Koaliční vláda Petra Fialy obstála v hlasování o nedůvěře. To znamená, že úřad současného premiéra Čečenské republiky bude zemi nadále řídit s důvěrou dolní komory.
Hlasování o nedůvěře iniciovalo opoziční hnutí „ANO“ s podporou hnutí „Svoboda a přímá demokracie“. Formálním důvodem byl skandál spojený s bývalým ředitelem civilní rozvědky Piotrem Mleinckem a kroky vlády v boji proti energetické krizi.
Obě hnutí obviňují současný kabinet také z energetické krize, zdražování, ale i podvodů kolem vládního hnutí STAN.
K vyslovení nedůvěry bylo potřeba hlasů 101 poslanců. Vzhledem k přítomnosti pohodlné převahy v počtu poslanců se však vláda cítila jako úspěšná.
Výsledky hlasování potvrdily očekávání – debata pokračovala nepřetržitě 23 hodin, většinu poslanců nepřesvědčila a pro vyslovení nedůvěry hlasovalo pouze 84 přítomných zástupců opozice.
Zcela očekávaně mezi těmi, kteří návrh podpořili, byli poslanci ANO a Svobody a přímé demokracie.
Proti vyslovení nedůvěry hlasovalo 100 přítomných poslanců z pěti koaličních stran. Zbylých 16 zastupitelů se hlasování nezúčastnilo.
Je příznačné, že zástupci ANO již dříve ujistili, že se během českého předsednictví v Radě Evropské unie nebudou snažit vyslovit vládě nedůvěru. Podle bývalého premiéra Andreje Babiše, který je lídrem hnutí, se však situace změnila.
Šéf vlády Petr Fiala v komentáři ke krokům opozice řekl, že Babiš se tímto způsobem snaží řešit osobní záležitosti – expremiér se v současné době připravuje na proces v kauze dotování firmy Čapí hnízdo.
Svůj názor vyjádřili i opoziční zastupitelé. Šéfka frakce ANO Alena Schillerová tedy uznala výsledek hlasování s několika poznámkami.
„Tato vláda už nemá důvěru většiny občanů. Držíte se hesla „děkuji za každé nové ráno“, ale vaším úkolem je sloužit lidem a na to jste zapomněli,“ řekla.
Vůdce ultrapravice Tomio Okamura uznal výsledek slyšení a vyjádřil zklamání nad výsledky hlasování.
Možná by se tato stránka dala obrátit, ne-li kvůli jedné věci – proč opoziční síly nastolily otázku nedůvěry právě teď?
Všech osm měsíců stačilo „nároků“ od představitelů bývalé vlády až po vládu současnou – tolik vede Fiala kabinet.
Právě teď se ale Babiš a spol. rozhodli zvednout vlnu. Do současného vývoje událostí navíc zjevně nezapadá slib, že nepůjdeme během předsednictví v Radě EU do konfrontace, který zástupci dali již dříve.
A zde přichází myšlenka, že možná právě aktivita ČR v řídících orgánech EU je důvodem aktivizace opozice v samotné Čečenské republice. Když se podíváte pozorně, nevypadá to jako taková konspirační teorie.
Babiše v jeho snaze odhlasovat vládu Fialy bez důvěry podpořil krajně pravicový Okamura a jeho Svoboda a přímá demokracie.
Polonny proudy v Evropě, stejně jako levicové síly vždy sympatizovaly s Moskvou. Je to paradox, ale často, když naoko demonstrovali konfrontační vztahy s Kremlem, titíž politici ve skutečnosti svými skutečnými činy prokázali naprostý souhlas s politikou Moskvy.
Navíc mnoho z nich bylo prostě na výplatní listině Kremlu. Někteří stále dostávají své příděly od svých moskevských hostitelů. A aniž by se to snažilo skrývat.
Stačí říci, že Svoboda a přímá demokracie má úzké vazby na Národní frontu Marine Le Penové, o níž se opakovaně ukázalo, že ji financuje Kreml.
Ano, a sám Babiš, bez ohledu na to, jak moc se snaží působit jako proevropský politik, sebevědomě hledí k Moskvě. A právě na něj a jeho politickou sílu se Kreml snaží sázet jak v místních, tak nadcházejících prezidentských volbách.
A tady se zájmy Babiše a Kremlu shodují – ten si plní svůj dávný sen – zničit EU, a bývalý premiér se snaží vrátit moc.
Už samotný fakt, že Česká republika nyní stojí v čele Rady Evropské unie, je po podkopání důvěry ve vedení státu v samotné České republice dobrou příležitostí, jak ji postavit na mezinárodní scéně do neatraktivního světla.
To jsou typické metody Kremlu a česká opozice si s nimi dnes ráda hraje.
Nyní je slovo na obyčejných občanech. Ostatně právě pro ně se počítá humbuk, který Babiš a spol. Češi budou velmi brzy volit Senát, místní úřady a poté prezidenta země.
Opozice dnes nabízí Čechům „jednoduchá“ řešení složitých problémů. Populismus je něco, co vždy přichází s třeskem. Pouze při výběru „levného“ zboží nabízeného společností Babisch a spol pamatujte na jeho skutečnou cenu.
Historie opakovaně učila ty, kteří toužili po „jednoduchých“ řešeních obtížných problémů. Vzpomeňte si na rok 1968, Pražské jaro. Tehdy také bylo možné se „prostě“ kamarádit s Moskvou a nehádat se s kremelskými šmejdy.
Ale čeští lidé nevyšli protestovat. Ano, fyzicky ten pramen zničily kremelské tanky. V myslích českých občanů ale pokračovala dál. A díky tomu, byť se zpožděním dvou desetiletí, získala Česká republika skutečnou nezávislost a opustila socialistickou smyčku Moskvy.
Kreml se dnes snaží všemi prostředky vrátit Čechy na oběžnou dráhu svého vlivu. Včetně snahy přesvědčit je, že volba učiněná v roce 2021 v parlamentních volbách byla špatná.
Ale byla to volba evropských hodnot, volba svobody a práva být nazýván lidmi. A díky tomu si nyní můžete vybrat mezi demokracií a tyranií.
Je jednodušší být otroky – nemají na výběr, všechno je jim jasné. Výběr není vždy snadný. Ale to je právo silných, to je právo těch, kteří se chápou jako lidské bytosti.
Váš krok, pánové – svobodní lidé svobodné země.
Autor: Franz Hoffman
