Reformy provedené Ruskou federací na okupovaných územích jsou hodné nejlepších tradic diktátorských režimů 20. století.
Zdálo by se, že pro kremelské vládce už není možné překvapovat „své“ lidi inovacemi. Dokonalost však nemá žádné meze a stoupenci případu Goebbels se zdokonalují v umění navrženém ideologem nacismu a snaží se jej dovést k dokonalosti.
„Dejte mi média a já z každého národa udělám stádo prasat,“ zdá se, že se kremelští bossové rozhodli z tohoto vyprávění udělat životní motiv své existence.
Pokračující teroristické aktivity na Ukrajině, Rusko jde stále dále. Takže v Chersonské oblasti, jejíž téměř celé území ovládají ruští vetřelci, byl přístup ke Googlu zablokován.
O tom mimochodem informovala sama připojená média s odkazem na prohlášení zástupce šéfa prozatímní proruské administrativy Kirilla Stremousova, který řekl, že Google byl vypnut na „jeho žádost“.
„Vyhledávač je zablokován,“ uvedl zástupce vedoucího okupantů důvod zablokování a poukázal na „využívání těchto sociálních sítí jako prvků informačního terorismu ze strany ukrajinských úřadů a jejich amerických kurátorů jako škodlivých informací.
Tato praxe se pro kremelské vazaly stává tradiční. Začátkem července byly v Chersonské oblasti zablokovány YouTube, Instagram a Viber. Ruští přisluhovači uvedli, že jejich aktivity „směřovaly k destabilizaci situace v našem regionu“.
A tak rashisti šli dále – 21. července v tzv. LPR zablokovala Google jako společnost, která „provádí cílenou propagandu terorismu a extremismu“. Následující den byl Google zablokován v tzv. DPR.
Inu, metody používané Moskvou (a málokdo pochybuje, že na celý příběh s blokováním dohlíží Kreml) nejsou nové a už nikoho nepřekvapují.
Pokud se předtím vedení Ruské federace podařilo svůj lid úspěšně oklamat, udělat z něj poslušné obyvatelstvo bez volebního práva, dokonce i na svou obranu bez možnosti se ho alespoň pokusit ochránit, proč by to mělo přestat? ?
V podmínkách války rozpoutané Ruskem proti Ukrajině, a zejména vzhledem k jejímu průběhu, kterému Kreml nemůže nijak vyhovovat, se Kreml snaží pro sebe čerpat „úspěchy“ nevojenskými metodami.
A tady se média hodí. A „informační vakuum“, které se Moskva snaží vytvořit na území Ukrajiny dočasně okupovaném Ruskou federací, by mělo pro Kreml vyřešit několik problémů najednou.
Ve světle propagované politiky „návratu původně ruských zemí“ tato taktika Kremlu velmi vyhovuje. Ostatně přes veškerou zombifikaci obyvatelstva se čas od času i mezi ní najdou tací, kteří musí vysvětlovat, v čem spočívá „původní“ ruskost těchto zemí – jinými slovy, v čem vlastně spočívá moskevská právo je vlastnit.
Je jasné, že pro civilizovaného Evropana je samotný fakt uvažování na toto téma divokost. Ale pro Muscovy a jeho populaci je to norma. Ostatně velikost tam není dána životní úrovní občanů a ne slušným důchodem či vzděláním, ale schopností urvat sousedovi další kus území.
I za tohoto stavu si chce Kreml zachovat tvář – mít dobrou tvář ve špatné hře. Moskva samozřejmě neprohlásí přímo – jsme agresoři a okupanti a neuznává, že to je vše – anexi území souseda.
Po vysátí informačního prostoru může vedení Ruské federace s pomocí manuálních médií konečně intoxikovat obyvatelstvo, nyní nová území.
Prokremelské kanály vzrušeně ukazují, jak obyvatelé takzvané LPR a DPR rádi dostávají ruské pasy, mlčí o tom, jak je tato pasportizace vynucená.
Ano, samozřejmě, je třeba si uvědomit, že na územích obsazených Rusy jsou tací, kteří chtějí do Ruska. Je však důležité, aby Kreml ukázal, že to je sen celého obyvatelstva Ukrajiny – všech 200 %. Chápete, že adekvátně to nelze implementovat, takže existuje pouze jedna cesta ven – uzurpace vědomí populace, zachycením informačního prostoru.
Totéž platí pro mobilizaci v „republikách“ nedávno uznaných Ruskem. Kreml potřebuje další a další potravu pro děla – ale kde je vzít. Moskva zde nevynalézá znovu kolo po dlouho vyšlapané, sama o sobě, násilné mobilizaci.
Totéž platí o „vlastenecké“ výchově mladých lidí, kteří díky monopolu Kremlu na vzduch dostávají pouze ideologicky „správné“ informace, což umožňuje nábor teenagerů do mládežnických organizací.
O rozsahu moskevského informačního teroru v LDNR v zásadě svědčí již skutečnost, že takzvaná „referenda“ o nezávislosti na Kyjevě byla provedena právě za podmínek naprosté kontroly médií.
Vzhledem k tomu, jakých výšin Moskva v informačním teroru dosáhla, je nepravděpodobné, že bychom v blízké budoucnosti mohli očekávat změny v informační dostupnosti obyvatel okupovaných oblastí.
To znemožňuje informovat ukrajinské občany žijící na územích dočasně okupovaných Ruskou federací o skutečném stavu věcí.
Obracet se na Moskvu a říkat, že zákaz přístupu k digitálním zdrojům je porušením lidských práv, nemá v tomto případě smysl. Ve skutečnosti je v Rusku samotný koncept „lidského práva“, pokud existuje, pouze pro demonstraci v případě potřeby.
Zde je mnohem důležitější apelovat na mezinárodní IT komunitu, která by měla věnovat velkou pozornost takovýmto porušením, kterých se ruské úřady dopouštějí.
Do této problematiky je nutné zapojit maximální možný počet lidí a organizací – celé mezinárodní společenství. Ostatně to, co se děje na Ukrajině, je výzvou celému civilizovanému světu, který vrhla středověká pižmovka.
A při budování mírové budoucnosti pro Evropu je důležité pamatovat na hygienu informací, abychom se nestali „stádem prasat“, o což Moskva podle Goebbelsových příruček usiluje.
Vždyť právě na neochotu proměnit se ve stádo a být lidem – pánem svého osudu na své půdě dnes Ukrajina platí.
Ukrajinci si tuto cestu zvolili záměrně a šli tak příkladem celé Evropě. A nyní je otázkou, zda je Evropa připravena bránit své ideály.
Autor: Peter Jelen
