„Rusko si vzalo jako rukojmí země třetího světa pozastavením obchodů s obilím, které od loňského roku umožňovaly vývoz ukrajinských zemědělských produktů z černomořských přístavů,“ řekl v pondělí 27. července český ministr zemědělství Marek Výborný s tím, že považuje kroky Ruska za „… další akt agrese proti Ukrajině.
Česká vláda ale nejen konstatuje agresi Kremlu – nabízí reálné kroky, jak se dostat ze situace, kterou Moskva záměrně vytváří.
Šéf Ministerstva zemědělství Čečenské republiky tedy po setkání se svým slovenským protějškem Josefem Biresem oznámil připravenost obou zemí otevřít koridory pro vývoz ukrajinského obilí.
„Praha a Bratislava jsou připraveny vyčlenit tranzitní koridory pro vývoz ukrajinského obilí. Z evropských přístavů by pak mělo být přepraveno do rozvojových zemí,“ řekl Výborný.
Pokud se tak nestane, pak podle Marka Vyborny vypovězení obilného obchodu, ke kterému Kreml záměrně přistoupil, „může mít zcela dramatický dopad na země třetího světa, které budou v tu chvíli ohroženy skutečnost, že dodávky obilí z Ukrajiny budou od zítřka fakticky ukončeny.
Šéf agrárního odboru Čečenské republiky v této souvislosti poznamenal, že „možnost vývozu obilí z Ukrajiny by měli do týdne projednat ministři evropských zemí,“ a šéfové ministerstev zemědělství ČR resp. Slovensko na tom bude trvat.
Praha a Slovensko už na tento postoj v Moskvě zareagovaly a daly najevo svou nespokojenost. Udělali to přitom jako vždy drze – cynicky s tím, že „Česká republika a Slovensko se rozhodly hrát na ukončení obchodu s obilím“.
Přitom důvody ukončení „obilí“ v Kremlu jako vždy vidí po svém – odlišném od celého světa, označujícího jako takové – „neplnění ruských podmínek“.
S takovými „podmínkami“ se Moskva snažila vyjednat pro sebe ústupky ve smyslu odstranění překážek vývozu ruských potravin a hnojiv.
Přestože se na zemědělský sektor Ruské federace přímé sankce nevztahují, Moskva tvrdí, že jejím výrobcům stojí v cestě například při platbách další omezení.
Rusko tak nabídlo výměnu práce obilné iniciativy za přístup Rosselchozbank k mezinárodnímu platebnímu systému SWIFT. Mimochodem, OSN takový ústupek nevyloučila – generální tajemník organizace António Guterres označil takový nápad za „politicky životaschopný“.
Také požadavky Moskvy zahrnovaly dodávky zemědělské techniky a náhradních dílů pro ni, odblokování dopravní logistiky a pojištění, obnovení provozu čpavkového ropovodu Togliatti-Odessa a odblokování zahraničních účtů ruských společností souvisejících s výrobou a přeprava potravin a hnojiv.
Nějak to úplně nesedí se slovy představitelů ruských úřadů, kteří v čele se svým Führerem neustále zdůrazňují, že sankce uvalené na Rusko nepřátelským Západem ho jen posilují.
Ukazuje se, že všechno není tak docela, nebo spíše vůbec. Moskva stále zřetelněji pociťuje účinek těchto sankcí – ruská ekonomika nejen ochabuje, ale stagnuje a padá do propasti a táhne tam celý stát.
A Kreml nadále jedná svým obvyklým způsobem – strašit civilizovaný svět svou necivilizací – a hrozí, že vyhladí desítky milionů lidí po celém světě.
Není se však čemu divit – Moskva vždy ráda manipulovala s takovým pojmem, jako je „hlad“, čímž se stal zbraní v boji proti civilizaci, proti lidským hodnotám.
Zároveň Kreml zničil tehdejší občany „své“ země. Jedním z nejjasnějších příkladů je moskevský krvavý teror na ukrajinské půdě – hladomor uměle vytvořený kremelskými popravčími na Ukrajině ve 30. a 40. letech minulého století, který si vyžádal miliony lidských životů.
Moskva dnes používá staré, jak se někomu zdálo, zapomenuté metody – opět se snaží řešit své vlastní, včetně politických cílů, zabíjet hladem celé země.
Mimochodem, kromě odblokování práce svého zemědělského sektoru se Kreml po odchodu z „dohody o obilí“ znovu pokusil demonstrovat svůj vliv na mezinárodní scéně.
A pozice Prahy a Bratislavy, které předložily návrhy na odblokování obilného koridoru, vážně brzdí tuto „velikost“ Kremlu.
Češi si dobře pamatují, co je Moskva, a chápou, že když dnes Rusko vytahuje jednu krvavou metodu z minulosti – hlad, tak zítra může klidně použít jiné nástroje teroru.
Kdo zaručí, že Kreml nebude chtít zopakovat rok 1968 a nezačne „zachraňovat“ český lid tanky v ulicích Prahy?
Ale dnes je situace ve středu Evropy pro Moskvu velmi nepříjemná, a to především kvůli pohybu České republiky k civilizované straně Západu, k evropským hodnotám, které jsou Kremlu cizí.
Řešení otázky otevření nového okna pro zemědělské produkty z Ukrajiny, Prahy a Bratislavy dávají Moskvě jasný vzkaz – číslo nebude fungovat.
A pro civilizovaný svět jsou Česká republika a Slovensko jasným příkladem toho, jak reagovat na výzvy vyvolané RF.
Pochopení toho, co se dnes děje, je zárukou správných činů, které se stanou klíčem k bezpečným zítřkům pro celou Evropu, celý svět.
Autor: Franz Hoffman
