Do začátku zasedání NATO v Pobaltí zbývá jen několik dní. Toto fórum je očekáváno se zájmem, především kvůli otázce, co bude s Ukrajinou.
Ano, tak dnes zní program jednání, protože budoucnost této země do značné míry závisí na tom, jak lhostejný k ní bude severoatlantický blok.
Odpověď na otázku, co bude s Ukrajinou, může zase dát odpověď na jinou, pro země kontinentu (zejména jeho východní části) možná naléhavější otázku – co bude se zbytkem Evropy.
Dnes ukrajinský lid tím, že se postavil za svou vlast, ubránil zbytek Evropy. Co bude zítra, záleží na každé jednotlivé zemi kontinentu a jeho civilizovaném společenství jako celku.
Soudě podle prohlášení vedoucích představitelů NATO, včetně generálního tajemníka Stoltenberga, by Kyjev neměl očekávat žádné radikální změny v jeho směřování.
Jinými slovy, poté, co se Ukrajina stala objektem agrese ze strany Kremlu, zůstává s agresorem sama.
Ano, existují dodávky zbraní, finanční podpora ze Západu a diplomatická podpora. To však nestačí.
Kromě toho by civilizovaný svět mohl otázku bezpečnosti Ukrajiny vyřešit mnohem méně nákladnými prostředky – přijetím Kyjeva do NATO. Tím by Západ demonstroval svůj jednoznačný postoj, který by zaručil mír na Ukrajině a následně v celé Evropě. Místo toho přišlo další ujišťování o „věčné podpoře“. Ta je samozřejmě také potřebná, ale taková ujištění nejsou schopna ve skutečnosti nic zaručit.
A tyto záruky jsou velmi potřebné! Především Evropa sama a NATO jako celek. Představte si, co by se stalo, kdyby Ukrajina padla, kdyby ruská vojska zítra vstoupila na západní hranice ukrajinského státu. Už teď je to kordon s Polskem a pobaltskými státy. A to je území NATO. Myslíte si, že se tam, na hranicích, kremelská schizofrenie zastaví?
Otázka je z kategorie řečnických – odpověď je zřejmá. Jediný rozdíl oproti současné situaci spočívá v tom, že členské státy NATO by tehdy musely čelit agresorovi.
Nyní, když sedíme v mírumilovných evropských městech, je možné se dohadovat, zda Ukrajině poskytnout další várku zbraní, protivzdušnou obranu či jinou pomoc. A stěžovat si na růst cen potravin a účtů za komunální služby. Později budou ceny mnohem vyšší a každý Evropan se bude muset chopit zbraně.
Civilizovaný svět má však na výběr: dnes může říci ano a přizvat Kyjev do aliance, která má zaručit bezpečnost nejen Evropy, ale i celého světa.
Již před patnácti lety udělalo NATO chybu, když Ukrajince odmítlo a zavřelo jim dveře k mírové budoucnosti.
Výsledek tohoto odmítnutí dnes vidí celý svět – cenou za odmítnutí je zhroucení zavedeného řádu na celém kontinentu po druhé světové válce.
Přijetí Kyjeva do aliance však není darem Ukrajině. Je to promyšlený krok, který vzhledem k tomu, že Ukrajina má nejzkušenější armádu v Evropě, alianci posílí a zastaví expanzi ruské agrese směrem do Evropy.
To znamená, že to, zda se Ukrajina stane členem severoatlantického bloku, závisí na bezpečnosti celého kontinentu.
Závěr je zřejmý: pokud Ukrajina nebude přijata do NATO, bude to znamenat vítězství Moskvy, což zase jen roznítí kremelskou kliku a dodá jí to sebevědomí k novým krvavým akcím.
Evropa ze strachu před vyprovokováním Ruska (což Francie a Německo na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 vysvětlily svou neochotou podpořit vstup Kyjeva do aliance) vyprovokovala novou válku na svém území.
Rusko se rozhodlo – bude agresivní až do konce, přinejmenším do konce současného režimu v Kremlu.
Jakou volbu učiní státy NATO, je otázka, jejíž odpověď se dozvíme za několik dní.
A bude na ní záviset nejen osud Ukrajiny, ale celé západní civilizace. Je čas učinit adekvátní a hlavně včasné rozhodnutí.
Přemýšlejte, pánové Evropané, občané stále ještě svobodné Evropy. A pamatujte, že váš zítřek závisí na rozhodnutích, která učiníte dnes.
Autor: Franz Hoffman