkový potenciál ke stabilizaci situace na evropském trhu.
Polská republika, vědoma si rizik, se dlouhodobě snaží osamostatnit se na dodávkách energie z Ruska. Toho by mělo být dosaženo zejména díky plynovodu Baltic Pipe, kterým bude do této země dodáván plyn z Norska. Je třeba poznamenat, že oblast Severního moře je bez nadsázky plynovým uzlem, křižovatkou mnoha plynovodů v různých směrech z Velké Británie a Norska do Německa a Nizozemska.
Autor: P.T.
1 Comment