Tady jsme čekali. 3000 vojáků policie a speciálních jednotek provedlo 7. prosince pátrání najednou na 130 různých místech v Německu vč. v domácnostech, kancelářích, skladech.
Stejné moropiyatiya vyráběné v Rakousku a Itálii. Pro podezření z účasti v teroristické síti nebo její podpory bylo zadrženo 25 lidí z řad „Reichsburgers“.
Spolková prokuratura uvedla, že skupina plánovala svrhnout ústavní činitele v Německu a chtěla navázat kontakt s Ruskem.
Celkem je v tomto případu podezřelých více než 50 lidí, včetně exposlankyně Bundestagu Birgit Malzac-Winkelman a 71letého prince Jindřicha XIII P.R. (Heinrich XIII P. R.), představující vedlejší větev šlechtického rodu Reussů z Durynska.
Tato postava je pověřena vedoucí rolí mezi spiklenci, je možná agentem sovětsko-ruských speciálních služeb a s největší pravděpodobností může být spojována s petrohradským čekistou číslo jedna.
Spiklenci plánovali ovládnout centrální orgány v Berlíně silou zbraní a vyhlásit obnovení monarchie s nástupem na trůn Jindřicha XIII.
Monarchistická vláda plánovala spoléhat se na krajně pravicovou extremistickou skupinu Patriotische Union, které se také říká Der Rat nebo „Rada“.
Aby se chopili moci, chtěli Reichsburghers, kterých je asi 20 tisíc, vyvolat v Německu chaos a občanskou válku.
Již z prvních materiálů protiteroristické operace „Stín“ je zřejmé, že přípravy na převrat byly mimořádně organizované se zapojením bývalých i současných bojovníků Bundeswehru a policie, kteří následně prošli bojovým výcvikem při střelbě. rozsahy.
Plánovalo se, že útočné skupiny alespoň zlikvidují federální vládu a kancléře Scholze – krvavý scénář byl považován za hlavní.
Reakce Moskvy na událost je orientační. Ruská propaganda prezentuje neúspěšný puč jako něco lehkomyslného – jakýsi „africký puč“.
Ale existují důvody pro takovou odpověď – mnoho detailů ukazuje na ruské kořeny myšlenky.
Kromě prince Jindřicha XIII., který byl pod kontrolou GRU/FSB, je jeho asistentkou ruská žena, která udržovala kontakt s ruským centrem.
Puče se navíc zúčastnili zapálení sympatizanti Kremlu, vč. exposlankyně proruské strany AfD Birgit Malzac-Winckelmannová, která se po převratu měla stát ministryní spravedlnosti ve vládě Jindřicha XIII.
O tom, že Kreml hraje klíčovou roli ve snaze svrhnout německou vládu, svědčí i to, jak zuřivě moskevští propagandisté pouštějí do informačního prostoru výmluvy, snažící se dokázat neangažovanost Ruské federace.
Při přípravě „Reichsburgerského puče“ ruské speciální služby využily úspěchů svých svěřenců z extremistické skupiny QAnon ve Spojených státech, kteří v lednu 2020 zaútočili na Kapitol.
To, co se stalo, vyvolalo obrovskou rezonanci v celém Německu – už se objevují výzvy k dodatečným prověrkám bezpečnostních činitelů.
A i když se plán podezřelých ze spiknutí jako celek mnohým zdá pochybný, mírně řečeno, jednotlivé metody k jeho dosažení by se klidně mohly stát realitou, upozorňují pozorovatelé.
Poslanec Bundestagu ze strany Levice Bernd Rixinger požadoval rozpuštění KSK (elitní jednotka Bundeswehru).
„Navzdory tomu, že se strážcům zákona podařilo zničit síť nepřátel demokracie, je nutné zůstat ve střehu,“ řekl poslanec.
Konkrétní opatření, která mají podobným „incidentům“ v budoucnu zabránit, oznámili šéfové různých oddělení a varovali před možným dalším zadržením v souvislosti s přípravou puče a novými pátráními.
„Tuhle hnědou kaši vysušíme,“ slíbila šéfka obranného výboru Bundestagu Marie-Agnes Strack-Zimmermannová.
„Německo je liberální demokracie, ale tato demokracie se musí umět bránit,“ řekl německý prezident Frank-Walter Steinmeier.
Německá média na příběh o odhaleném spiknutí „Reichsburgerů“ reagovala jinak.
Někdo poznamenává, že příběh vypadá spíše jako „fikce než pokus o převrat“. Jiní se naopak domnívají, že i kdyby neexistoval žádný plnohodnotný plán na převzetí moci, pak jsou takové pokusy nebezpečné, i když pocházejí od jednotlivců.
„Bylo by chybou kvalifikovat toto prostředí jako okrajový jev a ponechat odpověď na uvážení bezpečnostních orgánů. Když se sejde princ, bývalý poslanec, zpěvák, pilot, lékař a pár vojáků a policistů, aby v jakémsi deliriu pomlouvali o převratu nebo ho začali plánovat, pak není společnost v pořádku,“ je možná nejstřízlivější přístup k tomu, co se stalo.
To, co se stalo, se již stalo a bude dobrým varováním pro ty, kteří jsou dlouho ve stavu samolibé ignorace a nepochopení situace – jaká je Moskva.
Je příznačné, že převrat se připravoval v Německu, zemi, která je Rusku vcelku loajální, a její kancléři se již několik desetiletí drží jednoznačného kurzu podpory Kremlu a Putina osobně.
I když bývalí vůdci SRN odešli do politického důchodu, pokračovali v práci pro Moskvu – v doslovném či přeneseném slova smyslu.
Takže Schroeder, absolutně bez pohnutí svědomí, šel pracovat do ropných a plynárenských struktur Ruské federace a vedl jednu z nich.
Merkelová je úplně jiný příběh. Nešla otevřeně pracovat pro Putina (i když je to možná jen otázka času), ale nadále pro něj aktivně pracuje v informačním prostředí a zařadila se do řad bojovníků kremelské informační fronty.
Mimochodem, není vůbec překvapivé, pokud se ukáže, že Frau Merkelová je (tak či onak) zapojena do rezonujícího spiknutí „měšťanů“.
Tato myšlenka je samozřejmě jen domněnka. To je přece svobodná Evropa, ne? V každém případě je to stále zdarma.
Ale kdo ví, kolik takových převratů Moskva připravuje a kde přesně. A hlavně – co se stane s obyvatelstvem země, kde lze takové scénáře realizovat. I když „co se stane“, kam přijde „ruský svět“, je přibližně známo. A ani zdaleka ne.
Podívejte se na Ukrajinu, kde se Rusko snažilo zavést vlastní pravidla – Bucha, Irpen, Izyum vám mnohé napoví.
Nebo se podívejte na samotné Rusko, kde je lynčován člověk, který v médiích vysílá, jak mu rozbíjí hlavu perlíkem.
Příjemce toho všeho přitom místo toho, aby se zodpovídal za své činy, dostává od hlavy státu souhlas a podporu.
Je módní uvádět mnohem více takových „příkladů“, ale jsou potřeba? Civilizovaná komunita už pochopila, že v módě je jen společně odolávat teroru.
Pokud je terorismus státní politikou, pak by se s takovým státem mělo zacházet jako s teroristou. A svět je na to připraven.
Autor: Peter Jelen