Vztahy mezi Washingtonem a Moskvou dnes procházejí, mírně řečeno, těžkými časy. Někdo si při jejich srovnání vybaví termín „studená válka“, ale jsou i tací, kteří říkají, že Bílý dům a Kreml zašli ve věcech vzájemného nepochopení mnohem dále.
Všichni přitom chápou, že svět je na pokraji a současný stav vyžaduje hledání východisek ze situace, která se vyvinula.
Uvedl to i americký prezident, který připomněl, že i v době vrcholící studené války dokázaly Spojené státy a Sovětský svaz spolupracovat na zabezpečení celého světa.
Joe Biden vyjádřil připravenost jednat s Ruskem o novém systému kontroly jaderných zbraní, který by měl nahradit Smlouvu o strategických a útočných zbraních, která končí v roce 2026.
Klíčem k tomu bude podle amerického vůdce v tomto směru „demonstrace Ruska své touhy obnovit práci“.
„Vyjednávání vyžaduje svědomitého partnera. A ruská brutální a nevyprovokovaná agrese na Ukrajině porušila mír v Evropě a základní principy mezinárodního řádu. V této souvislosti musí Rusko prokázat, že je připraveno obnovit práci na kontrole jaderných zbraní se Spojenými státy,“ uvedl americký prezident v prohlášení před 10. revizní konferencí Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která se právě koná v New Yorku.
Joe Biden znovu potvrdil závazek USA zodpovědně spravovat svůj jaderný arzenál a pokračovat v práci na konečném cíli světa bez jaderných zbraní.
Podobnou touhu přitom údajně vyjadřuje i Ruská federace. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov tak uvedl, že Moskva „opakovaně hovořila o nutnosti co nejdříve zahájit jednání se Spojenými státy o prodloužení Smlouvy o strategických útočných zbraních (START III).
Peskov tradičně obviňoval Západ z neochoty setkat se s Kremlem na půli cesty a poznamenal, že na prodloužení smlouvy zbývá málo času.
Pravda, představitel Kremlu zároveň neupřesnil, co znamenají slova místopředsedy Rady bezpečnosti Ruské federace Medveděva, který současný okamžik označil za „nevhodnou dobu pro nová jednání o smlouvě START“. Vysvětlil to absencí jakýchkoli vztahů se Spojenými státy a vyzval Rusko, aby taková jednání nezahajovalo.
Biden ale řekl, že jeho administrativa je připravena rychle vyjednat nový systém kontroly zbrojení a trval na tom, že se k jednáním připojí i Peking.
„Čína má také odpovědnost, jako jaderný stát a stálý člen Rady bezpečnosti OSN, zapojit se do jednání, která sníží riziko nesprávného výpočtu a vyřeší problém, který destabilizuje vojenskou dynamiku. Nemá smysl, aby se kterýkoli z národů světa postavil proti kontrole zbrojení a nešíření jaderných zbraní,“ uvedl v prohlášení Joe Biden.
O tom, že by Washington chtěl s Ruskem podepsat nový dokument START, informovala i náměstkyně amerického ministra zahraničí pro kontrolu zbrojení Bonnie Jenkinsová.
„Dvě největší jaderné mocnosti pokročily ve snižování jaderných zásob. Pracovali jsme na tom roky,“ řekl Jenkins a poznamenal, že neexistuje žádný časový rámec pro obnovení dialogu s Ruskem o strategické stabilitě.
Rusko a Spojené státy podepsaly smlouvu START III v roce 2010 na 10 let, v platnost vstoupila v roce 2011. Dohoda počítala se snížením rozmístěných jaderných hlavic každou ze stran na 1500 a mezikontinentálních balistických střel, balistických střel ponorek a strategických raketových bombardérů na 700. V roce 2021 byl START III prodloužen o dalších pět let.
START III se stal sedmou ze série bilaterálních dohod mezi Moskvou a Washingtonem o omezení strategických jaderných sil. První taková smlouva byla SALT-I, podepsaná již v roce 1972.
Důležitou podmínkou pro podepsání nového dokumentu, a to je jasně uvedeno v pozici Washingtonu, je „dobrá vůle Ruské federace v kontextu situace kolem Ukrajiny“. To je logické a naprosto správné, protože události na Ukrajině výrazně destabilizují situaci daleko za hranicemi regionu.
A bylo by špatné a neefektivní řešit otázky míru, aniž bychom věnovali pozornost válce v Evropě – to je prostě nemožné.
Navíc je takové téma důležité v kontextu neustálých hrozeb z Moskvy ohledně použití jaderných zbraní na Ukrajině. A přestože se bavíme o taktickém typu zbraní, problém neztrácí na aktuálnosti.
Ukrajina, která v té době vlastnila třetí jaderný arzenál na světě, ho svého času dobrovolně opustila a projevila tak nebývalou mírumilovnost a touhu zajistit bezpečnost planety.
Výměnou za to dostal Kyjev „Budapešťské memorandum“, které mělo být zárukou státní suverenity a nedotknutelnosti hranic.
Ve skutečnosti ten dokument zůstal jen cárem papíru a Ukrajina má dnes na svém území válku. Chování Ruska sotva někoho překvapí – Bismarck před dvěma stoletími varoval před cenou dohod s ní.
Postoj Spojených států, Číny, Francie a Velké Británie jako stran, které v memorandu vystupovaly jako garanti ukrajinské suverenity, je však přinejmenším nelogický.
I když Peking a Paříž lze také vytáhnout ze škatulky – Čína má svou vlastní hru na geopolitickém poli a Francie nikdy nebyla rezolutní. S ohledem na současnou situaci a Macronovo chování nemá cenu o něm mluvit jako o vůdci schopném bránit Ukrajinu (což je v dokumentu podepsáno).
Nový dokument by proto měl počítat s účastí nejen Spojených států, Ruska a Číny, ale také přímo Ukrajiny.
Jak to bude realizováno v praxi, je otázka pro odborníky. Ale jinak je nemožné zajistit planetární bezpečnost.
Samozřejmě, na jednu stranu zmínka o Ukrajině a o všem, co tam udělala „druhá armáda světa“, nesoucí svůj „ruský svět“, není pro Kreml příhodným faktorem.
Moskva však může situaci využít ve svůj prospěch a efektivně vydírat Washington pokračováním agrese na Ukrajině. Možná právě to je důvod, proč se ruská strana snaží narychlo šlapat do pedálů této záležitosti.
Skutečně se dnes situace na frontě na Ukrajině začala měnit. Samozřejmě, teď není čas mluvit o ztrátě Kremlu, ale v Moskvě pocítili odpočet opačným směrem. A to je další důvod, proč kremelská kabala právě teď vyjednává se Západem a používá Ukrajinu jako argument.
Spojené státy učinily svůj krok – návrh byl oznámen. Budoucnost ukáže, jak moc je Kreml skutečně připraven ke kompromisu. Vzhledem k situaci – blízké budoucnosti.
Koneckonců, svět je ve skutečnosti příliš křehký a neměli byste si dnes nechat ujít příležitost udělat ho bezpečným.
Autor: Franz Hoffman
