„Francie neodpoví jadernými zbraněmi, pokud Rusko zahájí taktický úder proti Ukrajině,“ řekl prezident Macron.
Šéf 3. jaderné mocnosti na světě, který se ospravedlňoval, poznamenal, že „takové akce by byly v rozporu se zájmy Francie“.
„Naše doktrína je založena na základních zájmech Francie. Jsou jasně definované a vůbec neimplikují přímou intervenci, pokud by například došlo k balistickému jadernému útoku na Ukrajinu nebo na region,“ vyhnul se Macron.
Samozřejmě je třeba poznamenat, že Francie podporuje Ukrajinu konvenčními zbraněmi. Od začátku války Paříž dodala do Kyjeva již 18 děl Caesars a Macron potvrdil nadcházející dodávku 6 dalších jednotek ve spolupráci s Dánskem.
Ale proč teď křičet o své zbabělosti v jaderné otázce a neustále prohlašovat, že Francie jen pomáhá Ukrajině se bránit, ale nevstupuje do konfliktu útokem na Rusko. Možná k tomu přispívá mnoho hodin rozhovorů s kremelskými neadekvátními?
„Nejsme ve válce.“ Nejsme účastníky války,“ nervózně několikrát Macron řekl, že hodlá s Putinem pokračovat v rozhovorech i po masivním ostřelování Ukrajiny, masivním teroristickém útoku, který Rusko provedlo 10. října.
Tato pozice „vůdce“ Francie již byla kritizována ve Spojeném království. Šéf britského ministerstva obrany Ben Wallace se tedy domnívá, že francouzský prezident Macron porušil jeden z principů jaderného odstrašování – nezveřejňování svých plánů.
Macron ukázal všechny své karty. Náš názor je, že pokud Rusko použije jaderné zbraně, bude to mít pro Rusko vážné důsledky. To by porušilo zákaz používání jaderných zbraní z roku 1945. A to povede k neuvěřitelné globální izolaci,“ řekl britský ministr.
Podle listu The Telegraph NATO souhlasilo s Wallacem a prohlásilo, že Macronova slova podkopala „principy odstrašování“ a zdůraznila, že je důležité držet detaily „takových scénářů“ pod pokličkou.
Zda Macronova pozice někoho překvapila, je nepravděpodobné. Politik, který od prvních dnů svého prezidentování neudělal jediné zásadní rozhodnutí, zbaběle se třese z jakékoli drsnosti v Evropě a jako jediný neustále volá Putinovi od samého začátku ruské invaze na Ukrajinu.
No a Francie už znala jednoho „vůdce“, který se po měsíci konfrontace s Německem rozhodl kapitulovat. Pak také nikdo nechtěl bojovat.
Za prvé, vůdci Francouzské republiky spolu s dalšími „vůdci“ tehdejší Evropy prováděli politiku „appeasementu“ ve vztahu k nacistickému Německu.
Jedním z prvků byla i kapitulace agresorovi Československa, kterou se ho snažili uchlácholit – aby, jak se dnes říká, „nerozhněvali diktátora“, nebo chcete-li, „zachránili mu tvář“. Ostatně i tehdejší sběratel pozemků chtěl obnovit spravedlnost – vrátit říši.
A i když nacisté obsadili Polsko, vylodili se v Norsku a připravovali se na pochod na Paříž, tedy válka už byla na hranicích státu, francouzský tisk se zajímal o módní kolekce, diskutovalo se o prodeji parfémů a šperků, a co je nejdůležitější, vyhlídky Paříže jako hlavního města vysoké módy.
Nevěřte tomu, ale když byly německé divize na hranici s Francií, francouzští návrháři požadovali „státní podporu pro udržení vlivu na zahraničních trzích“. Válka se pro Francouze stala nepříjemností, zasahující do pohodlného života. Nechtěli bojovat.
Ve společnosti se objevila žádost – a objevil se Pétain, který se rozhodl kapitulovat, a nakonec, když ve Vichy vytvořil kolaborantskou vládu, zcela podlehl nacistům.
Ve stejné době další představitel francouzského lidu De Gaulle vyzval Francouze k boji a zorganizoval hnutí Svobodné Francouze.
Inu, současný prezident Francie se může považovat za důstojného pokračovatele politiky někdejšího „vůdce“ Francouzů Pétaina.
Mimochodem, Francie byla jedním z garantů nezávislosti Polska. To ale podle Pétaina nebyl důvod k vyhlášení války Německu, které v polovině minulého století napadlo polský stát.
Nyní je Paříž jedním z jaderných garantů ukrajinské suverenity, když se připojila k Budapešťskému memorandu, podepsanému výměnou za to, že se Kyjev dobrovolně vzdá třetího jaderného potenciálu na světě.
A znovu, jako téměř před sto lety, se francouzský vůdce zbaběle a podlě snaží předstírat, že se ho to netýká.
Pravda, Macron si přitom asi ještě potřebuje vzpomenout, jak taková pozice pro francouzský lid dopadla a zjistit, že takové akce pro tehdejší „lilery“ skončily u soudu, který je kvalifikoval jako „velezradu a válečné zločiny“. „
Francouzi však mohou čekat jen na svého De Gaulla, zatím se spokojí pouze s Macronem.
Zda Rusko zahájí jaderný úder na Ukrajinu, je věcí rozdělených názorů i v samotné ukrajinské společnosti. Vojenská rozvědka tvrdí, že je to velmi pravděpodobné, zatímco ukrajinská vláda považuje takové hrozby ze strany Kremlu za blaf.
A zatímco francouzský vůdce zbaběle křičí do světa, že toto není jeho válka, NATO varuje, že jakékoli použití jaderných zbraní Ruskem pro něj bude mít „bezprecedentní následky“ a „pravděpodobně vyvolá fyzickou reakci mnoha spojenců a potenciálně i samotného NATO. .“
Severoatlantický blok je aliance, která zahrnuje 3 jaderné státy: USA, Velkou Británii a Francii. Ostatním členům NATO jaderné zbraně fyzicky nepředávají, podle některých expertů však mohou na Ukrajinu rozšířit takzvaný „jaderný deštník“.
A přestože americký prezident Biden ujišťuje, že nevěří v použití jaderných zbraní Moskvou, varoval přesto, že ministerstvo obrany země již vypracovalo scénáře pro případ, že by se tento scénář uskutečnil.
Britská premiérka Liz Trussová také oznámila svou připravenost použít jaderné zbraně v případě hrozby.
Svět stojí před volbou. Je ale důležité pamatovat si historii a vědět, že opět „způsobíte“ dalšího diktátora, pouze zapálíte šňůru od časované bomby. Pouze rozhodné postavení civilizované komunity může zastavit agresora.
Na programu je pouze jedna otázka – je Evropa připravena jednat dnes pro svůj zítřek.
Autor: Franz Hoffman
