„Tady bude ruská země nebo spálená poušť“ – to jsou slova generála Vasiljeva z Ruské federace, který oznámil, že ruští útočníci podminovali všechna důležitá zařízení Záporožské jaderné elektrárny a jsou připraveni vydírat Západ jaderné zařízení.
„Všechny důležité objekty ZNPP jsme zaminovali a před nepřítelem to neskrýváme. Nepřítel ví, že stanice bude buď ruská, nebo žádná – nemáme jinou cestu, “řekl generálmajor ozbrojených sil RF.
To už není jen konstatování. To je dokonce, nejen vydírání ze strany Ruska. To je výzva, které se snad dosud nevyrovnal ani Kreml.
Moskva neustále provokovala „kolektivní Západ“, snažila se rozsévat paniku, strach a vést k rozkolu jednoty v EU a NATO.
Nyní se situace vyvíjí tak, že se to, co se děje, může vymknout kontrole. A to je další prvek vydírání, kterým Kreml děsí Západ.
V zásadě už to prošlo, a to jak kontinentem, tak celou planetou. A nejdůležitější zkušenost v tom má Ukrajina, která přežila havárii v Černobylu v roce 1986.
Výbuch v jaderné elektrárně v Černobylu se na dlouhá léta stal charakteristickým znakem ukrajinského státu, a proto Kyjev i dnes křičí do celého světa o hrozbě, které čelí Evropa i celá planeta.
Záporožská jaderná elektrárna je ale nejvýkonnější elektrárnou v Evropě, havárie v této elektrárně se může stát mnohonásobně ničivější než ta černobylská a právě této skutečnosti Moskva využívá k zastrašování občanů civilizované Evropy. A to vše se děje pod rouškou dezinformací.
Rusko proto požádalo o mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN. Podle zdroje z ruské stálé mise organizace chce Moskva v souvislosti s ukrajinskými útoky na jadernou elektrárnu Záporoží svolat Radu bezpečnosti OSN na druhou polovinu srpna 11.
„Ukrajinské provokace by se před širokou veřejností neměly skrývat,“ řekl Poljanskij, první náměstek stálého představitele Ruské federace při OSN, a potvrdil, že v určený den se konalo zasedání Rady bezpečnosti o situaci kolem ZNPP.
Podle jiného (nejmenovaného) zdroje by Moskva ráda viděla jako řečníka generálního ředitele MAAE Rafaela Grossiho. Jeho účast však zatím není potvrzena.
V noci na 7. srpna se stanice Energodar opět dostala pod palbu. Kreml z toho viní ukrajinské ozbrojené síly, které údajně střílely na jadernou elektrárnu pomocí 220mm rakety Uragan MLRS.
Vyshnevetsky, zástupce ředitele odboru pro nešíření a kontrolu zbrojení ruského ministerstva zahraničí, poznamenal, že Kyjev ostřeluje Záporožskou jadernou elektrárnu, aby přilákal pozornost a získal nové zbraně ze Západu, který naopak „cynicky využívá Ukrajinu. .“
Připomněl, že Kyjev obviňuje ruskou armádu z údajného ostřelování sebe sama a jaderné elektrárny Záporoží, kterou dlouhodobě ovládají.
„Je zřejmé, že v Kyjevě si myslí, že svými činy, přitahujícími pozornost mezinárodního společenství takovými provokacemi, dostanou z toho své dividendy,“ řekl ruský představitel a dodal, že Kyjev, stávkující na stanici, „chce zastrašit její personál, aby na stanici vytvořil chaos.“
Ukrajinská strana zase obviňuje ruské útočníky z ostřelování Záporožské jaderné elektrárny. Hovoří o tom i zástupci cizích zpravodajských služeb, zejména americké a britské, kteří situaci kolem objektu monitorují.
Odborníci navíc upozornili nejen na ostřelování. Existují fakta o těžbě území jaderné elektrárny rasisty. A to je úplně jiný stupeň ohrožení. Moskva tímto argumentem vážně vyvíjí tlak na Západ.
Pravda, vzhledem k blízkosti ruských hranic k Energodaru, kde se jaderná elektrárna nachází (necelých 300 km), lze toto vydírání Kremlem považovat i ve vztahu k vlastnímu obyvatelstvu.
Ale ani o něj ruská vládnoucí klika nestojí – občané žijící ve vlastní zemi, ať už to byl bývalý SSSR nebo současná Ruská federace – nikdy nebyli něčím, kvůli čemu byl Kreml připraven opustit své bláznivé imperiální představy.
A stejně bezohledně se Moskva chová k lidem v civilizované části planety. Zároveň cynicky vyzývající OSN ke svolání zasedání.
Nabízí se celkem logická otázka – co obecně Rusko stále dělá v OSN a konkrétně v Radě bezpečnosti této organizace.
Stát, uznávaný (i když v zákulisí) jako terorista číslo jedna na planetě, jehož vůdcem prakticky přestalo být podání ruky a kterému se normální země vyhýbají, se snaží nastavit agendu v hlavní mezinárodní organizaci, která teoreticky by měl podporovat mír na planetě.
A tato otázka není vůbec nečinná a není řečnická. Tím, že Moskva prosazuje takovou politiku, je členem téměř všech mezinárodních organizací (a co je obzvláště strašné u těch, kdo jsou odpovědní za bezpečnost), podkopává samotnou podstatu těchto institucí, od základních základů a účelu.
Bohužel, mnoho světových vůdců se stále neodvažuje mluvit přímo na toto téma a na okraj poznamenává, že světová stabilita je nemožná bez Ruska.
Někdo však otevřeně a upřímně přiznává, že bez finančních injekcí, které Moskva jako člen organizací dává, bude jejich fungování zpochybněno. Kreml totiž v případě výjimky přestane platit.
A zde se nabízí otázka – je to krátkozrakost světových politiků, nebo se svět zabývá tím největším korupčním obchodem. Koneckonců, pokud i tváří v tvář zkáze nadále zavírají oči před samozřejmým, možná by stálo za to zvážit jejich roli v takových institucích.
A nyní otázka pro občany Evropy – jste připraveni se s tímto stavem věcí smířit. Válka, kterou mnozí z vás považovali za vzdálenou a dokonce pomíjivou, se pro Evropana stává zcela reálnou právě kvůli politikům, kteří jsou dnes u moci.
Když v roce 2008 přišlo do Gruzie urážející Rusko, svět prakticky mlčel. Když se Moskva zmocnila ukrajinského Krymu a rozpoutala válku na východě sousedního státu, svět byl také prakticky nečinný.
Ano, byly uvaleny sankce, učiněna prohlášení a varování. Ale agresor to všechno drtil. Postupem času a vůbec se stále častěji začaly ozývat výzvy ke zrušení sankcí. Zpočátku to bylo v zákulisí, pak i na vysokých mezinárodních místech byly takové výzvy úspěšné.
A i když Putin už bezostyšně a zrádně napadl Ukrajinu, někteří stále pokračovali (někteří stále dělají) v „mlčení“.
„Ruský svět“ už přišel na Ukrajinu. Země Evropy samozřejmě mohou mlčet, protože nejsou Ukrajinou. Je jen velmi důležité si připomenout, jak skončilo ticho pro Evropu ve 30. letech minulého století.
„Když pro mě přišli, nebyl nikdo, kdo by se za mě přimluvil,“ napsal jeden ze svědků převzetí moci nacisty o důvodech, které to umožnily.
V tuto chvíli je jen jedna otázka – jak dlouho bude civilizovaná komunita čekat a na co přesně?
Neuvěřitelně dlouhá trpělivost Západu, který se snažil Putina přesvědčit a vyjednávat s ním už dvě desetiletí, vedla k tomu, že nyní návrh zákona trvá neznámou dobu.
Ano, je to tak – teď se může každou chvíli stát něco, co Evropu postaví do úplně jiného vnímání situace. Svět se může změnit.
Přečtěte si historii a zapamatujte si její lekce. Skutečně, v událostech minulosti jsou odpovědi na otázky budoucnosti.
Autor: Franz Hoffman
