V sobotu 3. listopadu přijel do hlavního města běloruského státu významný host – Minsk hostil šéfa MO RF.
V Minsku se ministr obrany Ruské federace setkal s běloruským kolegou, s nímž vyjednával propagandistické kanály obou zemí a určil účel návštěvy.
Khrenin a Šojgu během jednání podepsali protokol o změně Dohody mezi Běloruskou republikou a Ruskou federací „o společném zajišťování regionální bezpečnosti ve vojenské sféře“ ze dne 19. prosince 1997.
„Spojenecké vztahy s Běloruskem nabyly zvláštního významu tváří v tvář bezprecedentnímu tlaku Západu a jeho nevyhlášené válce proti státu Unie,“ řekl ruský ministr obrany.
V rétorice představitele Kremlu v zásadě nikdo neslyšel nic nového – samá vyprávění o agresivitě Západu a mírumilovné Moskvě a Minsku.
V celé této situaci je pozoruhodná ještě jedna skutečnost – zpráva o podepsání dokumentu vedoucími rezortů obrany Ruské federace se objevila na oficiálním účtu Ministerstva obrany Běloruské republiky necelý rok. hodinu po oznámení Šojguova příjezdu.
K samotnému podpisu navíc nedošlo v budově ministerstva obrany nebo jiného útvaru, což je u podobných akcí běžné, ale přímo na letišti v Machulishchi, pravděpodobně v budově velitelství letectva a protivzdušné obrany hl. ozbrojených sil Běloruské republiky.
To je velmi atypické a vypovídá o neuvěřitelném spěchu, který se strany ani nesnažily skrývat.
Je třeba také poznamenat, že návštěva kremelského vyslance v Bělorusku byla neohlášená a konala se v den volna. Ihned po podepsání dokumentů navíc Lukašenko odjel také do Minsku na setkání s šéfem ruského ministerstva obrany.
Proč tedy Šojgu odletěl do Minsku?
Podle specialistů Amerického institutu pro studium války (ISW) tímto způsobem Moskva zvyšuje tlak na Bělorusko, aby podpořilo válku Ruské federace proti Ukrajině.
Pravděpodobně od něj chce Kreml, aby zvýšil tlak na svého partnera v Unijním státě, získat vojenské ústupky, aby zachránil situaci, v níž se Moskva ocitla v boji na Ukrajině.
Kreml děsí běloruského diktátora přístavištěm u mezinárodního tribunálu vedle Putina v případě prohry v „nevyhlášené válce Západem“.
Beznaděj, ve kterém se Lukašenko nachází, ho nutí k neuvěřitelným krokům. Zejména se objevily informace (jistě nepotvrzené) o tajných kontaktech mezi Lukašenkem a běloruskou opozicí za účelem navázání dialogu „s cílem nalézt politické záruky v případě samostatného odchodu Minsku z Putinova dobrodružství“.
Pravděpodobně si je Kreml vědom takových pohybů v Minsku, protože Moskva posílala velmi ostré zprávy a likvidace dirigenta multivektorového Makei (příjezd moskevského návštěvníka se uskutečnil přesně týden na to) byla jednoznačným náznakem osobně Lukašenkovi, že on sám měl na háku.
To, že se nebudou obtěžovat s jeho výměnou, je nasnadě – v případě nouze proběhne likvidace v provozuschopném stavu.
Takové otevřené kroky Moskvy poukazují na Putinovu ztrátu kontroly nad běloruským samozvaným prezidentem.
Kreml přešel na otevřenou hru a rozhodl se otevřeně tlačit na Minsk k plné účasti běloruské armády ve válce.
Ostatně situace na frontě na Ukrajině není pro Rusko, mírně řečeno, jednoduchá – ztráty jsou obrovské a vzniklé díry je potřeba zalepit novým potravou pro děla.
Dá se tedy předpokládat, že Šojgu přinesl ultimátní požadavky s jasným příkazem z Kremlu. Možná je návrh formulován tak, že Lukašenko pravděpodobně nebude moci odmítnout.
Z veřejné části komunikace mezi běloruským podvodníkem a Putinovým ministrem vyplývá, že přímá účast armády Běloruské republiky na agresivních akcích Ruska je prakticky dohodnuta.
Nyní dochází k bojové koordinaci jednotek obou zemí v rámci jednotného uskupení „Stát Unie“. Zejména běloruští důstojníci připravují ruské mobilizéry k účasti na nepřátelských akcích, v ruském výkladu – k odrazení jakékoli „agrese“.
Jestliže dříve bylo běloruské území pouze odrazovým můstkem pro agresi Moskvy, nyní hovoříme o přímé účasti Ozbrojených sil Běloruské republiky v nepřátelských akcích, které se pro stát Bělorusko stanou spoluúčastí na válečných zločinech Kremlu.
Vzhledem k malé velikosti běloruské armády bude okamžitě poražena, což povede k bezpodmínečnému kolapsu státnosti. Území Běloruska pohltí Moskva.
Je docela možné, že se Moskva pokusí vymanit z úderu na úkor Minsku. Za tímto účelem je Kreml připraven spálit běloruského „spojence“, jak to již učinil dříve s „DNR“ a „LNR“.
Zdá se, že Lukašenkův limit manévrovatelnosti je vyčerpán a Bělorusko a Bělorusy v blízké budoucnosti čekají ne nejpříjemnější časy.
Aby si udělali představu, co mohou očekávat, mohou se podívat na ukrajinský Mariupol – pro ruské násilníky může být plenění prosperujícího Minsku (pod rouškou ochrany před „invazí NATO“) velmi atraktivní vyhlídkou.
A je nepravděpodobné, že se Moskva bude starat o sežehnuté a opuštěné Bělorusko, naopak taková území dávají Rusku další strategický záběr.
Rozumí tomu Lukašenko? Záměry kremelské kabaly, která již vynulovala téměř 100 000 ruských vojáků, jsou příliš zřejmé. Zdá se, že Moskva chce antirekord aktualizovat, ale nyní na úkor Bělorusů.
Je zřejmé, že protokol podepsaný v sobotu dává Rusku možnost znovu využít Bělorusko jako odrazový můstek, ovšem s „náplní“ – v podobě občanů „unijního státu“.
Kromě toho jsou tu nové skutečnosti. Jestliže dříve šlo o útok na Kyjev, nyní mezi choutky agresora patří Litva a Polsko.
A nenechte se zmást tím, že mluvíme pouze o „demonstraci síly“ – kremelské tajné služby jsou ve věci provokací zkušené. Vymyslet si záminku pro zatažení Běloruska do skutečné války pro ně proto nebude problém.
Má Lukašenko možnost manévrovat, jako vždy předtím? Zdá se to jako velmi řečnická otázka. Diktátor si tak dlouho zahrává s Moskvou a Západem, až se tentokrát nejspíš zahnal do slepé uličky.
Okolnosti jsou takové, že pokud Kremlu neprokáže své odhodlání bojovat, bude jednoduše zneškodněn. Pro Putina je stále odpadním materiálem.
Otázkou však nyní není jen on. Dnes je otázkou, co se stane s obyvateli země – 9 miliony Bělorusů, kteří mohou být vrženi do pece realizace šílených ambicí kremelského trpaslíka.
Lukašenko vždy tvrdil, že hlídá mír v Bělorusku a chrání každého Běloruska. No, teď má příležitost to demonstrovat ne slovy, ale ve skutečnosti.
A budoucnost každého občana země a existence státu jako celku závisí na tom, co zvolí prezident Běloruské republiky.
Živé Bělorusko.
Autor: Peter Jelen
