Kyjev se stal členem Paktu svobodných měst. Pondělního jednání v Praze o partnerství, spolupráci a obnově ukrajinských měst se osobně účastnil i starosta hlavního města Ukrajiny Vitalij Kličko. V rozhovoru pro ČT, který vedl moderátor Jakub Železný, hovoří o současné situaci ve městě a plánech budoucího rozvoje. Kličko říká, že jako vždy je velmi rád, že může přicestovat do Prahy. „Mám to město opravdu rád,“ prohlašuje.
Přijel jste opět po pár dnech?
Po pár dnech. V Česku, respektive v Československu jsem strávil několik let jako dítě. Stále tu trochu cítím svůj domov, protože mám krásné vzpomínky na minulost zde. Jsem tady rád, ale hlavním důvodem bylo, abych se sešel s evropskými starosty a podepsal zde v Praze Pakt svobodných měst, a stali jsme se tak součástí evropských měst. Protože Kyjev je Evropské město a Ukrajina je evropská země. Geograficky, historicky i duševně jsme Evropané.
A politicky?
Náš hlavní cíl je stejný, jako mají evropské země.
A co tedy politicky?
Musíme udělat několik domácích úkolů, abychom se evropskou zemí stali i politicky i s evropskými právy. Právě teď bojujeme na Ukrajině válku a všichni musí pochopit, že důvodem, proč válčíme, je šance stát se členem evropské rodiny.
Musíme bránit svou svrchovanost
Jedna věc je současná podpora. Co ale nějaké dlouhodobější projekty?
Za prvé děkuji za politickou podporu. Děkuji za ekonomickou podporu. Děkuji za péči o uprchlíky. Děkujeme za humanitární pomoc, kterou Ukrajina obdržela. Ano, samozřejmě oceňujeme i obranné zbraně. Zdůrazňuji slovo obranné, protože my bráníme svou vlast. Ukrajina je přátelská země, my jsme přátelští lidé a nejsme nijak agresivní, ale teď musíme bránit svou územní svrchovanost a nezávislost.
Já myslím dlouhodobější projekty. Projednáváte teď už třeba rekonstrukci infrastruktury, anebo to zatím není to hlavní téma?
Máme krátkodobé i dlouhodobé plány. V krátkodobém horizontu musíme zastavit tuto nesmyslnou válku.
Samozřejmě. A ty dlouhodobé?
Dlouhodobě musíme znovu postavit zemi. Znovu ji vybudovat a přivést zpět uprchlíky. Prosím nezapomeňte, že naši uprchlíci se vrátí především, pokud budou mít kde žít, získají dobře placenou práci a životní standardy. Proto teď debatujeme o tom, jak zemi opravíme, jak nám mohou další města pomoci a co Ukrajina potřebuje. Samozřejmě své aktivity koordinujeme a vytváříme plán dlouhodobé pomoci, jak z Kyjeva a z Ukrajiny vytvoříme evropskou zemi.
V první řadě musí být v zemi mír
Takže co třeba my můžeme nabídnout? Co může Praha nabídnout?
Česká republika je dobrým příkladem pro Ukrajinu. Vzpomínám si, když padla železná opona. Česká republika byla na dně a její ekonomika nefungovala. V této době o desítky let později ale Česká republika učinila úžasný progres. Teď dokonce trochu žárlíme.
To nemusíte.
Ale v dobrém. Pokládám si otázku, jak Česká republika, Slovensko, Polsko dokázaly za tak krátkou dobu učinit takový pokrok. Mluvím o nových zákonech, o nové infrastruktuře, o životních standardech lidí. Česká republika je teď úplně jiná, než byla před dvaceti lety, a proto teď chceme postavit svou zemi podle toho příkladu, jaký nám Česko ukázalo. Tato cesta byla tou správnou a my ji následujeme. Musíme udělat vše úplně stejně, jako jste to dělali vy. Samozřejmě se musíme poučit z chyb, poučit se z úspěchů, snažit se to zopakovat. V první řadě ale musí být v zemi mír, aby lidé nepřemýšleli o raketách a bombardování, aby přemýšleli o budoucnosti a budování země.
Jak byste popsal současný život v Kyjevě? My si vzpomínáme na scény z února a března. Myslím, že teď to město je jiné než v březnu. Jak byste ale život ve vašem městě popsal vy?
Žijeme ve válce. V této době, v době války bylo zničeno více než šest set budov. Více než dvě stě padesát bytových domů, kde žijí lidé, bylo zničeno, 126 lidí bylo zabito. Naši občané v našem městě, včetně čtyř dětí.
A současná situace? Jaké tam jsou nálady?
Nálada se pomalu vrací k normálnímu životu. Opět se začínají otevírat kavárny a restaurace. Lidé pracují na ulicích, ale několikrát si během dne musí poslechnout sirény. To znamená, že všichni se musí jít schovat do bunkrů, protože nikdo vám negarantuje, že zrovna vaše budova nebude zničena. Všichni mohou zemřít. Samozřejmě, posledních pár týdnů je větší klid, proto jsem tady. Mohu si dovolit opustit svoje město a přijet do Prahy, ale lidé jsou pořád nervózní.
